To je náš klášter, říkají muslimové

Do Česka nedávno zavítali křesťanští mniši z nepokoji zmítané Sýrie a to konkrétně z kláštera Mar Músá Habaší neboli kláštera svatého Mojžíše Habešského. Jde o katolický klášter syrského ritu, který byl založen v šestém století našeho letopočtu a nalézají se v něm vzácné fresky z 11. a 12. století.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Klášterní kostel Panny Marie pod řetězem

Klášterní kostel Panny Marie pod řetězem | Foto: Adriana Krobová

Tamní komunita mnichů, která ve zrekonstruovaném klášteře žije nově od začátku devadesátých let získala první Středomořskou cenu Nadace Anny Lindhové za přínos v multikulturním dialogu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Život mnichů v Sýrii. Reportáž Dalibora Zíty.

S novináři mluvil anglicky pouze jeden z arabských mnichů - Džihád Júsúf. Po jeho přednášce o soužití křesťanské mnišské komunity s muslimským okolím ho Rádio Česko požádalo o rozhovor.

Jak vlastně mniši chápou mezináboženský dialog a jak ho uvádějí do praxe?

Není lehké vést dialog mezi odlišnými lidmi, vyžaduje to velkou snahu a mnoho vědomostí, ale vždy to přináší i potěšení. A my pěstujeme dialog velmi jednoduchou a jasnou cestou. Nic nezveličujeme a nečekáme ideální výsledky. Snažíme se být prostě maximálně otevření aby ti kdo nás navštěvují, a často jde o muslimy, mohli vidět jak žijeme, jak se modlíme. Mluvíme s nimi nejen o náboženství ale i o obyčejných věcech. A když jde o náboženství, nevyhledáváme ty sporné body naší víry, ale snažíme se spíše hledat to společné, to co nás spojuje. A my se od nich učíme o islámu stejně jako oni od nás o křesťanství. Takže potom ta zkušenost není zkreslená a zprostředkovaná od ostatních lidí nebo z knih, ale naopak bezprostřední.

Jak často vlastně obyčejní lidé, muslimové z okolí chodí k vám do kláštera?

Chodí v podstatě kdykoliv ale obzvlášť o pátku nebo o svátcích, ať už muslimských nebo křesťanských nebo státních svátcích- protože to je vždy volno, a tak mají více času, než když chodí do školy nebo do práce.

Proč myslíte, že k vám chodí ?

Myslím, že proto, že se u nás cítí dobře a cítí se vítaní.

Modlíte se někdy společně?

V našem klášteře mají muslimové místnost , kde se mohou modlit. Ovšem nemodlíme se společně kanonické modlitby. Navíc muslimové nemohou chodit k přijímání. Samozřejmě jsou vítaní na mši, mohou přijít a podívat se. Ale když oni se modlí svou předepsanou modlitbu, nemůžeme se k nim připojit.

Ale občas když máme příležitost, tak společně zpíváme náboženské písně nebo recitujeme poezii ze islámské mystické tradice súfismu. Což je také svého druhu modlitba, i když ne ta oficiální, kanonická.

Každý u nás může svobodně diskutovat nebo i praktikovat svoji víru, ale co se týče praktikování víry, zůstáváme 1oo procentními křesťany a sto procentními muslimy.

Během svého pražského vystoupení jste řekl, že když obyčejní lidé z okolí, muslimové, mluví o klášteře Mar Músá Habaší, nazývají ho „náš klášter". Já mám ale pocit, že se často nestává aby tady v Evropě nemuslimové mluvili o nějaké muslimské modlitebně jako o „své mešitě". Myslíte, že můžete ze své zkušenosti poradit něco muslimům, jak mohou změnit postoj svého okolí a komunity ve které žijí?

Změna postoje okolí nemůže přijít díky nějaké radě. Vyžaduje to dlouhodobé úsilí. A bohužel v Evropě je také mnoho nevědomosti a neznalosti. Studoval jsem v Itálii a lidé se mě neustále ptali, jsi Arab nebo ne? Jen proto, že se jmenuji Džihád. Mysleli, že jsem muslim a stal jsem se křesťanem. Člověk se prostě setkává s předsudky. Lidé často nevědí, že každý muslim není Arab a každý Arab není muslim. A co se týče jména Džihád, mnoho arabských křesťanů se tak jmenuje.

Pocházíte z křesťanské rodiny?

Ano, samozřejmě, jsem z tradiční křesťanské rodiny, která je křesťanská po staletí. Znám minimálně tři kněze, kteří se také jmenují Džihád, jeden z nich je dokonce biskup.

Ale zpět k vaší předchozí otázce, nemyslím si, že by dnes křesťan nazval mešitu „svou mešitou". Víte, je to obtížné. Ale přál bych si, aby tomu tak mohlo být.

Ale například v Sýrii máme starou umajjovskou mešitu, která bývala kostelem. Uvnitř uschovávají relikvii palec Jana Křtitele a křtitelnici. A pro nás je to sice pořád mešita, ale považujeme ji tak trošku za svou mešitu. Protože také křesťané jsou tam vítaní. A já bych si přál, aby jednou skutečně všichni lidé mohli říkat o mešitách, tohle je naše mešita.

Mění se nějak vztah křesťanů a muslimů v posledních letech?

V Sýrii spolu vycházíme dobře, my křesťané a muslimové. Samozřejmě je možné dělat více pro to abychom se navzájem poznali, nejen díky společný návštěvám a debatám, ale společným životem a prací. Vždy je možné poznat vašeho souseda lépe.

Na úvod rozhovoru jste řekl, že se odmítáte bavit o politice, přesto mi dovolte se zeptat, má současná politická situace v Sýrii nějaký vliv na náboženské vztahy?

Ne, v Sýrii nejsou náboženské problémy, muslimové i křesťané jsme v této situaci společně a všichni doufáme, že se podaří dosáhnout míru a vyřešit problémy dobrým způsobem.

Dalibor Zíta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme