• Americký prezident Donald Trump se dlouhodobě netají sympatiemi vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Po summitu v Helsinkách ho kvůli tomu kritizovali i jeho tradiční spojenci z řad novinářů a politiků.
• Trump také opakovaně dává najevo, že se mu nelíbí pokračující vyšetřování ruského vlivu na americké prezidentské volby v roce 2016.
• Americký novinář Adam Entous získal Pulitzerovu cenu právě za články o kontaktech blízkých spolupracovníků Donalda Trumpa s Rusy.
• Teď Entous upozorňuje na vliv, který na Trumpa mají Izrael, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. „Tyto tři země mají společnou strategii a tlačí na Trumpa, aby šel s nimi. Jejich cílem je izolovat Írán,“ líčí známý novinář ve velkém rozhovoru pro Radiožurnál.

Rozhovor Praha 20:00 9. srpna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Prezident Donald Trump nedávno na twitteru napsal, že ministr spravedlnosti Jeff Sessions by měl okamžitě zastavit hon na čarodějnice. Tím mínil vyšetřování vedené Roberterm Muellerem, jehož cílem je objasnit vměšování Rusů do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Považujete snahu prezidenta ukončit vyšetřování, které se ho přímo týká, za bezprecedentní krok?
Trumpovi poradci se po zveřejnění tweetu pokoušeli argumentovat tím, že nešlo o žádost ani rozkaz. Za poslední rok a půl jsme byli svědky mnoha podobných snah Donalda Trumpa zastavit vyšetřování nebo z něj přinejmenším vyjmout určité lidi. Ale je otázka, jestli jde o snahu zastrašit Sessionse, nebo chce vyburcovat voličskou základnu. Já se domnívám, že Trump spíš míří na své voliče, které se pokouší zaktivizovat.

A myslíte, že to funguje? 
Ano. Myslím, že mnohé z jeho tweetů zkrátka míří na voliče spíše než na lidi, kteří jsou v příspěvcích zmíněni. Snaží se upevňovat představu, kterou začal budovat už před svým zvolením. Stále tvrdí, že je terčem spiknutí, a snaží se diskreditovat lidi, kteří se staví proti němu. 

Když jsme spolu mluvili před rokem, psal jste zejména o vyšetřování ruských zásahů do amerických voleb. Vyšetřování stále pokračuje. Řekl byste, že se od té doby situace hodně změnila a je pro prezidenta vážnější?
Upřímně, nemám pocit, že bych o výsledku vyšetřování pod vedením Roberta Muellera dnes věděl víc než před rokem. Už tehdy jsme znali řadu klíčových informací o kontaktu mezi Trumpovými poradci, kteří se podíleli na kampani, a Rusy.

Od té doby nevyšlo mnoho nových zjištění. Robert Mueller k vyšetřování přistupuje velmi systematicky. Nevíme, jak bude pokračovat dál. Jeho lidé jsou opravdu disciplinovaní a nepouštějí novinářům žádné informace. Pokud vám kdokoliv říká, že ví, co se stane, podle mě nemluví pravdu. 

Řekl byste, že Robert Mueller nakonec v rámci vyšetřování vyslechne Donalda Trumpa? Už o to nějaký čas usiluje… 
Nevím, jestli bude mít možnost. Trump vysílá protichůdné signály. Příležitostně naznačuje, že je ochoten na výslech přistoupit s tím, že chce, cituji: „očistit své jméno“. Ale jeho právníci a poradci říkají, že to je strašný nápad. Otázkou je, jestli si Mueller případně pokusí Trumpovo svědectví vynutit. Právníci se teď přou, jestli to může udělat.

Ale také není vůbec jasné, jaký by byl výsledek takového výslechu. Řekl by Trump to samé, co píše na twitteru, nebo by pod hrozbou křivé výpovědi nabídl jinou verzi? A někteří lidé argumentují tím, že úřadující prezident, který by čelil obvinění z křivé výpovědi, by si stejně mohl udělit milost.

Vůbec není jasné, co by se dělo. Nakonec bude do velké míry záležet na výsledku listopadových voleb. Pokud demokraté získají většinu ve Sněmovně a Senátu, tlak na prezidenta a možná i volání po impeachmentu zesílí bez ohledu na to, co Mueller dalšího objeví. 

'Doufám, že média budou víc přemýšlet'

Je podle vás Trump připraven omilostnit své spolupracovníky zapletené do ruského vměšování do amerických voleb? 
Očekává se, že prezident je nakloněn tomu dát milost lidem, kteří už čelí obvinění. Mezi ně patří Paul Manafort, bývalý šéf volebního štábu současného prezidenta, který teď stojí před soudem. Je to první ze dvou procesů.

Prezident to výslovně neřekl. Ale Manafortova řeč těla, spolu se způsobem, jakým jeho tým dává najevo, že se nechce odvrátit od prezidenta, jsou pro Bílý dům jasné znamení jeho loajality vůči prezidentovi. Manafort teď dál hraje svou roli a podle mě má vyhlídky na to, že ho prezident případně omilostní. 

Donald Trump neustále opakuje, že média o něm a jeho administrativě šíří falešné zprávy a je obětí honu na čarodějnice. Řekl jste si někdy pro sebe, že už toho třeba bylo dost? Že to možná hodně lidem opravdu připomíná hon na čarodějnice, když média neustále útočí na Trumpa? Je otázkou, jak to působí na velkou část americké populace...
Myslím, že existují legitimní otázky, které mají novináři prověřit, a také to dělají. Ale do jisté míry s vámi souhlasím. Zejména se to týká některých zpravodajských televizí, které vysílají 24 hodin denně a stále dokola reagují na Trumpovy každodenní tweety nebo vysílají o věcech, které se týkají vyšetřování ruského ovlivňování voleb, o nichž už jsme dávno psali.

Investigativní reportér z The Washington Post: Prezident Trump z nás udělal lepší novináře

Číst článek

I když si nemyslím, že je správné, když Trump podněcuje hněv namířený proti novinářům a vykresluje celou mediální krajinu jako tvůrce falešných zpráv, rozumím jeho frustraci. Být na jeho místě, taky bych byl znechucený a říkal, že některá média to opravdu přehánějí a nejsou k němu vždy férová.

A jako reportér, který se podílel na tvorbě článků, které položily základy dnešní situace, se bojím, že se dostaneme přes čáru. Doufám, že média budou víc přemýšlet o tom, jestli daný příběh nějak rozvíjejí dál. Pokud novináři nemají nové informace, tak by o něm nemuseli neustále mluvit. 

Ale tohle nepřetržité vysílání a psaní o Trumpovi je pro média výhodné, protože diváci a čtenáři si ho žádají. Je to tak? 
Ano, některým webovým stránkám zvyšuje návštěvnost, stejně tak některým televizím sledovanost. A mnohým novinám i časopisům, včetně toho mého, narostl počet předplatitelů.

Takže z jistého úhlu pohledu se dá říct, že to je pro média pozitivní. Ale zároveň to rozdělilo a balkanizovalo americkou společnost. Část Ameriky sleduje televizi Fox, která po většinu času funguje jako hlásná trouba Trumpovy administrativy. Ale pokud sledujete MSNBC nebo CNN, tak dostanete naprostý opak.

Americká veřejnost je do značné míry rozdělená do dvou táborů. Jeden věří CNN a MSNBC a ten druhý tomu nevěří a naslouchá zpravodajství Fox. A tohle rozhodně není dobré pro americkou veřejnost, protože to podněcuje nedůvěru k žurnalistice a podemílá víru v bezúhonnost mainstreamových médií.

Nevím, jak to zvrátíme – zvlášť když Trump bude přinejmenším další dva a půl, ne-li šest a půl roku v Bílém domě a bude-li pokračovat v obviňování médií z šíření falešných zpráv a podněcování svých voličů proti novinářům. Bojím se toho, kam až může zajít. 

Putin a kritika Foxu

Ale pokud se nemýlím, Donald Trump přímo nevlastní žádná velká americká média… 
Ne, osobně žádná nevlastní, ale Fox je hodně na jeho straně. Vlastník televize Rupert Murdoch a Donald Trump jsou si velmi blízcí, stejně tak jejich rodiny. Murdoch patří mezi prezidentovy spolehlivé spojence. Pokud je nějaké médium Trumpovo, tak rozhodně Fox, ačkoli ho nevlastní. A pak jsou tu různé pravicové online servery jako Breitbart, který důsledně žene vodu na mlýn Bílému domu. 

‚Co na něj Putin má?‘ Na Trumpa se po summitu v Helsinkách snesla kritika demokratů i republikánů

Číst článek

Ale i televize Fox News byla kritická vůči vystoupení Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Helsinkách, kde Trump projevil větší důvěru v tvrzení ruského prezidenta než amerických zpravodajců. Trump poté svá tvrzení opravil. Myslíte, že zkrátka víc důvěřuje Rusům, podceňuje je nebo se třeba obává nějakých informací, které o něm můžou mít? 
Nejsem si jistý, jestli mají na Trumpa nějaké kompromitující materiály. Ale není pochyb o tom, že Trump se snaží Putinovi zalíbit a nechce ho naštvat. Možná že z celého srdce věří, že svět bude lepším místem, pokud budou Spojené státy a Rusko spojenci. I to je možné. A možná to dělá proto, že na něj něco mají nebo, že se jim cítí být zavázán, protože mu pomohli při volbách. Může to být kombinace obojího.

Nicméně v Helsinkách podcenil reakci svých spojenců. Televize Fox a mnoho jeho přátel ve Washingtonu usoudilo, že zašel příliš daleko. Proto musel udělat krok vzad, a nejen to. Musel přehodnotit své plány na druhé setkání s Putinem. Původně se s ním chtěl sejít na podzim a pak termín posunul na příští rok, až podle něj odezní takzvaný hon na čarodejnice. 

Trump, Izrael a Arabové

Zůstaňme u americké zahraniční politiky, o které v poslední době píšete. Bílý dům připravuje mírový plán pro Blízký východ. Trump na rozdíl od Baracka Obamy zastává v mnoha ohledech odlišný postoj vůči Izraeli a Iránu. Je zatím podle vás nějaká širší strategie? 
Jedna z otázek, kde je Trump opravdu důsledný – kromě zlepšení vztahů s Ruskem – je přání změnit politiku vůči Íránu, kterou nastavil Obama. A v tomto bodě se shoduje s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, pro kterého jde o nejdůležitější problém.

Netanjahu kvůli tomu tlačí na Trumpa už od americké prezidentské kampaně. Setkali se už v září roku 2016 a většinu času mluvili o Íránu. Netanjahu chtěl po Trumpovi, aby vypověděl jadernou smlouvu s Íránem, kterou uzavřel Obama. Netanjahu očekával, že to Trump udělá už během svého prvního roku ve funkci prezidenta. Ale část americké vlády byla proti. V administrativě probíhal boj o moc a (teprve) na jeho konci měl prezident dost odvahy, aby dohodu vypověděl a splnil tak svůj slib.

Trumpova politika na Blízkém východě je v mnoha ohledech v protikladu vůči Obamově politice a upřímně se příliš neliší od toho, co chtějí Izrael a státy Perského zálivu, konkrétně Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Tyto tři země mají společnou strategii a tlačí na Trumpa, aby šel s nimi. Jejich cílem je izolovat Írán.

K tomu ale potřebují přesvědčit Putina, aby ustoupil ze svého spojenectví s Íránem. A to není jednoduché. Partnerství Moskvy a Teheránu už trvá desítky let, ale jak už to bývá, nebylo vždy bezchybné. Emiráty, Saúdská Arábie i Izrael chtějí těchto trhlin využít a také vědí, že přesvědčit Putina je bude něco stát.

Saúdové a Emiráťané už investovali miliardy dolarů do ruské ekonomiky, ale zatím to nezabralo. Dobře vědí, že potřebují Spojené státy a zrušení protiruských sankcí. Ale nevím, jestli by to Putina přesvědčilo, aby změnil postoj vůči Íránu. Většina odborníků o tom pochybuje a vysoce postavení diplomaté na americkém ministerstvu zahraničí řekli Trumpovým lidem, že to je bláhový nápad. Ale jestli je nějaká strategie za Trumpovými kroky, tak to může být právě snaha získat si Putina pro spojenectví v Sýrii a následně vrazit klín mezi Moskvu a Teherán – s cílem izolovat Irán, zeslabit jeho vliv v oblasti.  

Americký server The Daily Beast nedávno napsal, že někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger poradil Donaldu Trumpovi, aby zlepšil americké vztahy s Ruskem s cílem společně čelit sílícímu vlivu Číny na mezinárodní scéně. Řekl byste, že mohl ovlivnit Trumpův postoj vůči Rusku?
Kissinger měl jistý vliv na Trumpa zejména v době střídání administrativ v Bílém domě, ale i během předvolební kampaně. Je to postava, která má svou roli v zákulisí. Jeho rady také často vyhledával Trumpův zeť Jared Kushner, když se připravoval na roli poradce.

Kissinger v 70. letech jako ministr prosazoval velmi podobnou strategii. Rád se chlubí tím, že dokázal v roce 1972 rozeštvat Egypt a Sovětský svaz. Egypt tehdy poslal pryč ze země sovětské vojenské poradce. V podstatě zvrátil sovětskou přítomnost na Blízkém východě. Teď je cíl spolčit Spojené státy s Ruskem a znepřátelit Moskvu s Teheránem, aby se íránské jednotky musely stáhnout z regionu. Ale nevím, jestli je v tomto ohledu klíčový právě Kissingerův názor. Řekl bych, že na americkou zahraniční politiku mají větší vliv lídři Izraele, SAE a Saudské Arábie.

Ovšem Kissinger určitě funguje jako jistá inspirace. Prezident Nixon také usiloval o politiku známou jako détente, tedy o uvolnění napětí s tehdejším Sovětským svazem. Do jisté míry jsme tak svědky účinků prodloužené ruky Kissingera, ale ze záhrobí i prezidenta Nixona. Trump ostatně stejně jako Nixon čelí aféře ve stylu Watergate a doufá ve velká diplomatická vítězství, jež by zastínila vyšetřování, které se stahuje kolem jeho administrativy.

Kdo má tedy v otázkách zahraniční politiky na Trumpa největší vliv? Komu prezident opravdu naslouchá?
V rámci administrativy je to rozhodně jeho zeť Jared Kushner. Ale na jeho politiku má podle mě největší vliv Benjamin Netanjahu. Asi to není zase tak překvapivé. Izrael měl jistý vliv na každou americkou administrativu, ale teď jsme v poměrně unikátní situaci. Izraelci, Emiráťané a Saudové mají obrovský vliv na americkou zahraniční politiku. Nabízejí Spojeným Státům spojenectví namířené proti Íránu, které Obama odmítl.

Pro Trumpa to představuje vidinu zásadního obratu v rámci regionu. A o to Trumpovi jde, jak jsme mohli vidět na případu Severní Koreje, se kterou chce uzavřít převratnou dohodu. Nechme stranou, jestli jí dosáhne, nebo ne. Trump by zkrátka rád na hřišti diplomacie odpaloval samé „homeruny“, a země, které mu to nabídnou, nad ním získávají velký vliv. 

Pragmaticky tvrdý 'antitrump'. Tahá nitkami za Trumpovým trůnem jeho zeť Jared Kushner?

Číst článek

Zmínil jste Jareda Kushnera. Otázkou je, kdo má vliv na něj, protože on není v zahraničněpolitických otázkách zrovna zkušený. 
Stejní lidé, kteří ovlivňují Trumpa – Izraelci, Emiráťané a Saudové. Mají na Kushnera obrovský vliv. A jeho úkolem je od začátku udržovat blízké vztahy s těmito třemi zeměmi. První státy, které Trump navštívil ve funkci prezidenta, byly Saúdská Arábie a Izrael.

V pozadí leží myšlenka, že spojenci ze Severoatlantické aliance nejsou tak důležití jako partneři, kteří pomůžou Spojeným státům dosáhnout jistých cílů – zejména na Blízkém východě, ale také s ohledem na Rusko. Už jste zmínil summit v Helsinkách, který byl odsuzován takřka všemi. Izraelský premiér vydal pochvalné prohlášení. Izrael doufá, že bude mít prospěch z toho, když Rusové přistoupí na nějakou dohodu, která by byla v souladu s izraelskou snahou izolovat Írán. 

Démon Írán?

Očekáváte, že americká vláda bude v následujících měsících a letech vykreslovat Írán jako vnějšího nepřítele a možná ho i démonizovat, podobně jako to dělala administrativa George Bushe mladšího?
Myslím, že budeme svědky něčeho podobného, ale mezi Bushem a Trumpem je velký rozdíl. Současný prezident je skutečně izolacionista. Nechce vysílat americké vojáky nikam do zahraničí. To je dobré mít na paměti. V tomto spočívá jeho rozporuplnost. Navenek je to jestřáb, který vyhrožuje vojenskou silou, ať už jde o Severní Koreu nebo Írán, jak můžeme vidět v jeho příspěvcích na twitteru.

Ale Trump ve skutečnosti nechce rozpoutat válku a já předpokládám, že ty země, kterých se to týká, to vědí. A pokud ne, měly by si to uvědomit. Trump se chce stáhnout ze Sýrie, ale jeho poradci mu říkají, že to teď nejde, protože takzvaný Islámský stát ještě nezmizel a vedlo by to k nestabilitě. On se domnívá, že když uzavře dohodu se Severní Koreou, bude moct stáhnout americké vojáky z poloostrova.

Je to člověk, který chce radikálně snížit nasazení amerických jednotek v zámoří. Slíbil to v předvolební kampani a je v tom poměrně důsledný. Trump říká, že vytvoří tlak na Írán a Severní Koreu a jeho nový hlavní bezpečnostní poradce John Bolton v minulosti prosazoval změnu režimu v Teheránu, ale prezident se velmi zdráhá jít za ekonomické sankce a doufá, že sankce budou stačit. 

Adam Entous přijel do Prahy vzdělávat mladé novináře v rámci programu Journey: Journalism Bootcamp, který organizuje nadace Bakala Foundation.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít