Soumrak svobodných médií? V Česku i ve světě slábnou, mohou za to útoky politiků i úbytek peněz

Svoboda tisku ve světě klesla na nejhorší úroveň od začátku nového tisíciletí. Novináře ohrožuje vládní cenzura, organizovaný zločin i komerční tlaky v důsledku rozšíření internetu. Zprávu britské nevládní skupiny s názvem Článek 19 (Article 19), která svobodu vyjadřování sleduje ve 172 zemích světa, cituje britský deník Guardian.

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

79 zabitých novinářů. Jednou z nich je i zavražděná investigativní reportérka Daphne Caruana Galiziová (Malta). | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Guardian upozorňuje, že porušování svobody médií už není typické jen pro autoritářské a diktátorské režimy, ale stále častěji k němu dochází i v zemích s křehkou demokracií. Nejhorší propad v oblasti svobody slova zaznamenalo v posledních deseti letech Turecko, ale došlo k němu i v Brazílii, Polsku nebo Venezuele.  

METODA

Autoři studie posuzovali svobodu slova podle dvaatřiceti společenských a politických kritérií, jako je například předpojatost médií, korupce, internetová cenzura, přístup ke spravedlnosti, šikanování novinářů nebo rovnost společenských tříd a pohlaví.

79 mrtvých, 259 za mřížemi 

Analýza konstatuje, že vloni bylo zabito 79 novinářů a 259 se jich ocitlo ve vězení. Obzvlášť zranitelní jsou žurnalisté, kteří informují o boji proti pašování narkotik na Filipínách, v Mexiku a Hondurasu, nebo jejich kolegové v Turecku, kteří kritizují režim prezidenta Erdogana. K letošnímu dubnu jich tam bylo ve vězení 152.  

Od nezdařeného puče v červenci 2016 bylo zrušeno přes 170 mediálních organizací a propuštěno 2500 novinářů. Skupina Článek 19 naopak chválí Tunisko, Srí Lanku nebo Nepál, kde na poli svobody vyjadřování došlo ke zlepšení. 

Další podobné americké uskupení s názvem Komise na ochranu novinářů upozorňuje i na zhoršení situace ve Spojených státech. Podle něj tam „novinářské povolání nebylo nikdy nebezpečnější“. Slovní útoky Donalda Trumpa na americká média, která podle něj šíří „falešné zprávy“, vysílají signál autoritářským režimům, že zásahy proti tisku jsou přijatelné. 

Komise uvádí jako příklad nedávnou kritiku stanice CNN egyptskou vládou kvůli zpravodajství o atentátu na mešitu na Sinaji. Na rostoucí řadu omezení narážejí i západní stanice v autoritářských zemích. Pod obzvláštním tlakem je třeba BBC v Íránu, který zmrazil majetek více než 150 místním spolupracovníkům redakce a předvolal si rodinné příslušníky britského personálu k výslechům. 

Kam mizí?

V řadě zemí „mizí“ místní média. V Maďarsku například vloni zanikl známý deník Népszabadság. Prakticky ze dne na den bylo zaměstnancům řečeno, že se list ruší z ekonomických důvodů, a za několik týdnů přešly další publikace této mediální skupiny do rukou oligarchy Lörince Mészárose, spojence premiéra Orbána. Podobné politické a ekonomické síly vystavují tlaku média v celé střední a východní Evropě. 

K příčinám patří klesající příjmy tištěných novin nebo touha pravicových vlád média ovládnout, jako je tomu v Polsku. Tam si například státní instituce hromadně přestaly předplácet Polityku, Newsweek a Gazetu Wyborczu, které kritizují polskou vládu, a už si v nich také neplatí inzerci a reklamy. Totéž se děje i v Maďarsku a na západním Balkáně a najít finanční prostředky na nezávislou žurnalistiku je stále obtížnější. 

V posledních pěti letech klesly příjmy tištěných periodik celosvětově o skoro osm procent, cituje Guardian údaje Světové asociace novin (WAN-IFRA). Toto číslo ale zkresluje skutečnost, že v Číně a Indonésii naopak náklad stoupl o čtvrtinu, a v Indii dokonce o 71 procent.  

Chmurná realita

Ve většině zemí světa je však realita chmurná – ve Španělsku počet prodaných výtisků klesl o 34 procent, v Austrálii o 32 a v Itálii dokonce o 39 procent. Klesají i výdaje na reklamy v tisku – zatímco v roce 2012 činily celosvětově 79 miliard dolarů, letos je to jen 58 miliard.  

Výsledkem je, že média jsou oslabená a nucena k závislosti na příjmech, které jsou svázány s určitými podmínkami. Ty mohou často vést k určité cenzuře nebo autocenzuře novinářů, zdůrazňuje Guardian. 

Mapa svobody médií podle Reportérů bez hranic (výřez). Česká republika skončila jako třetí ze zemí bývalého východního bloku na celkové 23. pozici, kam spadla z loňského 21. místa. Ještě více se propadlo Polsko a Maďarsko | Foto: Reporters without Borders

Index svobody slova vydává každoročně také organizace Reportéři bez hranic. Letos se na prvních místech umístily Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko a Nizozemsko a hned za nimi Kostarika.  

Ze zemí bývalého socialistického bloku si nejlépe vede Estonsko, které je dvanácté a jako jediné z těchto států si oproti loňsku o dvě místa polepšilo. Druhou nejúspěšnější středoevropskou zemí je Slovensko na 17. místě, což je ale o pět příček horší umístění než vloni.  

Česká republika skončila jako třetí z těchto států na 23. pozici, kam spadla z loňského 21. místa. Naopak Polsko kleslo na 54. příčku z loňské čtyřicáté sedmé a Maďarsko skončilo až na 71. místě, o čtyři horším než loni. Turecko je na 155. příčce ze 180 hodnocených zemí. Státem s nejhorší svobodou slova na světě je Severní Korea, která z tohoto místa vytlačila o jednu příčku vzhůru Eritreu. 

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Gita Zbavitelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme