Syrský režim lže a brání se zuby nehty, říká aktivista
Po pátečních modlitbách se rozběhla další vlna masových demonstrací proti syrskému režimu. Navzdory spontánním projevům většiny Syřanů věří někteří obyvatelé propagandě ve státní televizi. Jednou z nich je i Zdena Valouchová, která je v Sýrii provdána přes 20 let. Tvrdí, že na začátku rozhodně neprotestovali místní lidé a že do města Lattakia, kde bydlí, přijeli vše vyprovokovat cizinci. Tento názor tvrdě odmítá kurdský opoziční aktivista syrského původu Rašíd Chalíl, který žije v České republice. Hovořil s ním Jan Bumba.
Slyšeli jsme také, že podle některých názorů byla revoluce do Sýrie zavlečena zvenčí. Je na tom něco pravdy?
To je oficiální propaganda syrské vlády a syrského režimu. Můžu se nad tím jenom pousmát. To jsou samé lži, ani kousek pravdy na tom není. Sami sledujete média a vidíte, že nikdy nepřišli s žádným důkazem. Mrzí mne, že něco takového vyjde z úst Evropana, tedy Češky. Že může někdo věřit syrské televizi. Oni zatím nepřiznali jedinou oběť. Jen že teroristé zabíjejí a policisté a vojáci jsou oběti.
V odpoledních Ozvěnách dne rozdílně referují o situaci v Sýrii Zdena Valouchová, která zde žije, a kurdský opoziční aktivista Rašíd Chalíl
Podle paní Valouchové není možné mluvit o tom, že by režimem Bašára Asada trpěli všichni obyvatelé Sýrie. Kdo má tedy důvod ke stížnostem?
Možná malá část, která má zájmy spojené s režimem, samozřejmě lidé kolem rodiny Asada, mají nějaké výhody. Ale většina lidí je tím postižená.
Ze strany vlády a bezpečnostních jednotek asi ani náznak toho, že by chtěli ustoupit, že?
Kdyby ustoupili, vědí, co je čeká. Že bychom chtěli, aby Asad stál před mezinárodním tribunálem. Že je nic příjemného je nečeká. Takže se budou bránit zuby nehty, aby zabránili konání jakéhokoli soudu.
Má opozice šanci uspět?
Opozice nemá na vybranou. Vlastně nemůžu říci, že to, co se děje u nás, řídí opozice. Je to spontánní reakce mladých lidí a hlavně je to vlastně pokračování vlny revolucí jak v Tunisku, tak v Egyptě. Je to v podobném duchu.
