Prostory byly úzké jen 60 centimetrů, popisuji čeští hasiči záchranu chlapců z jeskyně v Thajsku
Záchranu malých thajských fotbalistů a jejich trenéra ze zatopené jeskyně sledoval celý svět. A mnohé země se snažily k ní přispět. Včetně České republiky, která na místo vyslala dva profesionální hasiče. Měli zhodnotit, zda by k záchraně týmu mohla přispět velkokapacitní čerpadla, která Česko Thajsku nabídlo. Nakonec nasazena nebyla. Thajští vojenští potápěči chlapce i jejich trenéra z jeskyně vyprostili částečně zatopenými chodbami.
Čeští hasiči – plukovník David Kareš a podporučík Petr Vodička – byli hosty pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.
Kdy padlo rozhodnutí, že poletíte do Thajska?
Kareš: Rozhodnutí padlo v pátek, ve čtvrtek večer se řešily první předpoklady a hned v pátek jsme odlétali do Thajska. Byli jsme na místě na letišti v Chiang Rai v sobotu v deset hodin místního času, což je v pět hodin ráno v České republice.
Co přesně bylo vaším úkolem?
Kareš: Naším úkolem bylo v prvé řadě posoudit možnost, jakou techniku a jaké prostředky využít k pomoci pro vyproštění chlapců s tím, že primárně jsme tam měli k posouzení nasazení velkokapacitních čerpadel, kterými Česká republika, potažmo hasičský záchranný sbor disponuje.
Jak vypadala koordinace vaší mise s thajskými úřady?
Kareš: V prvé řadě jsme koordinaci řešili cestou ambasády České republiky v Thajsku - se zástupcem velvyslance, který nám zajistil veškeré kontakty a komunikaci se zástupci místního ministerstva vnitra a také se zástupci štábu guvernéra oblasti Chiang Rai, který velel celé misi a celému zásahu.
Nejefektivnější pomoc
Ta čerpadla, která Česko Thajsku nabídlo - co to je za stroje? Jsou tak unikátní, že by se vyplatilo je do Thajska posílat až z Evropy?
Vodička: Hasičský záchranný sbor České republiky disponuje různými druhy čerpadel. Ta jsou vždycky na něco specifická. Když to vezmu podle objemu přečerpané vody, tak ta, co stojí úplně nejvýš, jsou takzvané mobilní čerpací stanice. Jsou schopné přemístit ohromné objemy vody, ale na relativně krátkou vzdálenost - řádově 200 metrů. A když řeknu ohromné objemy vody, mluvím řádově o 400 až 600, případně 1500 litrech za sekundu.
Další typ nám zajišťuje dopravu menšího množství vody - řádově 200 litrů za sekundu, ale zase na vzdálenost jednoho kilometru.
Při záchranné operaci k nějakému odčerpávání vody došlo, ale stačila na to zřejmě čerpadla, kterými disponovalo Thajsko samo.
Vodička: Čerpalo se tam na několika místech. Samotné nasazení v oblasti jeskyně jsme zvažovali v případě, že by se tam tvořila laguna, která by zamezovala odtoku vody z jeskynního systému, a jejím odčerpáním bysme tomu odtoku pomohli. Případně, když by se začaly deště a laguny naopak tvořit, odčerpávat je tak, aby voda z nich do toho jeskynního systému vůbec nevstupovala. To byl vlastně takový náš záměr s těmito velkými čerpadly. Ale pak, vzhledem k situaci, která tam byla, jsme samozřejmě navrhli jiné řešení, a to je použití malých elektrických čerpadel, která by v té oblasti jeskyní mohla zajistit čerpání sice menšího objemu vody, ale stálého čerpání z jeskynního systému.
Čili to je ten důvod, proč čerpadla nakonec nebyla do Thajska z České republiky poslána?
Vodička: To byl zejména ten důvod, proč jsme tam jeli my - abysme vyhodnotili, jaký způsob naší pomoci by byl nejefektivnější.
Jaké byly varianty záchrany? Byla tam jen jedna možnost, tedy proplout částečně zatopenými chodbami? Uvažovalo se také o umělých otvorech do skalního masivu, což se zřejmě ukázalo jako neschůdná cesta...
Kareš: Těch variant bylo samozřejmě víc. Musím přiznat, že úplně všechny varianty dopodrobna neznáme a věřím, že s některými se teprve časem vyjde na povrch. Nicméně pokusy o vyvrtání ve skalních masivech se ukázaly jako neúčinné. To hlavní, k čemu vše směřovalo, bylo vyvést nebo evakuovat ty chlapce stejným prostorem, kterým vstoupili dovnitř.
Thajci velebí elitní vojenské potápěče. Pomohli zachránit malé fotbalisty, jeskyni opustili jako poslední
Číst článek
Je potřeba ještě říct, že ty podmínky jsou velmi složité i co se týče manipulace a prostoru. Když si vezmete, že do toho skalního prostoru - do té jeskyně - vedou pouze schody, které jsou asi na vzdálenost 150 metrů v hlíně, částečně v kamení, to znamená, že cokoli, co potřebujete nasadit, případně použít, musíte donést rukama. Nejde tam použít žádnou mechanizaci, a to byl taky jeden z důvodů, proč jsme nemohli použít naše velké stroje.
A mohli jste se nějak zapojit přímo do záchranné operace poté, co jste zhodnotili situaci ohledně nasazení čerpadel?
Kareš: Co se týče přímo naší účasti, my jsme byli primárně určeni na záležitost ohledně čerpání vody. Od neděle, kdy bylo to celé místo uzavřeno pro všechny včetně médií a mezinárodních asistenčních jednotek, tak jsme tam neměli přístup a přiznám se, že jsme ho ani nechtěli, protože ten prostor je opravdu velmi malý a byl vytvořen pouze a hlavně primárně pro potápěče.
Smeknout klobouk
Co byl asi nejnáročnější prvek záchranné operace? To proplutí zatopeným úsekem? Patří to, předpokládám, k těm nejriskantnějším typům záchranných operací. Je to tak?
Kareš: Jednoznačně ano. Jeskynní systém je velmi úzký. Určitě jste slyšeli, že některá místa byla pouze 60 krát 40 centimetrů široká a je potřeba říct, že všichni potápěči, kteří se na tom podíleli, tak je potřeba před nimi smeknout klobouk, protože odvedli výbornou práci.
Při vyprošťování jeden potápěč bohužel zahynul. Do jeskyně dopravil nádoby s kyslíkem, ale při zpáteční cestě ztratil vědomí. Ví se, proč se toto neštěstí přihodilo?
Vodička: Bohužel k této smutné události žádné bližší informace nemáme. Ale je to v tomto případě ta nejvyšší daň za úspěšnou záchranu těch chlapců.
Chtěl jim pomoci, sám zahynul. Při záchranné operaci v Thajsku zemřel bývalý člen námořnictva
Číst článek
Pokládáte to za něco jako zázrak? Že se skutečně všechny podařilo zachránit a vyprostit bez újmy na životech a na zdraví?
Vodička: Je to skutečně velmi, velmi dobře zorganizovaná akce a opravdu i počasí stálo nakonec na straně zachránců. Vedení zásahu odkládalo nasazení potápěčů co nejdéle, až se podaří odčerpat co nejvíce vody tak, aby míst, která budou muset podplavat, bylo úplně nezbytné minimum.
Jedna z cest, která byla prosazována – oni šli souběžně několik cest –, byla záchrana pomocí potápěčů. A druhý směr bylo čerpání. A to čerpání tak dlouho, až se podaří snížit úroveň vody tak, že se ti chlapci budou moct de facto bez potápění dostat ven.
Co hrozí v tom úseku, kde musí být zachraňovaný v doprovodu potápěčů zcela pod vodou s dýchacím přístrojem? Na jaká rizika a nebezpečí je tam třeba dávat pozor?
Vodička: Samozřejmě na tohle nejlépe odpoví jeskynní potápěči nebo obecně potápěči. Ale v podstatě každý potápěč vám řekne, že každý ponor je riskantní.
Ponor s někým, kdo nemá zkušenosti a je v chlapeckém věku, je o to riskantnější...
Vodička: O to větší čest chlapům, kteří je dostali ven.
Je lepší, když je vyprošťovaný aktivní, anebo spíš hrozí, že bude panikařit a záchrannou operaci spíš ztěžovat? Ti chlapci dostali nějaké uklidňující léky.
Vodička: Ano, tyto informace médii proběhly, ale nemůžeme je potvrdit.
Značit cestu pod vodou
Jak je cesta pod vodou vyznačena? Jsou tam nějaká světla? Bylo tam natažené lano.
Vodička: Určitě je tam vodicí lano, světla, kde je možné. Před chlapcem plaval jeden potápěč, který ho měl jeho masku napojenou na láhev, kterou vezl s sebou. A za ním byl další jistící potápěč. Plus samozřejmě v prostorách byly ohromné zásoby vzduchových lahví a další potápěči, kteří se na tom podíleli.
Je možné vyprošťovaného na takovou cestu předem připravit? Udělat s ním krátký výcvik nebo ho stimulovat psychicky, aby to zvládl?
Kareš: Já bych k tomu doplnil jen jednu věc - tohle je tak riziková záležitost, bylo tady zmíněno několik faktorů, ať už to, že to byli laici, někteří z nich neuměli ani plavat, byli to mladí kluci, byly to zúžené prostory, oni byli zesláblí a vysílení tou dobou.
Tam je tolik faktorů a tolik věcí, že hodnotit to by stálo na součinnost psychologů, potápěčů, velké skupiny lidí. Těžko se na to odpovídá.
Cvičí se takový typ záchranných operací i v Česku?
Kareš: Česká republika samozřejmě, ať už policie nebo hasičský záchranný sbor, případně další organizace, mají potápěče, kteří jsou školeni v potápění v jeskyních, případně jsou speleologové. V pohybu v jeskynních systémech a v těchto prostorech se cvičí. Nicméně konkrétní představy o tomto výcviku, to by vám museli říct přímo oni, případně zástupce této organizace.
A vzpomínáte si na podobný případ z České republiky, kdy takto musel být někdo vyproštěn odněkud?
Vodička: Já si vzpomínám na velmi tragický případ z roku 1970, kdy padesátiletá voda v Moravském krasu zatopila amatérskou jeskyni, kde bohužel zahynuli dva amatérští speleologové.
Hrozí toto pouze v jeskyni, anebo se tento typ záchranných operací nacvičuje - i kvůli možným nečekaným událostem - i v jiných prostorách, například ve sklepních prostorech nebo třeba v převrácených lodích, do kterých také může proniknout voda a někoho uvěznit?
Kareš: To vše, co jste říkal, má jednoho společného jmenovatele, a to jsou omezené a těžko přístupné prostory. Jak jste řekl, jsou to potopené lodě, můžou to být kolektory, jeskynní systémy i některé podzemní toky. Všechna tato místa mají společný zúžený prostor a i zkušenosti z této akce přinesou nějaké poznatky, které se přenesou i do výcviku jednotek.
Vodička: Nemusíme chodit zas tak daleko. I tady v České republice máme samozřejmě jak jeskynní systémy, tak zatopené doly. Ale vzpomeňte si zároveň na případ modřanského potoka a bohužel dvě úmrtí, která souvisela s přívalovým deštěm.
Když se vrátím do Thajska, do jeskyně musel být dopraven kyslík. Hrozilo, že se ti uvěznění udusí? Docházelo tam ke snižování koncentrace kyslíku v ovzduší?
Kareš: Tyhle informace máme z médií stejně jako vy. Já si myslím, že v té době, kdy se to dělo, i od velitele zásahu by bylo nekorektní udávat přesný stav. To vždy záviselo na konkrétní situaci. Je pravda, že úbytek kyslíku tam určitě byl, a to i pohybem záchranářů a vůbec dobou, kterou tam strávili ti chlapci. Každopádně jaký byl přesný stav nebo jaká byla procenta využitelného kyslíku, to vám neřekneme. Tato čísla přesně ví pouze zástupci místní správy.
Během záchranných prací se také mluvilo o tom, že hladina v jeskyni může stoupat. Jaké bylo na místě počasí? Pršelo a hrozilo, že by to mohlo akci zkomplikovat?
Kareš: To je to hlavní, co se právě řešilo. Klimatické podmínky v Thajsku nebo přímo tam na severu v této provincii byly velmi nevyzpytatelné. Předpokládalo se, že od neděle by měly začít silné deště, které by mohly přecházet až v monzunové deště, a to byla jedna obrovská neznámá, která mohla veškerou akci zkomplikovat.
Pokud by začalo takto silně pršet, tak se mohly odčerpané jeskyně zatopit vodou a de facto všechno by začínalo od začátku. Po dobu, kdy jsme tam byli, tak pršelo v noci několikrát, ale nebyly to ty silné deště a sami Thajci se divili, jaktože neprší, když to bylo předpokládáno. To se možná dá považovat za takový malý zázrak, že to počasí tak úžasně vyšlo.
Připravit tým do 48 hodin
Jak jste prožívali operaci v době, kdy už jste se na ní přímo nepodíleli? Žili jste tím emočně, podobně jako celé Thajsko?
Vodička: Samozřejmě všechno jsme prožívali, průběžně jsme přepínali mezi anglicky mluvícími kanály, místními televizními kanály, kde byly například záběry k nemocnici, kterou jsme čas od času během dne navštívili. Záběry na vrtulníky, jestli nevzlétnout. A samozřejmě jsme na tom byli i osobně a jako hasiči zainteresováni. Česká republika po konzultacích provedla nabídku dodávky čerpadel, které by umožnily čerpat dále, protože v okamžiku našeho příjezdu byla vyřešena voda ve vzdálenosti 500 metrů od vstupu do jeskyně. Řešila se další voda ve vzdálenosti 1500 od jeskyně a ten čerpací tým se připravoval na poslední, ve vzdálenosti tři tisíce metrů.
Vzhledem k tomu, že došlo k rozhodnutí chlapce vytáhnout prostřednictvím potápěčů, tak nebyla využita naše pomoc, ale byli jsme požádáni, aby tato pomoc nebyla odmítnuta a abysme zůstali do té doby, než se skutečně podaří chlapce vytáhnout, a tudíž bude zjevné, že není naší pomoci dál potřeba. Česká republika byla připravena do 48 hodin připravit tým s čerpadly a veškerým vybavením, abysme byli schopni zajistit čerpání v jeskyni.
A to, že ta záchranná akce proběhla urychleně, protože původně se mluvilo až o několika týdnech přípravy, to souviselo s vývojem počasí? Nechtěly thajské úřady čekat na ty hrozící deště?
Vodička: Zcela určitě to bylo v souvislosti s předpokládaným vývojem počasí, kdy se mluvilo o čtyřdenním oknu, kdy bude ještě možné chlapce vytáhnout. Souviselo to určitě i se zdravotním stavem. A jestli je pravda, že docházelo ke snižování objemu kyslíku, tak i s tímto.
V podstatě naším největším přáním po tu dobu, co jsme tam byli, abysme nemuseli povolávat náš tým. Protože okamžik, kdy bysme náš tým do Thajska museli povolat, by znamenal velké komplikace.
Určitě jste se v Thajsku setkali s místními lidmi - nevím, jestli třeba i s příbuznými těch vyprošťovaných chlapců... Jaká byla jejich reakce na českou pomoc, která tam ve vašich osobách dorazila?
Kareš: S příbuznými chlapců jsme se nesetkali, protože oni byli v místě a samozřejmě to prožívali zdaleka nejvíce. Setkali jsme se nicméně se spoustou lidí, ať už zástupců samosprávy, záchranných složek, ministerstva vnitra, setkali jsme se i s některými obyčejnými lidmi.
A co nás velmi překvapilo nejvíc, mě osobně velmi potěšilo, tak to, kdy jsme měli na rukávu českou vlajku, tak přímo na ulici lidé, kteří nás poznali, tak nám děkovali, věděli, že jsme z České republiky a že jsme součástí mezinárodních záchranných týmů, které nabídly pomoc a jsou ochotny přimout nebo zaujmout nějakou pozici k pomoci vyproštění těch chlapců.
