Lidé z Tálibánu jsou nekompetentní a nezkušení. Jednání jsou o to složitější, říká Kocian z Člověka v tísni

„Tálibán sice poměrně záhy jmenoval takzvaného komisaře pro zahraniční pomoc, dostali jsme se ale do fáze, která se do jisté míry podobá situaci před 20 lety. Narážíte na lidi, kteří mají nulové zkušenosti. Jsou velmi nekompetentní, nevzdělaní a o to jsou jednání složitější,“ říká Tomáš Kocian z organizace Člověk v tísni, který v rozhovoru pro iROZHLAS.cz popisuje, jak za aktuálních podmínek probíhají rozhovory o poskytování pomoci Afghánistánu.

Rozhovor Kábul Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tomáš Kocián

Tomáš Kocian je regionálním ředitelem ČvT pro oblast Blízkého východu | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

V pondělí se v Ženevě konala konference k Afghánistánu, na které generální tajemník OSN António Guterres varoval, že zemi hrozí masivní potravinová krize. Upozorňuje na to také Světový potravinový program, podle kterého trpí nedostatkem jídla přes 90 procent afghánských domácností. Jaké informace máte v tomto směru z místa vy?
Nemáme k dispozici data jako Světový potravinový program, ale vidíme, že se situace zhoršuje. Ceny základních komodit a potravin na místních trzích rostou. Země je ve velmi nejisté situaci, protože se celý bankovní systém ocitl v rozkladu. Lidé často nemají hotovost, transfery ze zahraničí nefungují, kromě takzvaných hawal, což je neformální bankovní systém používaných v muslimských zemích. Afghánská centrální banka má navíc zmrazená aktiva v hodnotě stovek, možná miliard dolarů, které se jim velmi pravděpodobně nepodaří vydolovat.

Afghánistánu hrozí ‚totální zhroucení‘. Západ hledá cesty, jak pomoct lidem a neposílit tím Tálibán

Číst článek

Ekonomická situace tedy rozhodně není dobrá a s přicházející zimou kombinovanou s neúrodou kvůli suchu je velmi pravděpodobné, že se ještě výrazně zhorší. Zmíněných 90 procent lidí se mi zdá trochu moc, ale pokud je situace takto komplikovaná a jde o výsledek hned několika různých faktorů, je pravděpodobné, že čísla budou skutečně velmi vysoká.

Za hlavní důvod prohlubující se krize v Afghánistánu tedy považujete hlavně návrat vlády Tálibánu a s tím spojené zmrazení aktiv a odliv peněz ze zahraničí?
Jednoznačně to souvisí s převzetím moci Tálibánem. Je třeba si uvědomit, že Tálibán nemá žádné kapacity a zkušenosti, jak převzít moc, vládnout a řídit stát. To podle mě bude další zásadní moment, který podtrhne tragičnost celé situace.

Ale zcela určitě to souvisí s nástupem Tálibánu. Pochybnosti zvenčí navíc posílily i kvůli tomu, jakou vládu jmenovali. Nejedná se o žádný pokus se alespoň navenek tvářit umírněněji a vytvořit dojem sestavení inkluzivní vlády. Jsou v ní jen tálibánci a podle podoby vlády lze soudit, že u nich momentálně převládá spíše radikálnější proud a to nevěstí nic dobrého.

S ohledem na aktuální vývoj se nyní často diskutuje o posílání humanitární pomoci do Afghánistánu. Debata se mnohdy vede v duchu: jak zajistit pomoc lidem a zároveň tím neposílit Tálibán. Jak celou tuhle debatu vnímáte vy?
Člověk v tísni je součástí této debaty už od doby, co vůbec dělá humanitární pomoc. Jsem přesvědčen, že humanitární organizace, které poskytují pomoc na bázi jasně definovaných principů, velmi dobře vědí, jak zajistit, aby pomoc skutečně mířila k lidem v nouzi. Přímé zneužití pomoci vládnoucí juntou nebo jinou vládnoucí skupinou je minimální, protože máme jasně nastavené výběrové i kontrolní mechanismy. Proto si dovolím říct, že v tomto směru máme naprosto jasno.

Co se týče dlouhodobého dopadu poskytované pomoci a podpory při stabilizování společnosti, tam už je hodnocení samozřejmě daleko složitější. Tím, že pomoc v zemi poskytuje, to má do jisté míry dopad na celkovou atmosféru v zemi, která následně odráží i politické preference a celkovou politickou situaci.

Tálibán bez zkušeností

Můžete tedy přiblížit, jak nyní probíhá komunikace ohledně dodávek humanitární pomoci do Afghánistánu, když v čele země stojí Tálibán?
Tálibán sice poměrně záhy jmenoval takzvaného komisaře pro zahraniční pomoc, dostali jsme se ale do fáze, která se do jisté míry podobá situaci před 20 lety. Narážíte na lidi, kteří mají nulové zkušenosti s agendou, která jim byla svěřená, a musíte jim vysvětlovat základní principy poskytování pomoci, aby tomu rozuměli.

Kdo je Tomáš Kocian?

Od roku 2002 pracuje jako humanitární pracovník pro organizaci Člověk v tísni. Působil na různých pozicích v jižní Asii (Pákistánu, Afghánistánu), na Balkáně nebo ve východní Evropě. V současnosti je regionálním ředitelem ČvT pro oblast Blízkého východu.

Nemůžu říct, že bychom z jejich strany viděli zlou vůli s cílem škodit – spíš je to vůle nějakým způsobem pomoct, ti lidé jsou ale velmi nekompetentní, nevzdělaní a o to jsou jednání složitější. Třeba město Mazáre Šeríf na severu Afghánistánu je ale trochu jiný případ. Noví lidé z Tálibánu tam obsadili jen nejvyšší pozice, na středních a nižších postech ale zůstali původní zaměstnanci a díky tomu se dá udržet jistá kontinuita a schopnost artikulovat potřeby. Kdyby měly být posty plně obsazené tálibánskými silami, vůbec si nedokážu představit, že by byli schopní efektivně jednat.

Můžete ještě dovysvětlit, kdo vede rozhovory s Tálibánem? Je to přímo Člověk v tísni?
Jednání vede skupina, kterou tvoří nevládní organizace, a velmi často je to zaštítěné OSN – konkrétně UN OCHA, tedy United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs (Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí – pozn. redakce).

Mluvíme s reprezentanty jednotlivých ministerstev departmentů a s nimi se domlouváme na principech, jak má poskytování pomoci probíhat. Vysvětlujeme jim, co jsou naše „red lines“, přes co vlak nejede, jakým způsobem pracujeme, proč potřebujeme mít v týmu ženy – protože polovinu našich příjemců tvoří právě ženy a v tradičních společnostech není možné mít jen mužský tým, který by vybíral příjemkyně pomoci.

Tyto zcela základní požadavky jim vysvětlujeme a ukazujeme, proč se jich držíme a chceme po nich, aby to akceptovali.

Žádné ženy, kompromisní premiér a bývalí vězni z Guantánama. Jak vypadá vláda sestavená Tálibánem?

Číst článek

Co je mezi těmi hlavními podmínkami, které při vyjednávání s Tálibánem kladete?
Úplně nejzásadnější je poskytovat něco, čemu v angličtině říkáme „principal needs based assistance“ – to znamená pomoc založenou na jasně identifikovaných potřebách nehledě na národnost, politickou příslušnost nebo jestli je to muž, nebo žena. To je pro nás absolutní červená linie, přes kterou nejede vlak.

Další podmínka, kterou jsem již zmiňoval, je zapojení žen. To jsou dva nejzákladnější principy, pak se bavíme také o způsobu pomoci, ale to jsou spíš věci technického rázu. V první řadě tedy vyjednáváme přístup k příjemcům pomoci a dodržování základních principů – to znamená nestrannost, nezávislost a možnost výběru při našem rozhodování.

Jak na tyto vaše požadavky reaguje Tálibán, který má zase vlastní podmínky? Objevují se situace, kdy by se snažili bránit například poskytování pomoci šíitskému etniku Hazárů?
Tyto podmínky jsme v minulosti komunikovali nejen napřímo, ale také prostřednictvím místních komunit v oblastech, které byly už v té době pod kontrolou Tálibánu, a velmi často jsme se setkávali s pochopením. Třeba v Kábulu jsme měli ženy, které pracovaly v terénu a vybíraly příjemce naší pomoci. Také jsme dostali schvalovací dopis od Tálibánu, ve kterém nám potvrdili, že můžeme v práci pokračovat. Zatím to jde, ale může se stát, že radikálové budou získávat stále větší vliv. Tyto tendence sledujeme už nyní a je možné, že se to celé posune někam jinam.

Prohlubující se krize nutí Afghánce, aby na ulicích rozprodávali svůj majetek | Zdroj: Anadolu Agency/Profimedia

Kvalifikovaní zemi opustili

Můžete připomenout, jak jste jako nezisková organizace, která pomáhá v Afghánistánu od roku 2001, museli na nástup Tálibánu reagovat – ať už jde o evakuaci spolupracovníků, nebo přerušení programů?
Počítali jsme s tím, že taková situace nastane. To, že se Tálibán dostane k moci, bylo poměrně jasné, byli jsme zaskočeni tou rychlostí a nebyli jsme zdaleka jediní. V první fázi jsme tedy přerušili činnost.

Afghánistán se potýká s nedostatkem peněz na výzkum i odlivem vědců. O uplatnění žádají v zahraničí

Číst článek

Naší hlavní obavou byla bezpečnost a zdraví našich spolupracovníků, cizince jsme proto evakuovali a místním zaměstnancům dali možnost relokovat se do bezpečných oblastí Afghánistánu. Velmi záhy ale celá země padla do rukou Tálibánu, relokace proto v danou chvíli přestala být relevantní. S postupem času jsme vyčkávali a zjišťovali, jak se situace bude vyvíjet dál. Předání moci probíhalo celkem klidně bez většího počtu civilních obětí, proto jsme se poměrně rychle rozhodli zavolat tým zpět a začít opět vykonávat nějakou činnost.

Na místo se tedy vrátili i cizinci?
Ne, cizinci ještě ne. Ze země ale odešla i řada našich místních spolupracovníků, což není jen případ Člověka v tísni, ale velké části dalších organizací – využili této možnosti a dostali se pryč ze země. Není to jen sektor nevládních organizací, ale také bankovní a další specializované sektory, které zůstaly ochromené tím, že jim odešla řada kvalifikovaných pracovníků.

Vedle zhruba 120 tisíc evakuovaných lidí, o kterých se často mluví, překročilo hranice mnoho dalších Afghánců. Bavíme se o nižších stovkách tisíc lidí, mezi kterými byli jedni z nejkvalifikovanějších zaměstnanců a ti v Afghánistánu nyní chybějí a budou chybět.

Kolik spolupracovníků tedy na místě v tuto chvíli máte?
Řekněme, že řádově nižší desítky.

Jejich bezpečnost zatím není ohrožena? Nemáte takové zprávy?
Nemáme a neslyšeli jsme ani o tom, že by byli ohrožení lidé z ostatních organizací. Jestliže došlo k nějakému násilí nebo výhrůžkám, jedná se spíš o individuální situace, ale nemůžeme z toho dělat závěry – vždy popisuju situaci tady a teď, nelze říct, že jsou všichni v bezpečí a bude to tak navždy. Nicméně v tuto chvíli nevidíme, že by po spolupracovnících nevládních organizací někdo systematicky šel.

Pomoc se rozbíhá

Jak tedy vypadá aktuální pomoc ze strany Člověka v tísni v Afghánistánu?
V současné chvíli se rozbíhá první fáze, a to je identifikace lidí, ke kterým by pomoc měla směřovat. Vybíráme lidi na základě určitých kritérií a mezitím se bavíme o tom, jakým způsobem dostat peníze co nejefektivněji a nejbezpečněji k jednotlivcům, kteří pomoc dostanou. Vzhledem k momentálnímu, ne zrovna funkčnímu trhu se totiž zaměřujeme na pomoc ve formě hotovosti.

‚Panuje tu absolutní pocit deprese.‘ Jak Afghánci prožívají první dny pod plnou kontrolou Tálibánu

Číst článek

Máte už představu, ke komu by pomoc měla směřovat?
Těm nejohroženějším skupinám. Lidem, kteří byli nucení se přesídlit, kteří dlouhodobě trpí chudobou nebo nemají v rodině živitele. Přispívá se jim například na nájem, dávají se jim peníze, aby si mohli koupit alespoň základní, teplejší oblečení na zimní měsíce a velká část peněz je samozřejmě utracená za potraviny a základní léky. Je to peněžitá pomoc ve výši 130 dolarů na rodinu.

To je jednorázové?
Je to jednorázová pomoc s tím, že ji budou moct dostat opakovaně. K tomuto účelu chceme začít využívat elektronické dobíjecí karty, pokud se nám podaří sehnat peníze.

A tyto projekty mají pokrýt finanční prostředky, které se podařilo vybrat v rámci sbírky pro Afghánistán, vyhlášenou Člověkem v tísni v polovině srpna?
Primárně to jsou peníze z institucionálních zdrojů doplněné o peníze ze sbírkové činnosti.

Máte přehled o tom, kolik peněz se vám za ten uplynulý měsíc vůbec podařilo vybrat?
Minulý týden to bylo 3, 5 milionu, teď to bude ještě o něco víc.

Postavila se Tálibánu a podle médií měla být v zajetí či mrtvá. Odvážná politička ale prchla do USA

Číst článek

Pokud se budeme bavit v dlouhodobějším hledisku, plánujete ještě investovat peníze a čas do oblastí, jako je vzdělávání, nebo to za vlády Tálibánu považujete spíš za nemožné?
S určitou pauzou pro nás bylo vzdělávání v Afghánistánu vždy jedno z velkých témat a chceme se k tomu vracet. V současnosti žádáme o peníze i na tuhle formu pomoci, takže ano, chceme se oblasti vzdělávání dále věnovat. Primárně jde o EiE, tedy „education in emergency“ – to je zajištění školní docházky nebo alespoň nějaké formy výuky pro děti z rodin, které musely utéct, které se ocitly mimo své domovy, a nechodí proto do školy. Těch je kolem tří a půl milionu.

Vzdělávání je spíš otázkou do budoucna, teď je ale zapotřebí zajistit hlavně ty urgentní potřeby. Jak jste sám zmiňoval na začátku, Afghánci jsou už teď ve velmi těžké situaci a navíc přichází podzim a zima, kdy se podmínky budou zřejmě ještě víc zhoršovat. Dokážete odhadnout, kdy by se pomoc mohla rozjet naplno?
Počítáme, že tuto pomoc začneme fyzicky distribuovat na konci tohoto měsíce nebo na začátku toho příštího.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme