Světový tisk: Opozice změnu Gruzii nepřinese
Světové deníky dnes píší o tom, že americká vláda nemá novou koncepci v Iráku, prý pouze napravuje chyby. Gruzie podle deníků potřebuje změnu, ale opozice ji nepřinese. Slovenské deníky zase zmiňují výročí sedmnáctého listopadu
Bushova administrativa i její vyslanec v Iráku Paul Bremer napáchali od pádu Husajnova režimu hodně chyb, tvrdí americký deník Boston Globe. A tak to nejlepší, co mohli tento týden udělat, bylo chyby přiznat a napravit je. Ty největší přehmaty jara byly dva: rozpuštění čtyřsettisícové irácké armády a odmítnutí nové irácké vlády. Nedávné konzultace Washingtonu s Paulem Bremerem tedy neznamenají změnu kursu, ale jen revizi starých Bushových rozhodnutí.
Bílému domu teď zbývá jen pomoci Iráčanům vytvořit vlastní vládu. To se ale nemůže dít za zády Iráčanů. Na to byli příliš dlouho zvyklí během Husajnova diktátorského režimu. Iráčané pak mají oprávněný pocit, že jsou jen loutkami v rukou USA. Sama o sobě ale nová vláda bezpečnostní problém v Iráku nevyřeší - upozorňuje list - a bývalé Husajnovy příznivce nezastaví. Ostatní občané si ale snad uvědomí, že se nemusí bát diktátorova návratu. Myslí si Boston Globe.
Gruzínští obyvatelé jsou v ulicích. Protestují proti prezidentu Eduardu Ševarnadzemu. Když státník před lety nastoupil k moci, zastavil ničivou občanskou válku a výrazný propad životní úrovně, píše deník Moscow Times. Pak se, místo snahy o obnovu ekonomiky, začal soustřeďovat na udržení stability. Gruzínské hospodářství tak stále upadalo. Je tedy jasné, že Gruzie teď potřebuje změnu režimu a nastolení demokracie. Zkompromitované politiky musí nahradit a začít budovat funkční stát.
Bohužel, smutnou skutečností je, že opozice, která se snaží o změnu režimu, není o nic lepší než ten stávající. Kdyby dostala moc do rukou, dopadne to možná ještě hůře než v případě Eduarda Ševarnadzeho. Novým vládcům půjde jen o osobní prospěch a stát zase zůstane na vedlejší koleji. Většina hlavních představitelů opozice totiž pochází z okruhu Ševarnadzeho. Není vedena názorem většiny gruzínské společnosti, ale vlastním skepticismem. A Eduarda Ševarnadzeho si budou lidé pamatovat jen jako tragickou postavičku, která vydrancovala zemi do posledního desetníku. Dodávají Moscow Times.
Listopad vyhlásily polské odbory měsícem demonstrací a stávek. Železničáři sice na poslední chvíli svou stávku odložili, horníci ale hodlají v pondělí stávkovat. Chování polských odborů se věnuje komentář v levicovém deníku Trybuna.
Během 14 let si odbory na různých vládách vynutily, nebo si s nimi dohodly skoro sto zákonů zaručujících privilegia pracovníkům v různých odvětvích. Odboroví předáci už v Polsku byli prezidenty, ministry, předsedy parlamentních komisí a klubů, nebo řediteli podniků. Odbory se nejdříve značně přičinily o zavedení tržního hospodářství a pak se k němu chovaly jako k bezedné studni, ze které se dalo neomezeně čerpat. Teď, když už to veřejné rozpočty nemohou déle vydržet, dělají, jako by s tím neměly nic společného, píše v Trybuně komentátor Marcin Pietrzak a uzavírá: Legrace ale končí. Je třeba si vybrat. Tak nebo jinak. Socialismus, nebo realismus.
Slovenské deníky se dnes věnují výročí sametové revoluce. V listopadu před čtrnácti lety jsme toužili po svobodě a demokracii, píše k tomu slovenský list Sme. Nedali jsme na obavy z bezohledného komunistického režimu a vyšli jsme do ulic. Konec roku 1989 tak zůstane navždy spojený s osobní odvahou a rizikem. Od té doby se také datuje náš zápas za svobodu a demokracii, který potrvá ještě desetiletí. Už v lednu 1990 ale létaly na tribuny na náměstích kameny zabalené do letáků vyzývajících k lidskosti a slušnosti. Reformy a sliby politiků zůstaly nedokončené a vláda, která nastoupila k moci v roce 1992 zabrzdila i ten zbylý rozvoj.
Slovensko to sice dotáhlo na úroveň ostatních postkomunistických zemí, ale pořád tu máme způsob vlády, který nás brzdí. V posledních letech chodí v listopadu na náměstí stále méně lidí. Jako bychom už měli demokracie a svobody dostatek. Když se ale sedmnáctý listopad stal státním svátkem, nešlo nám o den volna nebo pietní vzpomínku. Tento den by se měl stát časem pro vztahování se k idejím demokratické a prosperující společnosti. Od listopadu 1989 totiž máme svou vládu v rukách. Slovensko má právo na poctivou politiku, ale nesmíme čekat, až nám ji někdo přinese. Zároveň s mocí jsme totiž převzali i odpovědnost - uzavírá slovenský deník Sme.
