Asie si připomíná 230 000 obětí tsunami. Po 15 letech v ohrožených oblastech opět stojí domy

Přesně patnáct let uplynulo od chvíle, kdy jihovýchodní Asii zasáhlo jedno z nejsilnějších zemětřesení v historii lidstva. Mělo sílu více než devíti stupňů, epicentrum bylo třicet kilometrů pod mořským dnem a vyvolalo tsunami, která zabila více než 230 tisíc lidí na pobřeží Indického oceánu. Vlna tehdy zdevastovala nebo vymazala celá města v mnoha zemích. A vyvolala otázku, zda se lidé vůbec mohou proti podobné apokalypse bránit.

Phuket (Thajsko)/Banda Aceh (Indonésie) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zemětřesení 26. prosince 2004 rozkmitalo oceánské dno mezi Indonésií a Thajskem tak silně, že na některých místech u pobřeží se tsunami zvedla až do výšky třiatřiceti metrů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 15 lety zdevastovalo tsunami pobřeží Indického oceánu. Více si poslechněte v reportáži Davida Jakše

„Asi desetimetrová tsunami se valila, voda stoupala až ke stropu. Má přítelkyně je lékařka, chytla se nějakého dřevěného sloupu v restauraci a pak se ta vlna vracela zpátky do moře, takže ji stáhla asi dva kilometry od pobřeží, ale pořád mohla dýchat, držela se toho dřevěného sloupu, měla pořezané ruce od skel a od plechu z klimatizace,“ vzpomínal pro Radiožurnál po 15 letech na děsivé zážitky český turista Hynek.

Na thajské pobřeží se pravidelně vrací a tvrdí, že cestovní ruch stopy po tsunami dávno zahladil. Světoznámá letoviska jako Phuket, Phi Phi nebo Ko Lanta dnes prosperují ještě lépe, než před tsunami.

Víc hotelů, víc barů

Největší problém provozovatelů současných hotelů se jmenuje dobré pojištění. Pojistka proti živelné pohromě, jakou je tsunami, je tu extrémně drahá, některé pojišťovny ji dokonce nenabízejí vůbec. Protože riziko, že se vlna jednou znovu vrátí, je příliš vysoké.

Papuu-Novou Guineu zasáhlo zemětřesení o síle 7,5 stupně. Varování před tsunami bylo odvoláno

Číst článek

„Na to nebezpečí tady nemyslí už nikdo. Podívejte se. Po té tsunami před patnácti lety je tu teď ještě více hotelů, více barů, více zábavy. Když se vám daří, můžete tady za pár týdnů vydělat na rok slušného života dopředu,“ vysvětluje na světoznámé pláži Patong na thajském Phuketu jeden z provozovatelů čtyřiadvacetihodinového baru.

Osmadvacet zemí na pobřeží Indického oceánu sdílí takzvaný systém včasného varování. Stál je už bezmála 1,5 miliardy korun.

„Bojky na hladině oceánu jsou propojeny s čidly na jeho dně. Jakmile se propojí informace o zemětřesení kdekoli v oceánu a o velké změně tlaku vody, znamená to, že tsunami se pravděpodobně valí k pobřeží. Přes družici se signál dostane do operačního střediska a to spustí evakuaci na pobřeží,“ vysvětluje princip fungování celého systému Sri Widiantoro, geofyzik z univerzity v indonéském Bandungu.

Jih Číny před tisíci lety téměř zdevastovala tsunami. Dnes oblast patří k nejhustěji obydleným na Zemi

Číst článek

Nefunkční varování

Jenže právě v Indonésii loni v září další tsunami na ostrově Sulawesi zabila bezmála sedm tisíc lidí. A varovný systém mlčel. „Vyšetřování ukázalo, že úřady zanedbaly pravidelnou kontrolu. Navíc některé důležité součástky lidé na pobřeží rozebrali. Ten systém byl v nejkritičtější chvíli nefunkční,“ přiznává vědec Widiantoro.

Japonci, nebo Thajci naproti tomu tvrdí, že jejich systém funguje dobře a tsunami, která se na volném moři pohybuje rychlostí dopravního letadla, by včas odhalily.

Obavy naopak trvají v případě podmořských sesuvů. I ty totiž mohou vyvolat smrtonosné tsunami. A například indonéští geofyzici tvrdí, že celkem stovka hladinových čidel, 148 seizmografů a devět hladinových bójek napříč Indickým oceánem, by v takovém případě mohly znovu mlčet.

Na ohrožených místech se staví

Když dvanáctimetrové vlny tsunami zaplavily 26. prosince 2004 město Banda Aceh na úplném severu indonéského ostrova Sumatra, ztratil Arif Munandar manželku, tři syny a 20 dalších členů rodiny. Většina města byla zničena.

V současné době mají Munandar a desítky tisíc dalších lidí znovu postavená obydlí v nízko položených částech Banda Acehu, a to navzdory přetrvávajícímu riziku zemětřesných vln tsunami a dalších přírodních katastrof.

15.výročí úderu cunami připomíná na Srí Lance muzeum dobových fotografií v obci Telwatta. Nejvíc lidí přišlo o život, když šli po první vlně zjistit škody a dorazila 2.vlna. Přihnala se rychlostí letadla.⁦@iROZHLAS.cz

10:00 – 26. 12. 2019

1 6

Podle expertů je důvodem nedůsledné vymáhání právních předpisů, nedostatek financí na přestěhování původních obyvatel a také neochota přeživších opustit svůj způsob života a zdroj obživy v pobřežních oblastech.

Ve vysoce ohrožené pobřežní zóně, která byla před 15 lety ničivým tsunami zcela srovnána se zemí, teď stojí více než 25 600 obytných, komerčních, vládních a školních budov. Uvádí to agentura Reuters, která se odvolává na analýzu údajů poskytnutých městem Banda Aceh. Podle městských úřadů žije dnes v této zóně asi 50 000 lidí, což je téměř stejný počet jako v osudném roce 2004.

U pomníku obětí cunami v obci Hikkaduwa na Srí Lance začal ceremoniál vzpomínky na ty, které vlna 26.12.2004 zabila. Modlitby přednesli představitelé 4 náboženství. Na tomto místě zahynulo 1270 cestujících vlaku, který cunami smetla. ⁦@Radiožurnál⁩ ⁦@iROZHLAS.cz

04:54 – 26. 12. 2019

2 21

Bezprostředně poté, co oblast zničilo přírodní neštěstí, vláda zvažovala, že zakáže veškerou výstavbu v dvoukilometrovém pásu podél pobřeží. Od plánu ale nakonec upustila, když místní obyvatelé, z nichž mnozí byli závislí na rybolovu, vyšli do ulic na protest proti vystěhování.

Přeživší jako Munandar, kteří dostali každý asi 25 milionů rupií (41 000 Kč) jako pomoc na rekonstrukci, si postavili dům opět v rizikové oblasti - on sám pouhých 500 metrů od pobřeží. Na výstavbu 25 000 nových domů ve městě, včetně rizikové zóny, vláda vynaložila 2,2 bilionu rupií (3,6 miliardy Kč), sdělili místní činitelé.

Jalaluddin, šéf oddělení územního plánování ve městě Banda Aceh, uvedl, že po vyčerpání zahraniční pomoci úřady města už neměly peníze na přesídlení obyvatel ani výstavbu pobřežních hrází na obranu před ničivými vlnami.

„Jediné, co teď můžeme pro případ dalšího přírodního neštěstí dělat, je stavět evakuační budovy a provádět nácviky evakuace,“ řekl agentuře Reuters Jalaluddin. Podle něj většina domů postavených v pobřežních zónách jsou chatrná přístřeší, která nesplňují ani minimální stavební normy a zemětřesení ani silným vlnám by neodolala. Na výstavbu pevnějších staveb nejsou peníze.

Ohnivý kruh

Indonésie se nachází v oblasti zvané ohnivý kruh, kde se setkávají tektonické desky, a patří k zemím nejvíce ohroženým přírodními neštěstími na světě. Od roku 1900 Indonésii postihlo nejméně 26 ničivých tsunami, z nichž 14 připravilo vždy o život více než 100 lidí, uvedl americký Národní úřad pro oceány a ovzduší (NOAA).

Vědci zkoumali prastarý úlomek lebky. Podle všeho patřil nejstarší známé oběti tsunami

Číst článek

Tsunami z roku 2004 bylo přesto svým rozsahem mimořádné - mimo Indonésii usmrtilo také 40 000 lidí na Srí Lance a 5395 lidí v Thajsku, včetně asi 2000 zahraničních turistů. Obě tyto země rovněž povolily výstavbu v rizikových zónách.

Obyvatelům pobřežních oblastí mají pomoci preventivní opatření, která úřady zemí postižených ničivým tsunami od roku 2004 přijaly, jako je vytvoření regionálního systému včasného varování, instalace výstražných sirén na pobřeží, zřízení evakuačních přístřešků a vyznačení evakuačních tras.

Když ale v roce 2012 otřáslo oblastí podmořské zemětřesení o síle 8,6 stupně, opatření do značné míry selhala. Tisíce obyvatel oblasti odmítly vyhledat evakuační přístřešky a místo toho nasedly do aut a na motocykly, takže způsobily dopravní zácpy. Výstražné sirény mlčely, protože byly rozbité. Vlna tsunami se nakonec nedostavila.

David Jakš, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme