Oni bojují jen o moc, já ale za svůj život, vysvětluje žena vězněná Tálibánem, proč pokračuje v protestech
Tálibán stále výrazně omezuje ženská práva v Afghánistánu.Tři ženy, které radikální hnutí kvůli účasti na protestech zatklo, organizaci Human Rights Watch popsaly kruté zacházení, kterému ve vězení musely čelit. Příslušníci Tálibánu je zadrželi i s jejich rodinami. „V místnosti docházel kyslík, k jídlu nám dali jen starý chleba. Děti nemohly spát. Cítily jsme se jako ryby na souši,“ popsala podmínky jedna z Afghánek.
Tři zatčené ženy pro Human Rights Watch uvedly, že je Tálibán zadržel společně s jejich rodinami, včetně malých dětí, během razie v Kábulu v únoru tohoto roku. Následně je několik týdnů držel v improvizovaném vězení v budově ministerstva vnitra.
„Odvaha těchto i dalších afghánských žen, které protestují proti Tálibánu, je neuvěřitelná. Jejich příběhy ukazují, jak moc se jejich aktivitami cítí Tálibán ohrožen a jak brutálně se je snaží umlčet,“ uvedla Heather Barrová, zástupkyně ředitele odboru pro ženská práva v organizaci Human Rights Watch.
Rizika, že je Tálibánci za protesty pravděpodobně zatknou, si ženy podle lidskoprávní organizace byly vědomy. „Když Tálibán vtrhl do domu, řekla jsem svým dětem: nebojte se, buďte silné. Jste mé děti. Věděla jsem, že nás zatknou, ale nenapadlo mě, že vezmou i naše děti,“ popisuje jedna z Afghánek.
Mezi Tálibánci bylo i pět žen. „Jedna z nich mi držela u hlavy zbraň a chtěla můj telefon. Stála jsem naproti svým dětem, na druhém konci místnosti. Děti byly v šoku, třásly se. Pak mě odvedli k výslechu. Jeden z mužů mi opět přiložil pistoli k hlavě. Popravdě jsem řekla, že jsem se protestů zúčastnila. Neměla jsem na výběr, vzali mi telefon,“ vzpomínala další ze zadržených žen.
„V tu chvíli jsme chtěly zemřít. Některé z nás málem vyskočily z okna. Zatímco nás drželi v jedné místnosti, v té další bili naše mužské příbuzné,“ uvedly tři zatčené ženy.
Bez jídla a vody
Ve vězení podle organizace zažily vyhrožování, bití a násilí a bylo jim odepřeno právo na řádný soudní proces. Muži během mučení dostávali elektrické šoky. Tálibán rodiny také nutil k tomu, aby mu jako cenu za propuštění předaly dokumenty o vlastnictví majetku, který by jim v případě, že by se ženy znovu protestů zúčastnily, zabavil.
‚V Afghánistánu jeden nikdy neví, jak dlouho mír vydrží.‘ Jaký byl první rok tálibánské vlády?
Číst článek
Human Rights Watch píše, že prvních pět dní strávily tři ženy v jediné stísněné místnosti společně s dalšími osmnácti ženami a sedmi dětmi. Věznitelé jim neposkytli prakticky žádné jídlo a vodu. „V místnosti docházel kyslík, děti nemohly usnout. Cítily jsme se jako ryby na souši,“ popsala podmínky vězení jedna z Afghánek.
„Snažily jsme se tam vměstnat tak, aby děti mohly alespoň spát. První noc jsme dostaly jen čtyři kebaby pro všechny. Několik dní nám pak nedávali nic než starý chléb. Děti měly žízeň, nebyla tam žádná voda, jen nádoba, ve které jsme myly nádobí. Tu vodu jsme dávaly dětem, aby se alespoň něčeho napily. Plakaly, jak byla špinavá,“ řekla další.
Podle žen se podmínky ve vězení každým dnem zhoršovaly, což mělo negativní dopad především na děti. „Šestý den se už nemohly hýbat. Tálibánci pak přivedli lékaře, který řekl, že pokud nás neodvezou do nemocnice, tak všichni zemřeme, protože nám nedávali najíst a napít a v místnosti bylo málo kyslíku. Následně nás přesunuli do jiné místnosti, dali nám jídlo a vodu a nějaké potřebné léky.“
Jednotlivé výslechy měly trvat dvě až tři hodiny. Tálibán všem zabavil telefony a notebooky a prohledával sociální sítě. Vyžadoval také zprávy a kontakty na jejich přátele.
Návrat k protestům
Kromě násilí čelily ženy od dozorců i urážkám. „Nadávali nám, že pracujeme pro západní země a prodáváme svá těla mužům,“ uvedla jedna z žen. Příslušníci hnutí je také měli bít zbraněmi a vysílačkami. Jednu z Afghánek Tálibán obvinil ze spolupráce s opoziční ozbrojenou skupinou a vyhrožoval jí doživotním vězením.
Tálibán potřebuje, aby státy uznaly legitimitu jeho vlády. Dát ženám větší práva se ale zatím nechystá
Číst článek
Podle lidskoprávní organizace nesměly ženy během doby strávené ve vězení kontaktovat své rodiny. Zároveň se ale obávaly, že by se jejich příbuzní v případě jakéhokoli kontaktu mohli stát dalšími cíli zatýkání. Po několika týdnech věznitelé ženy a jejich rodiny propustili. Musely ale podepsat prohlášení, že už nebudou proti Tálibánu protestovat.
Tři zmíněné Afghánky se nicméně po propuštění rozhodly k protestům vrátit a natočily video, které zveřejnily na sociálních sítích. Bratra jedné z protestujících následně Tálibán zadržel a několik hodin násilím vyslýchal.
„Naše rodiny jsou v nebezpečí, ale nemůžeme přestat. Některé státy nechápou, že Tálibán lže. Oni bojují jen o moc, já ale bojuji za svůj život,“ zdůraznila protestující.
Human Rights Watch uvedla, že se všem třem ženám nakonec podařilo z Afghánistánu uprchnout. „Nejsme na tom ale psychicky dobře, média dostatečně neinformují o tom, co se v zemi děje. Nechápeme, proč nás svět nechal samotné,“ dodaly Afghánky.
Společnost na dění v zemi ovládané Tálibánem dostatečně nereaguje ani podle Heather Barrové. „Afghánské ženy a dívky čelí jedněm z nejhorších důsledků vlády Tálibánu a vedou těžký boj za ochranu svých práv v Afghánistánu. Mezinárodní společenství ale bohužel stále nevyslyšelo jejich prosby k tomu, aby se za ně postavilo,“ upozorňuje Barrová.
Deník The Washington Post připomenul, že Tálibán během letošního ledna a února zatkl celkem 24 aktivistek bojujících za ženská práva.
