Poklidný spánek narušily otřesy. Chvěla se země, hýbal se nábytek, rodiny prchaly z postelí a na ulici přihlížely, jak se domy bortí. Ne všem se ale podařilo uniknout. Po zemětřesení na pomezí Sýrie a Turecka začalo pátrání po přeživších: „Matku vynesli mrtvou, ale její tři děti se podařilo zachránit.“ Přírodní živel si vyžádal více než 40 tisíc obětí. Lidé se ani deset dní poté neodvažují vrátit do svých domovů. Trosky, které zůstaly, je děsí.

Idlíb 6:25 16. února 2023 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Když vše začalo, celá rodina spala. Manžel ucítil, jak se země zachvěla, a vzbudil mě. Popadla jsem dceru a manžel nesl syna. Vyběhli jsme z domu jen v pyžamu, bosí a vyděšení. Venku to vypadalo, jako by nastal soudný den,“ vzpomínala Samar na okamžik, kdy zemětřesení začalo. Pochází z východní Ghúty a v Lékařích bez hranic pracuje jako manažerka osvětových aktivit pro severozápadní Sýrii.

Lidé se na ulici tlačili v davu a vybavovala si, že pršelo. V živé paměti má Samar pocit, který byl v tu chvíli všeobjímající: strach a hrůza. Cítili, jak se všechno třese, a nevěděli, co by měli udělat. Až jí problesklo hlavou, že by se měli vzdálit od budov, které by mohly spadnout.

Popisovala, jak lidé utíkali, nasedali do aut a snažili se dostat co nejdál. S rodinou nebyla přímo svědkem toho, jak se budovy řítí k zemi, ale viděli, jak se třesou. Balkony padaly na auta a ničily je.

„Jakmile otřesy ustaly, manžel se vydal pro auto, abychom se ukryli před deštěm. Dostávaly se k nám zprávy o následných otřesech. Za svítání mi pak volala rodina z Damašku. Chtěli se ujistit, že jsme v pořádku,“ řekla a dodala, že ale ne všichni z rodiny se stihli ukrýt do bezpečí, část zemřela.

Záchrana zpod sutin

Přes to, čím si sama s rodinou prošla a co zažila, chtěla pomáhat ostatním. Proto se s manželem vydala do Jindires, což bylo, spolu s oblastí Ataríb a Idlíbu, nejvíce postižené místo zemětřesením na syrské straně.

„Bylo to hrozné, všechny budovy se tam zřítily. Již na předměstí bylo evidentní, že žádná budova zemětřesení neustála. Mrtví lidé leželi pod sutinami,“ komentovala. Když byla svědkem té spoušti, připadalo jí nemyslitelné, že by se někdo z budov dostal ven živý.

Šance najít v troskách živé lidi se týden po katastrofě tenčí, na některých místech se také zhoršuje bezpečnostní situace. Pomáhat do Turecka a Sýrie přijely zahraniční týmy, některé se ale s postupem času stahují. Záchranné práce ukončili Němci, Rakušané i Izraelci. Český USAR tým na místě dál zůstává, natáčel s nimi zpravodaj Radiožurnálu.

Zázraky se dějí, pro příbuzné je ale důležité, že najdeme i tělo, říká český záchranář v Turecku

Číst článek

Manažerka z Lékařů bez hranic popsala, že lidé, co zemětřesení přežili, jsou v šoku a nechápou, co se stalo. „Viděli jsme ženu, která upadla do bezvědomí poté, co jí zemřela dcera. Úplně přišla o rozum. Mnoho rodičů muselo pohřbít své děti,“ sdělila.

Pocit bezmoci

„Nedokážu se přimět k tomu, abych se vrátila domů. Manžel se mě snaží přesvědčit, protože spousta lidí se už vrátila, ale já nemám odvahu,“ svěřila se Samar. Děním na pomezí Sýrie a Turecka byla a je hluboce zasažena.

Obdobně jako ona to cítí i Wadim. S osmašedesátiletým mužem o holi se pracovníci setkali při distribuci humanitárních balíčků v provincii Idlíb ve městě Termaninu. „Cítím se bezmocný, nejsem schopen poskytnout rodině žádnou podporu,“ řekl jim.

Záchranáři v Turecku vyprostili tři přeživší. Bratři a mladá žena přežili v troskách zhruba 200 hodin

Číst článek

Ve městě Atareb v guvernorátu Aleppo prováděl tým Lékařů bez hranic předběžné hodnocení rozsahu škod, když se stal svědkem záchranné operace. Tu popisoval jejich řidič Mohamed: „Matku vynesli mrtvou, ale její tři děti se podařilo zachránit.“

„Záchranáři nejprve vytáhli zpod trosek jedno dítě a rovnou ho předali do sanitky. Když se sanitka chystala odjet, vytáhli další, takže zastavili sanitku a druhé dítě dali dovnitř. Totéž se opakovalo u třetího dítěte,“ přibližoval. Popisoval také, jak lidé na místě jásali štěstím. Matku s dětmi prý nemohli dva dny vyndat, až se podařilo zachránit aspoň děti.

Pomoc jako ‚kapka v moři‘

„Čísla budou pravděpodobně ještě stoupat, protože týden od zemětřesení už bude bohužel méně pravděpodobné, že se přeživší najdou, pokud se nenašli doteď,“ komentovala Tereza Wyn Haniaková z české buňky Lékařů bez hranic. Zdůraznila, že situace je na místě i týden po zemětřesení do jisté míry chaotická.

Příběhů o tom, jak probíhaly a stále ještě jsou v procesu vyprošťovací akce, neutichají. Urgentní ale začíná být i následná péče. I proto v oblasti zasažené severozápadní Sýrie působí 500 pracovníků.

„Naše práce je zásadní, ale zároveň je to kapka v moři: potřeby v regionu jsou obrovské. Řešíme základní potřeby, zajišťujeme potraviny a vodu a poskytujeme lékařskou péči,“ vyjmenovával body koordinátor Lékařů bez hranic Ahmed Rahmo.

„Vzhledem k nedostatku finančních prostředků na humanitární pomoc a obtížnému přístupu do této vnitrozemské oblasti se většina syrských nemocnic již potýkala s mnoha obtížemi a nedostatkem. Už přesun zásob a léků z Turecka do Sýrie byl náročný, protože Bab al-Hawa byl jediným přechodem pro humanitární konvoj do severozápadní Sýrie a již před katastrofou byl vystaven politickému napětí,“ vracel se Rahmo k počátečním problémům.

Ty ale ilustrují, jak složité je v oblasti pomáhat. Dodal, že po zemětřesení byl přechod tři dny uzavřen a následně byl na něm provoz velmi omezený.

Přecházíme z tragédie do tragédie. Zemětřesení bylo poslední kapkou, popisuje Syřan

Číst článek

Rahmo zdůraznil, že dva miliony lidí žijí ve vysídlených táborech, často ve stanech vystavených větru. Jak to tam vypadá, přibližoval v telefonátu se serverem iROZHLAS.cz v uplynulém týdnu Wael Almishar.

Mnoho lidí do táborů vyhnala válka, další do nich směřují nyní po zemětřesení. Nemají, kam jinam by šli. „Otevřeli jsme přijímací střediska, aby bylo možné ubytovat další vysídlené osoby. V oblasti Idlíb jich je prozatím patnáct a v pěti z nich jsme spustili mobilní kliniky, které nabízejí lékařské konzultace. Tuto činnost budeme v následujících dnech rozšiřovat,“ podotkl koordinátor Rahmo.

Zázemí pro zdravotníky

Podle Haniakové z komunikačního oddělení si Lékaři bez hranic stanovili pro následující dny tři hlavní priority. Do zasažené oblasti se snaží kromě zdravotnického materiálu dostat také palivo, kterého je na místě nedostatek a je potřebné třeba pro generátory. Dále chtějí podpořit místní zdravotnickou strukturu a proškolit personál.

„Humanitární organizace musí obyvatele také chránit před cholerou, která se v regionu v poslední době šíří od září loňského roku a která se v takto nejistých podmínkách a při nedostatku přístupu k čisté vodě množí,“ upozornil Rahmo na podmínky, za kterých na pomezí Sýrie a Turecka lékaři operují.

Kromě toho ale primárně řeší akutní důsledky zemětřesení. „Budeme se soustředit na další fázi pomoci, jejímž velkým pilířem je poskytování psychologické pomoci, ať už pro přeživší zemětřesení, či pro náš vlastní personál,“ nastínila Haniaková.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít