Tchaj-wan a CIA prováděly tajné výzvědné lety do Číny

Tchaj-wan zveřejňuje informace o nejtajnějších misích ve své historii. Spolu se CIA prováděl od padesátých let minulého století výzvědné lety do Číny. Desítky příslušníků speciální jednotky, která se nazývala Black Bats, při nich zahynuly. Dnes jejich činy připomíná muzeum v tchajwanském městě Hsinču.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fotografie letců s Čankajškem. Generál Lu Teh-čch´ je druhý zprava v horní řadě. | Foto: Robert Mikoláš

"Tohle jsem já, podívejte, tady ten mladík. Jeden z příslušníků zvláštní 34. letky Černých netopýrů. Bylo mi tehdy 23 let", ukazuje mi na černobílou fotografii dnes 80letý generál Lu Teh-čch´.

Historie jednotky, jejíž operace patřily po dlouhá desetiletí k nejtajnějším misím jak vlády v Tajpeji, tak i americké CIA, spadá do začátku 50. let minulého století.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Roberta Mikoláše o tajných misích nad území Číny

"Jednoho večera si nás zavolali, mne a osm dalších vojáků. Vůbec jsem nevěděl, co se bude dít, kam poletíme. Do místnosti vešlo několik vysokých důstojníků a velitel nám pak oznámil, že letíme do Číny. Byl to skutečný šok. Tehdy jsme monitorovali čtyři, pět provincií a pak se bezpečně vrátili zpět", vzpomíná na historicky první misi v roce 1953.

Po vypuknutí Korejské války a zejména pak poté, co ČLR poprvé provedla jadernou zkoušku, totiž potřebovaly Spojené státy získávat co nejvíce informací i z této části světa. A generál Lu Teh-čch´ se do speciální 34. letky dostal jako elektronický instruktor. Žádný jiný tehdy v armádě nesloužil.

,Zpočátku jsme se vraceli všichni'

Výcvik absolvovali nejprve na Tchaj-wanu, později i ve Spojených státech na Floridě, na základně, odkud mířili američtí vojáci i do války ve Vietnamu. A také v tomto konfliktu jim tchajwanští Black Bats pomáhali. A také umírali. V letech 1952 až 1972 uskutečnili Black Bats přes 800 misí, 148 vojáků se nikdy nevrátilo zpět.

"Pokaždé na nás stříleli, zpočátku ale neměla komunistická armáda kvalitní zbraně, takže jsme se vraceli všichni. Postupně to ale bylo horší a horší, od Sovětů získali letadla i rakety. My ovšem nebyli ozbrojeni vůbec, takže jsme se museli spolehnout jen na naše manévrovací schopnosti a na to, že nás nespatří nebo se prostě netrefí," říká generál Lu Teh-čch´. K výzvědným misím používali nejčastěji stroje typu P2V, B17 nebo C-123.

"Nejčastěji jsme do čínského vzdušného prostoru pronikali ústím řek. Létali jsme samozřejmě hodně nízko při zemi, aby nás nezpozorovali. Rok od roku to však bylo složitější, nasazovali proti nám jak dělostřelectvo, tak i stíhačky vybavené radarem."

"Přesto se nám několikrát podařilo nepřítele zneškodnit. Sice jsme neměli žádné zbraně, kulomety ani rakety, ale ve snaze uniknout jsme maximálně kopírovali terén a pak uhýbali těsně před vrcholkem hory. My jsme to dokázali vybrat, oni ne. A tak se roztříštili o skálu. Jindy nás zase pronásledovali daleko nad moře, až jim došlo palivo a zřítili se," líčí nejnebezpečnější okamžiky generál Lu Teh-čch´.

O operacích vědělo jen pár vyvolených

Jejich příbuzní mezitím vůbec nic netušili, o výzvědných misích vědělo jen několik málo armádních důstojníků a nejvyšších politiků. A jak vůbec vznikl název Black Bats?

"Většinou létali v noci, kvůli utajení. I proto si začali říkat Černí netopýři a toto zvíře si dali i do znaku. Jak vidíte, kolem samotného netopýra je pak červený kruh symbolizující rudou Čínu, tedy že do ní naši letci dokázali proniknout," vysvětluje mi Connie Hsu z Muzea 34. letky Black Bats, které bylo otevřeno v prosinci loňského roku v městě Hsinchu, kde bývala jejich základna.

Tchajwanská vláda se jim tak aspoň touto formou snaží poděkovat a hlavně seznámit veřejnost s dlouho utajovanými událostmi. Vůbec poprvé se totiž informace o supertajných misích objevily v roce 1992, kdy Peking vrátil ostatky 14 členů posádky letounu sestřeleného o třicet let dříve.

Generál Lu Teh-čch´ prožil většinu života na Tchaj-wanu, kam s Čankajškovou armádou uprchl po porážce v občanské válce v roce 1949. Jeho domovem ale prý navždy zůstane Čína. A podobně to vnímají i ostatní členové 34. letky Černých netopýrů.

"Komunisté zabili hodně lidí a jejich zločiny jsou mi odporné, dnes už se ale tak hrozně nechovají. Já jsem pořád Číňan, a i když zůstaneme rozdělení, tedy budou existovat dvě země, nedá se nic dělat. V žádném případě už však nechci žádnou válku," dodává.

Robert Mikoláš, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme