Tři výstřely změnily historii. Izrael si připomíná 20 let od atentátu na premiéra Rabina
Před 20 lety ukončil atentát v centru Tel Avivu šanci na vyřešení izraelsko-palestinského problému. Mnozí Izraelci dnes tak alespoň chápou vraždu tehdejšího premiéra Jicchaka Rabina. Na masovém shromáždění na podporu mírových dohod z Osla ho 4. listopadu 1995 ho zastřelil židovský extremista Jigal Amir. Dnes, dvacet let od atentátu, už není mír s Palestinci ani izraelským předvolebním tématem.
Na dnešním Rabinově náměstí v centru Tel Avivu sestupoval izraelský premiér mírotvůrce z tribuny ke svému vozu. Místo, kde na něj před nástupem namířil atentátník automatickou zbraň, dnes označuje skromný památník.
„Snad dvanáct hodin jsem stál v Jeruzalémě frontu, abych se s ním mohl před pohřbem rozloučit,“ vzpomíná na dvacet let staré události Menachem Šiloni.
Šedesátiletý muž je tu na náměstí se svou ženou a malou vnučkou v kočárku na procházce. „Byl to velký vůdce. S jeho smrtí jsme ztratili šanci vyřešit náš problém s Palestinci. Ten den změnil všechno. Tři výstřely změnily historii.“
Atentát ukončil vyhlídky na smír, říkali lidé k 20. výročí vraždy premiéra Jicchaka Rabina zpravodaji Českého rozhlasu Štěpánu Macháčkovi
Pan Menachem zastupuje převažující nálady obyvatel Tel Avivu. Liberální město vždy podporovalo spíše levicovou politiku a tedy i Jicchaka Rabina. Celkový příklon izraelské společnosti k extremismu a nesnášenlivosti si ale zdejší lidé dobře uvědomují.
„Ve všem je dnes mnohem víc extremismu. Na izraelské i palestinské straně. Jak extrémní pravice v Izraeli, tak i fanatici mezi Palestinci jsou dnes nesmírně silní. Můžou dosáhnout všeho, čeho chtějí, a zničit každodenní život nás ostatních. Mám z toho opravdu velké obavy,“ svěřuje se na velké ploše Rabinova náměstí paní Suzanne Milnová.
Kolem jsou rozestavěné stojany s velkými fotografiemi Rabinova života, včetně známých snímků, kde si spiklenecky zapaluje cigaretu s tehdejším jordánským králem Husajnem. S ním ostatně podepsal rok před svou smrtí mírovou smlouvu.
Výstavu pod širým nebem si prohlíží i Jotam, kterému bylo v době Rabinovy smrti patnáct let. „Podle mě se od Rabinovy vraždy vracíme zpátky do situace, kdy znovu potřebujeme k obraně zbraně a neumíme se s Palestinci bavit. To je myslím velice špatný směr. Pro mě je to smutný bod naší historie, kdy tohoto muže navíc zavraždil Žid.“
Mírové dohody podle mnohých vyhasly
S těmito Izraelci se v hodnocení Rabinova odkazu shodují i mnozí Palestinci na Západním břehu. Mírové dohody dnes už vnímají jen jako cár papíru.
„Koneckonců byl Jicchak Rabin také Žid, ale on chtěl alespoň mír. Po dlouhých politických zkušenostech dospěl k závěru, že bez míru to prostě nepůjde,“ říká Ma'mún, který dojíždí z palestinského venkova za prací do Ramalláhu.
„A po něm už žádný izraelský vůdce, který by opravdu chtěl mír, nepřišel. Před dvaceti lety byla situace mnohem, mnohem lepší,“ dodává skepticky.
