Tisk komentuje výsledky parlamentních voleb ve Francii
Zahraniční tisk dnes píše o samých nadmíru důležitých mužích: francouzském a americkém prezidentu Nikolasi Sarkozym a Georgi Bushovi a také o britském premiérovi Tonym Blairovi.
Pravicový politik Nikolas Sarkozy nedávno s převahou porazil socialistickou kandidátku Ségolene Royalovou v boji o prezidentské křeslo a nyní jeho blok triumfoval i ve volbách do parlamentu.
Podle deníků je to voličský pokyn pro neodkladné zahájení důkladných reforem. Například podle rakouského listu Die Presse si může Sarkozy stěží přát lepší konstelaci poměrů - má silné prezidentské pravomoci a parlamentní volby mu dají, soudě podle prvního kola, dvoutřetinovou, ne-li třípětinovou většinu.
Sarkozy teď ví jedno. Pokud chce Francii změnit, musí začít hned z kraje svého mandátu. Podmínky už nikdy nebudou lepší. Levice ho sice bude nadále neúnavně představovat jako neoliberála amerického ražení a jako vládce temnot, ale Sarkozy má široký mandát a licenci k bolestným reformám, domnívá se list.
Americký The New York Times považuje Sarkozyho za možná nejmocnějšího lídra v Evropě a určitě nejmocnějšího prezidenta ve francouzské historii. Ale hned také varuje: Aby bylo jasno, parlamentní většina ještě neznamená rychlé změny.
Britský ministerský předseda Tony Blair, který před deseti lety slavil díky pragmatismu a osobnímu nasazení oslnivé volební vítězství, se vyhnul v prvním volebním období generální opravě britského zdravotnického a vzdělávacího systému. Také za předchozího francouzského prezidenta Jacquese Chiraka měla pravice a střed skoro dvoutřetinovou většinu v parlamentu. Vláda ale byla hluboce nepopulární a neschopná prorazit pocit stagnace, který prosakoval celou společností, varuje před příliš vysokými sázkami na Sarkozyho americký The New York Times.
A jak to vypadá se sázkami balkánského tisku na amerického prezidenta Bushe? Včera byl Bush v Albánii a tam sklidil nemalé ovace i u veřejnosti. Na takový malý summit tam za ním navíc přijeli chorvatský premiér Ivo Sanader a jeho makedonský kolega Nikola Gruevski. Šlo o dvě důležitá témata: vstup do NATO a samostatnost Kosova. Co o tom napsal balkánský tisk, zjistil zpravodaj Martin Ježek.
Britský premiér Tony Blair by měl za pár týdnů odstoupit z funkce. Když německý socialistický kancléř Gerhard Schröder před časem prohrál volby, zabezpečil si pěknou budoucnost tím, že se dal do služeb ruskému energetickému gigantu. Co by tedy mohlo Blaira potkat neblahého?
Londýnské Timesy si myslí, že až přijde o výsadní postavení, klidně to mohou být i nějaké žaloby, a to například za invazi do Iráku a za britský podíl na převozu zajatců americké CIA. Podle komentátora Timesů žaloba nejspíše padne v některé evropské zemi. Mnoho lidí si myslí, že riziko soudního stíhání Blaira je mizivé. Můj názor to není a zřejmě si to nemyslí ani Cherie Blairová, která zná právo lépe než většina z nás, naráží autor komentáře na právnickou kariéru Blairovy manželky.
Stačí si jen vzpomenout na extradiční případ bývalého chilského diktátora Pinocheta, který odstartoval španělský soudce, i když se mučilo v Chile. Organizace na ochranu lidských práv spojená s Radou Evropy dospěla k závěru, že Británie poskytla týlovou podporu CIA při jejích tajných letech s vězni a že k tomu použila ostrov Diego García. Kromě mnoha dalších zákonů dává podnět k právní akci Konvence o zákazu mučení, kterou Británie podepsala, varuje Blaira komentátor listu The Times.
