Trumpova afghánská strategie? Jedno je jasné: Washington si s vleklou válkou neví rady
Nová strategie v Afghánistánu, s níž v pondělí přišel prezident Trump, je důkazem bezradnosti Washingtonu po 16 letech zatím nejdelší americké války. Ve své analýze klíčové řeči to píše Politico.
Podle Donalda Trumpa to měl být „dramaticky jiný“ plán. Jenže jestli prezidentův pondělní projev něco dokázal, pak to, že Trumpův předchozí příslib vyvrátil, míní Politico.
Ve srovnání s předchozími dvěma nájemníky Bílého domu, za jejichž vlády se válka v Afghánistánu rozpoutala a nepříjemně táhla, se totiž Trumpova nová strategie liší v zásadě jen silnou rétorikou. Prezident znovu slíbil vítězství v konfliktu, jejž přitom podle ministra obrany Jamese Mattise Amerika „nevyhrává“, a ostře se pustil do Pákistánu – problematického spojence USA, který ovšem „poskytuje bezpečné útočiště“ teroristům ("gaunerům", "kriminálníkům" a "břídilům") a musí s tím „okamžitě“ přestat.
Porazíme je. Jenže jak?
Právě postoj k Pákistánu, respektive to, zda či jak moc jej kritizovat, patřil k nejožehavějším bodům bouřlivé debaty o novém afghánském kurzu. Tvrdou linii prosazovali stávající šéf amerických sil v Afghánistánu generál John W. Nicholson Jr., národní bezpečnostní poradce generálporučík H. R. McMaster a ředitel CIA Mike Pompeo, líčí Politico s odvoláním na své zdroje z bezpečnostního štábu. Sám prezident se prý přikláněl na jejich stranu – údajně vyjádřil dojem, že si „z nás Pákistánci dělají dobrý den“, cituje Politico.
Boj proti teroristům v Afghánistánu bude pokračovat. Nakonec zvítězíme, oznámil Trump
Číst článek
Nicméně za ostrou mluvou se v pondělí skrývalo jen málo konkrétních zmínek o tom, kudy slibovaného vítězství dosáhnout. „Nebudeme mluvit o počtech vojáků, nebo vojenských plánech. Od teď se naše strategie bude řídit situací na bojišti, a ne náhodnými rozvrhy. Nepřátelé Ameriky nesmějí znát naše plány,“ ohlásil Trump.
Podle bezpečnostních zdrojů však plán počítá s posílením afghánské mise o několik tisíc vojáků, kteří mají pomoci bránit zhroucení Američany jištěné vlády v Kábulu. Jenže to je jen stěží síla, která by byla schopná dramaticky změnit rozložení sil – vždyť to nedokázala ani stotisícová posila vyslaná vládou Baracka Obamy, připomíná Politico.
Tuhle válku nevyhrajeme
„Ano, porazíme je - a porazíme je šikovně,“ tvrdí dnešní prezident. Laurel Millerová do konce letošního června působila jako vrcholový diplomat v Afghánistánu a Pákistánu a její pohled na věc sdílí i řada dalších vysoce postavených amerických činitelů, s nimiž Politico o afghánské otázce v posledních týdnech hovořilo.
A sice: „Nemyslím si, že existuje nějaký odborník na situaci v Afghánistánu, který věří, že je tuhle válku možné vyhrát. Je možné zabránit porážce afghánské vlády a vojenskému vítězství Tálibánu, ale tohle není válka, kterou vyhrajeme – rozhodně ne v kterémkoli časovém horizontu relevantním pro (aktuální) politická rozhodnutí ve Washingtonu.“
Pondělního projevu využil Donald Trump rovněž k tomu, aby se distancoval od politiky obou svých předchůdců. V mnoha ohledech nebyly jeho cílem ani Al-Káida, ani Tálibán, všímá si Politico, ale Barack Obama. Například proto, že v roce 2011 "ukvapeně a chybně" stáhl vojska z Iráku. Tehdy Trump tento krok podporoval. Dnes tvrdí, že se zásadně mýlil a že to ovlivnilo jeho odhodlání k afghánskému boji.
Nejpozoruhodnější moment podle Politica přišel na samém začátku projevu, kdy prezident tento obrat o 180 stupňů přiznal. "Můj původní instinkt byl stáhnout se (odtamtud)," uvedl. Potvrzují to ostatně i jeho pondělkem znovuoživená minulá vyjádření na twitteru. "Pojďme vypadnout z Afghánistánu. Naše muže tam zabíjejí Afghánci, které cvičíme, a plýtváme tam miliardami. Nesmysl! Znovuvybudovat USA," napsal například 11. ledna 2013.
Nenásleduj instinkt
Realita působení v Bílém domě ho Donalda Trumpa od jeho instinktu odvrátila. Za své vítězství to může pokládat bezpečnostní poradce McMaster, který si Afghánistán stanovil jako osobní prioritu a na nové strategii má rozhodující podíl. Klíčové věty z konce pondělního projevu mají podle zdrojů Politica původ právě u McMastera.
Trump mluvil o "zásadovém realismu" a "stratetickém užití síly", jež vytvoří podmínky pro mírový proces. Přesně v tomto duchu vystupoval během bezpečnostních jednání i McMaster, podle něhož jsou vojenské posily a agresivnější postup na bojišti nutné, aby se v nadcházejících letech povedlo usadit válčící strany k jednacímu stolu.
KOMENTÁŘ: Proč musel skončit Trumpův klaun?
Číst článek
To, za jakou cenu McMasterova koncepce zvítězila, se ovšem teprve ukáže, poznamenává Politico. "Frustrace na ministerstvu obrany, zděšení v Kábulu a bratrovražedný boj uvnitř administrativy" - tak podle Foreign Policy vypadaly poslední měsíce v otázce Afghánistánu. McMaster se podle zdrojů Politica střetával nejen se svým vrtošivým nadřízeným Trumpem, ale také dalšími figurami v jeho okolí včetně nedávno zapuzeného Stephena Bannona.
Jednání o Afghánistánu byla od počátku výbušná - jistou schůzku v Bílém domě popsal jeden z účastníků jako "bordel", který vyústil v soutěž v překřikování mezi McMasterem a Bannonem; posléze se Bannonovi spojenci pustili do jedovatých veřejných útoků proti McMasterovi.
Tam jednoduše, zpátky v bolestech
Nicméně konečný výsledek příliš nepřekvapil, píše Politico. Jak pro server shrnul bývalý vysoce postavený činitel s rozsáhlými zkušenostmi z oblasti: "Kromě stažení amerických vojsk vlastně není nic jiného na výběr. Žádná jiná možnost, která by nebyla příliš riskantní. Jestliže neuděláte nic v kontextu, kdy se bezpečnostní situace nepřestává zhoršovat, jen si tím zúžíte výběr možností pro celé čtyři roky. Pokud náhle stáhnete (vojska), rozhodně čelíte krizi. Takže skromné navýšení (vojenské přítomnosti) stabilizuje situaci takovou, jaká je, a zabrání porážce (kábulské) vlády. Je to neuspokojivé, ale aspoň vám to zachová vaše možnosti."
A tak Donald Trump, uzavírá Politico, absolvoval stejnou lekci, kterou Afghánistán uštědřil už mnoha americkým vůdcům před ním, o Rusech a Britech ani nemluvě: zaplést se do války v Afghánistánu je snadné. Zato zmizet z ní velmi, velmi těžké.
