Tisk komentuje Blairovo rozhodnutí o britském jaderném arzenálu
Britský jaderný arzenál, nepovedená cesta Segolene Royalové na Blízký východ nebo někdejší chilský diktátor Augusto Pinochet na konci svých dnů. To jsou témata, o kterých píše úterní zahraniční tisk.
Británie se nevzdá svých jaderných zbraní. Včera to slíbil britský premiér Tony Blair. Vzhledem k nebezpečí, které představují státy jako Írán nebo Severní Korea by prý bylo "nemoudré" se atomových zbraní vzdávat. Blair současně nastínil i svou představu o tom, jak by měl budoucí jaderný arzenál Británie vypadat.
Blairovo rozhodnutí ale vyvolalo v Británii bouřlivou diskusi, kterou reflektuje i tamní tisk. Deníky se zamýšlejí zejména nad tím, jestli v dnešní době nejsou jaderné zbraně tak trochu přežitkem. Například list Guardian píše, že zastrašování jadernými zbraněmi mělo svůj smysl během studené války, v současné situaci je Blairův návrh jen drahým nesmyslem.
Před třiceti lety jaderný arzenál skutečně zastrašoval a tlumil konflikty. Pokud by tehdy neexistovala takzvaná rovnováha sil, zřejmě by byla propukla válka o Berlín, Československo nebo Maďarsko. Už tehdy ale kritikové jaderného zbrojení přesně nechápali, že jaderný arzenál existoval přece proto, aby válce zabránil, nikoliv aby nějakou vyhrál, míní Guardian.
Politika odstrašování, která byla za pomoci jaderných zbraní klíčovým principem studené války, už tedy v dnešní době nefunguje? Na tuto otázku se snaží odpovědět i Guardian, který srovnává politické hráče v bipolárním světě před 40 lety s dnešní politickou situací.
Skutečně se můžeme spolehnout na to, že by dnešní takzvané nezbedné státy jako Írán nebo Severní Korea mohly být zastrašeny stejně jako byl dříve Sovětský svaz? A skutečně by toto odstrašování stabilizovalo světovou politickou situaci, tak jako se to stalo během studené války? Problém je v tom, že zmíněné státy nejednají racionálně. Proč by tedy měly racionálně reagovat právě na jadernou hrozbu? Jak by to dopadlo, kdyby se zachovaly iracionálně tváří v tvář jadernému útoku, to je lépe si ani nepředstavovat, uzavírá svou úvahu Guardian.
Že kandidátkou socialistů na funkci prezidenta Francie bude Segoléne Royalová, už nějakou dobu víme. Známé je i to, že je pohledná francouzská politička velmi populární. O to překvapivěji může působit kritika, která se na Royalovou snesla po její návštěvě Blízkého východu. Této nepovedené blízkovýchodní cestě Royalové se věnují i francouzské deníky. Zpravodaje Českého rozhlasu ve Francii Jana Šmída zaujal komentář listu Le Monde.
Bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet v neděli prodělal těžký srdeční záchvat a ocitl se na pokraji smrti. Jeho vážný stav znovu vyvolal diskuse o jeho odpovědnosti za zločiny, kterých se měl během své sedmnáctileté vlády v Chile dopustit. Pinochetovi se totiž právě kvůli chatrnému zdraví úspěšně daří spravedlnosti unikat.
Světové deníky jsou obecně ve věci potrestání 91letého Pinocheta velmi skeptické, kvůli jeho věku a právě špatnému zdravotnímu stavu. Za všechny komentáře vyberme jeden příspěvek v internetové diskusi na stránkách francouzského deníku Libération. Jedna z účastnic tam napsala: I v předpokoji smrti vládne nespravedlnost. Tady každý musí skládat účty, ovšem ne Pinochet. On zemře v bílé nemocniční posteli obklopen svými blízkými a květinami a nám Chilanům zůstanou jen prázdné ruce. On opustí tuto zemi, aniž by se nám podíval do očí. Ať si tedy odnese své černé svědomí do temnoty a nechá nám tu svůj navěky nenáviděný obraz, píše obyvatelka Chile.
