Tajný recept Kanady proti populismu? Lidská mozaika, politické námluvy i 'štěstí v oceánu'

Pravicový populismus otřásl politickou scénou mnoha západních zemí a sehrál výraznou roli ve volebních kláních, v Kanadě ale populisté podobný úspěch neslaví. Amanda Taubová, dříve právnička se specializací na lidská práva, se v komentáři pro deník New York Times rozepisuje o okolnostech, které zemi pomohly odolat vlně populismu.

Doporučujeme Ottawa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nelze říct, že by kanadská společnost byla sama o sobě liberálnější než jiné západní společnosti. Současný stav je výsledkem dlouhodobého politického snažení. | Zdroj: Profimedia

Základní ingredience pro vzestup populismu lze najít i v Kanadě: bělošská etnická většina ztrácí demografickou nadvládu, náhlý příliv imigrantů mění strukturu komunit a kulturní zvyklosti. Objevují se média a politické osobnosti, které staví svůj program na nenávistných náladách. Politická situace v zemi přesto zůstává stabilní, centristické liberální zřízení země se těší podpoře veřejnosti. Politika založená na reakci většiny neprorazila, přistěhovalectví a rozmanitost etnického složení obyvatelstva jsou v Kanadě zdrojem národní hrdosti.

Nelze však říct, že by kanadská společnost byla sama o sobě liberálnější než jiné západní společnosti. Současný stav je výsledkem dlouhodobého politického snažení. Série strategických rozhodnutí a podnětů ze strany státních institucí, existence silných menšinových koalic a geografická poloha zemi napomohly nepodlehnout vlně populismu, míní Taubová.

Většina proti menšině, my versus oni

V jiných západních zemích se pravicový populismus projevuje prosazováním politiky my versus oni. Staví většinovou společnost proti menšinám pod záminkou, že ohrožují národní identitu.

Jako příklad uvádí Taubová Francii. Mnoho Francouzů se domnívá, že přítomnost imigrantů narušuje francouzskou národní identitu. V Kanadě naproti tomu převládá názor, že začlenění různých národnostních menšin kanadskou identitu obohacuje.

Hranice Kanady a USA. | Zdroj: Reuters

Taubová proto Kanadu přirovnává k mozaice, tradiční označení "melting pot", tedy tavící kotlík, jí nepřijde trefné. Tak jako střípky mozaiky tvoří různé etnické skupiny celek, ale zachovávají si přitom vlastní identitu. Jejich přítomnost je Kanaďany vnímána pozitivně, nevzniká proto nátlak na jejich asimilaci.

Toto pojetí národní identity není běžné, podotýká komentátorka. Lidé mají tendenci identifikovat se se spoluobčany stejné rasy a stejného náboženského vyznání, přinejmenším hovořícími stejným jazykem. I ve Spojených státech, které jsou historicky vzato zemí přistěhovalců, se politické názory dlouho překrývaly s příslušností k určité demografické skupině.

Politické manévrování i vypočítavost

Kanadská multikulturní identita je výsledkem politického manévrování, pokračuje komentátorka pro deník New York Times. V roce 1971 čelil tehdejší premiér Pierre Trudeau, otec současného kanadského premiéra, separatistickým náladám v provincii Québec. Jeho strana ztrácela přízeň veřejnosti a hrozil rozpad země na dvě části, anglofonní a frankofonní.

Řešením krize byla vládní podpora multikulturalismu a imigrace. Trudeauova politika dala za vznik diverzní národní identitě, která odlehčila staré rozpory. Premiér tím zároveň získal základnu voličů-imigrantů, kteří pomohli jeho Liberální straně znovu získat podporu.

Strážím před Buckinghamským palácem poprvé velela žena. Jen dělám svou práci, směje se Kanaďanka

Číst článek

Začátkem nového tisíciletí se vypočítavostí jiného politika podařilo ovlivnit dynamiku etnické politiky a tím upevnit politiku multikulturalismu napříč politickým spektrem. Na popud poslance Jasona Kenneyho se pokusila Konzervativní strana získat podíl voličů-imigrantů. Konzervativci potřebují získat podporu nových Kanaďanů, aby měli šanci postavit vládnoucí koalici, argumentoval tehdy Kenney a uspěl. Ve volbách v letech 2011 a 2015 získala jeho strana více hlasů od imigrantů než od rodilých Kanaďanů. Výsledek upevnil přesvědčení, že přistěhovalci mají své místo v kanadské společnosti.

Od té doby bojují hlavní kanadské strany o přízeň menšin a žádná z nich proto nemá důvod podněcovat nenávist. Proti-imigrantské nálady se tedy nestávají předmětem politického konfliktu a nejsou tím pádem pro voliče tak zásadním tématem, jak tomu je v jiných zemích. Pro 40 procent britských voličů, kteří chtějí omezení přísunu migrantů do země, to je zároveň nejzásadnější politické téma. Ve Spojených státech to je 20 procent, zatímco v Kanadě méně než půl procenta.

Strany menšinám nadbíhají

Protože všechny strany soutěží o jejich hlasy, menšiny nepodporují automaticky jednu konkrétní. Jejich příslušníci se rozhodují podle stanoviska jednotlivých stran k tématům, která jsou pro ně důležitá.

Kanadský premiér Justin Trudeau. | Zdroj: Reuters

A strany minoritám nadbíhají. Jako příklad uvádí Taubová benefiční akci pro sikhskou charitativní organizaci. Akce se účastnili zástupci všech tří hlavních stran, několik členů parlamentu i premiér provincie Ontario. Kanadský premiér Justin Trudeau natočil video s uvítacím proslovem.

Sikhové považují za projev "vyzrálosti komunity", že se jim daří udržovat dobré vztahy se všemi třemi hlavními stranami. Na jejich zájmy tak bude brán ohled, ať už je u moci kterákoliv z nich. Zatímco minority v jiných zemích zpravidla pociťují potřebu přizpůsobit se, v Kanadě se vyplatí udržet si skupinovou identitu, podotýká komentátorka.

Politologové se domnívají, že politika multikulturalismu pomohla Kanadě odolat extremismu a polarizaci společnosti, která je zřetelná v jiných západních zemích. Protože kanadská politika počítá s různorodostí rasovou i náboženskou, nevznikne tak snadno mentalita my versus oni. Překotné změny v demografickém složení obyvatelstva mohou podle expertů snadno rozdmýchat proti-přistěhovalecké nálady, což nahrává pravicovým populistům slibujícím podniknout proti cizincům rázné kroky.

Přestože příval migrantů zemi za několik desítek let výrazně změnil, kanadská veřejnost je vůči přistěhovalcům otevřená. Kromě zmíněných politických důvodů tomu napomáhá systém finanční podpory pro rodiny hostící nově příchozí do země a bodový systém, který upřednostňuje ekonomicky prospěšné migranty.

'Máme štěstí, máme oceán'

Dalším faktorem je geografická poloha země, imigrace se díky ní nezdá být tak bezprostředně ohrožující jako v Evropě. Většina přistěhovalců do Kanady přichází cíleně, to znamená kontrolovaně. "Máme to štěstí, že nás z velké části obklopuje oceán. Naše jediná pozemská hranice je severní hranice Spojených států, přes kterou ve srovnání s tou jižní přechází méně ilegálních migrantů," říká ministr pro imigraci Ahmed Hussen.

Lidé pociťující ztrátu kontroly více lpí na rasové a národní identitě, zjistil profesor Immo Fritsche z univerzity v Lipsku. V takové situaci upřednostňují lídry, kteří slibují znovu nastolit kontrolu. Takové sliby pomohly k moci evropským populistům i prezidentu Trumpovi. I v Kanadě se na scéně objevili populisté a někteří uspěli v lokálním měřítku, především v Québecu. Nikdo z nich ale nezaznamenal celostátní úspěch. Kanada si zkrátka zachovává svou multikulturní identitu, uzavírá svůj komentář pro New York Times Amanda Taubová.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.

Natálie Zehnalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme