Tisíce Poláků nevědí, že jsou Židé. Rodiny jim to tají, říkají rabíni

Polsko je známé jako dominantně katolická země. Po ulicích tamních měst a vesnic ale chodí podle rabínů tisíce až desetitisíce lidí, kteří nevědí, že mají židovský původ. Objevit jim ho pomáhají třeba plakáty v ulicích Krakova, ale i internetové diskuze.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Peče tvoje babička chalu a točí dědek drejdl?“ ptá se plakát v Krakově

Peče tvoje babička chalu a točí dědek drejdl?“ ptá se plakát v Krakově | Foto: Eva Mošpanová

Rabína Aviho Baumola ta historka pobaví vždy, když si na ni vzpomene. Jejím hlavním hrdinou je on – sympatický čtyřicátník, jehož zaměstnání světu prozrazuje jenom malá jarmulka - a žena Paula, kterou potkal v krakovském nákupním centru. Paulu zaujala právě zmiňovaná jarmulka, tak rabína oslovila a začala se zajímat o judaismus a hebrejštinu.

„Zeptal jsem se jí, zda je Židovka. Řekla, že ne. Tak jsem se jí zeptal, jestli si je skutečně jistá, protože se zdá, že ji k tomu něco opravdu přitahuje,“ vypráví Baumol. Paula tehdy zopakovala, že ona Židovka není, ale její babička byla, což je něco, co u rabína i ostatních Židů, kterým historku občas vypráví, dodnes vyvolává úsměv na tváři. „Neexistuje osoba, jejíž babička by byla Židovka a ona by nebyla,“ vysvětluje rabín (židovství se dědí po ženské linii, pozn. red.).

Rabín tehdy překvapené Paule uprostřed obchodního centra sdělil, že je Židovka a souhlasně přikývl i na její další dotazy, jestli náhle zjištění znamená, že Židovkou je i její matka, sestra a její děti. „Když se mě lidé zeptají, kolik Židů je v Polsku, odpovídám, že to závisí na tom, jestli je to před tím, co jsem potkal Paulu, protože po našem setkání je jich o pět více,“ směje se Baumol.

Paulu zmátlo, že ji za Židovku nikdy neoznačila její matka ani babička. Podle rabína Baumola jsou takových lidí v Polsku tisíce a není kvůli tomu možné ani přesně říct, kolik Židů dnes v zemi vlastně je. „Hlavní polský rabín mluví o desítkách tisíc Poláků s židovskými kořeny, ze kterých víme tak o deseti procentech,“ říká. Před druhou světovou válku přitom žilo v Polsku přibližně 3,5 milionů Židů. Jejich přesný počet dnes nikdo nezná, odhaduje se v tisících nebo nižších desítkách tisíc lidí. „Je spousta Poláků se židovskými kořeny, kteří nevědí, že jsou Židé, nebo se necítí připravení to přijmout,“ vysvětluje Baumol.

Rabín Avi Baumol z Krakova | Foto: Eva Mošpanová

Důvodem je podle něj minulost a dlouhá léta komunismu. „Když žijete padesát let v komunistické zemi, která je velice antisemitská, rychle zjistíte, že nechcete, aby lidé věděli, že jste Žid. Nechcete to říct ani svým dětem, a ani svým vnoučatům, abyste jim zabezpečili lepší budoucnost. Chcete, aby měli možnost začít nanovo,“ říká rabín. „Jsme přesvědčení, že jenom v Krakově jsou tisíce lidí, kteří mají židovské kořeny a nevědí o tom, nebo nevědí, co to znamená.“

Poslanci chtějí odstřihnout od evropských grantů Kotlebovce a Dělnickou stranu sociální spravedlnosti

Číst článek

Je to i váš příběh?

Židovské komunitní centrum v Krakově by to rádo změnilo. U jeho dveří je proto plakát, který se ptá „Může to být také tvůj příběh? Zeptej se!“ a v centru pracuje genealog. Člověk ale vůbec nemusí jít až do centra. To, jak je téma pro místní Židy důležité, dokazují i plakáty v centru města. „Peče tvoje babička chalu a točí dědeček drejdl?“ ptá se jeden z nich. Tradiční židovské pečivo i hra podle něj může být jednou ze stop, jak mohou mladí Poláci odhalit své kořeny.

Zájem je oboustranný. V diskusi polského fóra na portále Gazeta.pl spolu lidé rozebírají svůj domnělý či skutečný židovský původ. „Jsem mixem, moji předkové se ženili se Židovkami, které změnily vyznání. Našel se i jeden Žid, který také přestoupil,“ popisuje uživatelka, která si říká Barkaczka. „Nic z toho jsem nevěděla, ale fascinovali mě kolegové židovského původu. Když jsem se své těžce nemocné matky zeptala, zda jsem Židovka, řekla, že ano. Mám konečně pocit identity a jsem na to hrdá,“ říká. Další uživatelka kolegům na fóru děkuje za to, že ji pomohli přijít na to, že je Židovka.

Podobný příběh má i osmnáctiletá dobrovolnice ze židovského centra, která do něj přijela pomáhat, protože ji judaismus zajímal. Když o tom řekla doma rodičům, řekli jí, že je to zajímavé, jelikož jsou sami vlastně Židé.

Židovské komunitní centrum v Krakově | Foto: Eva Mošpanová

Takové příběhy ale nejsou každodenní událostí a Baumol přiznává, že dostat lidi přes dveře až do centra je problém. „Je velice těžké chodit po ulicích a neustále se ptát – máte židovské kořeny, jste Židé? Lidé žijí své vlastní životy a nezabývají se tím.“ Obecný návod, jak na to, podle něj neexistuje. „Prostě musíte jenom pokračovat v tom, co děláte a ukázat, že je zde příležitost prozkoumat své kořeny,“ vysvětluje ve společenské místnosti centra.

Její stěny zdobí fotografie z nejrůznějších událostí a barevné kresby, které upozorňují na vše, co se v centru děje. Komunita ve městě podle něj sdružuje zhruba šest stovek lidí, dveře do centra jsou ale otevřené všem. Od hodin jógy, přes hodiny arabštiny a hebrejštiny, až po kurzy vaření pro seniory. „Věřím, že čím více lidí potkáváme a mluvíme s nimi, tím více jim dáváme šanci objevit svou identitu,“ říká Baumol.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme