Portugalsko 2:1 Česko

Prý tady čekáme na příchod ruského světa, říká žena z Vuhledaru. Z města nechce odejít kvůli svým psům

Válka na Ukrajině přináší nezměrné utrpení nejen lidem, ale také zvířatům, zvláště těm domácím, které jejich majitelé při útěku z bombardovaných měst a vesnic opustili. Po Vuhledaru, Avdějevce a dalších městech Donbasu se teď potulují smečky napůl zdivočelých psů.

Od zpravodaje z místa Vuhledar Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Opuštění psi na Ukrajině

Opuštění psi na Ukrajině | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

„Už toho mám plné zuby, už bych se chtěla jednou ráno probudit a neslyšet tohle všechno. Říkají nám ‚čekatelé‘. Prý tady čekáme na příchod ruského světa. To je nesmysl. Já tady mám stokilového psa alabaje, a s ním mě nikam nepřijmou. Přece ho tady nemůžu nechat!“ říká paní Taťána Aljochinová, profesionální cvičitelka psů v neustále ostřelovaném Vuhledaru.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž zpravodaje Českého rozhlasu Martina Dorazína o trpících psech v Donbasu

„Hladový by se začal vrhat na lidi, protože dokud nedostane žrádlo, bývá zlý. Není zvyklý na obojek, chováme ho ve výběhu,“ popisuje své starosti o mohutného středoasijského pasteveckého ovčáka.

„Mám celkem osm psů, takových podvraťáků. Jednomu z nich projektil utrhl nohu a visela mu jenom na kůži. Očistila jsem mu ránu peroxidem vodíku a podala antibiotika. Teď jsem je ale vysadila, aby si játra odpočinula. Teď ho jenom krmím, ať se vyleží,“ pokračuje.

Taťána vypozorovala, že psi se v těchto těžko představitelných podmínkách chovají podobně jako lidi.

Jakmile začne ostřelování, oni už podle zvuku rozeznají, co se děje, a běží se schovat. Zřídili jsme jim tady takový malý kryt a oni hned pochopili, že to je pro ně bezpečné místo,“ říká Taťána.

„Krmím je hlavně kaší – tím, co lidi přinesli z bytů a co myši nestačily rozhlodat. Do kaše jim přidávám slunečnicový olej z vlastní humanitární pomoci. Když nám dobrovolníci přivezou granulované krmivo, to je pro nás veliké štěstí. Veliké!“ ukončuje.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme