Tomáš Čermák: Přál bych jim, aby se zachránili… Ale…

Rádio Česko získalo svědectví od Čecha žijícího v Japonsku Tomáše Čermáka. Přinášíme jeho autentické zážitky, které nám poslal e-mailem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Japonsko: zemětřesení. Auta v Hitachinace. | Foto: AFP

Jsem stále v Japonsku ve městě Okazaki, asi 40 kilometrů východně od Nagoji. Již asi před týdnem mě vzbudilo chvění v 5 ráno, a bylo to zemětřesení na stejném miste jako nyní, asi nějaká jeho předzvěst.

Včera v asi 14.48 hodin, myslím, se začal v kanceláři mírně chvět stůl a budova (bývalá tovární hala) vydávala zvuky, jako kdyby do ní narážel silný vítr. Zemětřesení už poznáme, ale tohle trvalo asi 30 vteřin (v Okazaki, většinou je to záchvěv tak 5vteřinový), tak jsme se obávali, aby to nebylo někde daleko větší zemětřesení. Bohužel se obavy vyplnily.

Webové stránky meteorologické agentury byly okamžitě přetížené, ale asi po minutě se zobrazily. Varování bylo na tsunami o výšce asi 10 metrů, což se bohužel opět potvrdilo. Veškeré televizní kanály (snad kromě kódovaných filmových, atd.) okamžitě přepnuly na živé zpravodajství (rádio samozřejmě také), kde je neustále vidět mapa Japonska s barevně vybarvenou pobřežní linií.

Čím červenější, tím větší předpokládaná tsunami. Nejdřív bylo varování jen na východním pobřeží, ale za několik hodin ta barevná čára obkroužila celé Japonsko kolem dokola. To jsem ještě neviděl, i Okinawu.

Nakonec tsunami dorazila už i na Havaj. Japonsko má sice výborný systém varování před přílivovými vlnami a zemětřesením (mám to také doma), hlasem to oznámí, za několik vteřin dorazí chvění), ale tentokrát měli lidé na útěk také jen 5 minut, a to si asi dovedete představit, co se tak dá/nedá za 5 minut stihnout.

Zbytek hororu jsem viděl v televizi (zpravodajství neustále pokračuje), vy už jistě také.

Můžu vyjmenovat jen sesuvy půdy na venkově. Tsunami, která zasáhla několik stovek metrů do vnitrozemí, města úplně zplanýrovaná se zemí, požáry rafinérií, letiště Sendai zaplavené vodou a tisíc lidí uvězněných v terminálu. Malé letadlo na hromadě šrotu, železniční vagón ohnutý jak banán, hořící domy, které pluly na tsunami.

Ale snad nejhorší byl záběr z vrtulníku, jak se černá špinavá tsunami se smetím valí po polích, zaplavuje skleníky a před ní jak myši v pokusném akváriu ujíždějí auta a na polní cestě utíká člověk.

Přál bych jim, aby se zachránili… Ale…

Už je víc než tisíc mrtvých a pohřešovaných, a to číslo se jistě ještě hodně zvýší. Bohužel. Očité svědectví tedy „bohužel pro vás“ a „naštěstí pro mne“ poskytnout nemohu.

Marián Vojtek, Tomáš Čermák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme