Tisk: Verheugen potvrdí neplatnost Benešových dekretů

Takzvané Benešovy dekrety "nebudou ani v budoucnu hrát žádnou roli" při rozšiřování Evropské unie. Před čtvrteční návštěvou v ČR to pro dnešní německý list Süddeutsche Zeitung prohlásil komisař Evropské unie pro její rozšíření Günter Verheugen.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

"Potvrdím v Praze, že pro jednání o vstupu je směrodatný jen nynější právní řád v kandidátských zemích a nikoli dřívější," uvedl Verheugen. Je podle něj "zcela jasné", že dekrety v České republice nyní neznamenají žádný nový účinek. Současné platné zákony navíc nepřipouštějí absolutní zbavování práv určitých národních skupin, konstatoval komisař. Pokud jde o překonávání minulosti, nejsou smlouvy Evropské unie "žádným právním nástrojem k zadostiučinění nebo odškodňování".

Komisař nehodlá zatěžovat Evropskou unii "stíny minulosti". V diskusi o Benešových dekretech přitom podle něj ani tak nejde o právní problémy, jako spíše o politicko-morální otázky, konstatoval Verheugen. Je "především úkolem Němců a Rakušanů, aby dospěli s Čechy k porozumění", dodal Verheugen.

Bezpočet amerických prezidentů se pokusilo zprostředkovat mír na Blízkém východě. Proč by se to mělo podařit právě Bushovi? ptá se německý Die Zeit. V Izraeli vyvstaly dva základní problémy: mezi Palestinci převzali vedení teroristé a Izraelci uvěřili, že nejde jen o založení palestinského státu, ale také o zničení Izraele. Proč by zrovna Bush měl uspět? Protože disponuje mocí a není amatérem ve stylu Solany ani Piqueta. Ti přicestovali na Blízký východ, aniž by s sebou přivezli nějakou novou myšlenku. K tomu ještě dali Šaronovi a Arafatovi najevo, že by v zájmu míru měli oba zmizet ze svých úřadů. A to i přesto, že je první z nich demokraticky zvoleným premiérem. Příště by měla Evropská unie vyslat profesionály.

Když prezident Bush telefonicky vyzýval Šarona k neodkladnému stažení Izraele, dodal, že Spojené státy jsou jeho nejlepším přítelem na světě. To je pravda, konstatuje izraelský The Jerusalem Post. Izrael neměl lepšího přítele, než USA a nikoho tolik spřízněného v boji proti teroristům, jako George Bushe. Přesto přítel nežádá přítele, aby odsoudil své lidi k dalším teroristickým útokům.

Pokud bude Izrael překotně a bezpodmínečně donucen ke stažení, teroristé se zakrátko vzchopí a Izraelci budou muset znovu vstoupit na palestinská území. Je na čase, aby si Spojené státy uvědomily, že Arafat se nikdy nevzdá terorismu a je nepřípustné, aby Izraelci a Palestinci umírali jen proto, aby to dokázali.

Zní to jako v době studené války, napsal Frankfurter Allgemeine Zeitung. Moskevská vláda se rozčílila kvůli rozhlasovému vysílání ze Západu. Tím, na koho si stěžuje, je Rádio svoboda, americká stanice, která z Prahy vysílá do Ruska a bývalých sovětských republik v jejich jazyce. Oblíbené nebylo rádio už dříve, když podrobně informovalo o válce v Čečensku, kterou ruská vláda pokládá za svůj příspěvek k válce proti terorismu. Teď je ale Rádio svoboda z pohledu Moskvy skutečně "podvratné", když navíc vysílá v čečenštině. Už to je podle Rusů výzvou k separatismu. Taková nařčení jen dokazují, že si Rusko není svou věcí v Čečensku příliš jisté.

Ruská média věnují značnou pozornost dnes zahajované návštěvě prezidenta Vladimíra Putina v Německu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Z deníku Izvestija vybírá náš moskevský zpravodaj Petr Voldán:

Od svého vzniku v roce 1947 zažil Pákistán zhruba stejně dlouhé období vojenských jako demokratických režimů. Oba v zemi neuspěly, poznamenaly londýnské Financial Times. Vojenské režimy udusily ekonomický růst, následné demokratické vlády podlehly korupci. Pokud má Pákistán přežít jako životaschopná jednotka, musí dospět k lepšímu systému vlády. Jak? Generál Mušarraf, který získal moc po vojenském převratu v roce 1999, říká, že zná odpověď. Po Pákistáncích chce, aby skrze referendum uzákonili jeho svévolně nabyté prezidentství. Pak se prý čilý generál stane pákistánskou obdobou tureckého Ataturka, který modernizoval muslimský stát. Mnohem potřebnější by ale bylo referendum o změně ústavy. Politický systém by měl stát na solidních institucích a ne na příliš omylném jedinci.

Jak indický list The Times of India poznamenal, usiluje srílancký premiér Wickremesinghe o ukončení devatenáctiletého tamilsko-sinhálského konfliktu. Přitom se však stále víc dostává do sporu s prezidentkou Kumaratungou. Optimismus, který probudilo příměří se separatistickými tamilskými tygry, narušuje nevyhlášená válka premiéra a prezidentky o politickou moc. Prakticky ve všech jednáních o obsazení vlády a ústavě se premiér, který řídí parlament, dostal s prezidentkou na kordy. Premiér nakonec zašel tak daleko, že vyjádřil ochotu zvážit vznik samostatného tamilského státu. Provokováním prezidentky však příliš riskuje. Pokud se prezidentka rozhodne pro odvetu, neobejde se to bez dopadu na mírový proces. Takovému zvratu je třeba za každou cenu zabránit.

Jiří Hošek, Radka Průšová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru