Turci a Řekové vzpomínají na tragické události roku 1955
Turecko a Řecko si v pondělí a úterý připomenou 55. výročí tragické události, která provázela dějiny obou zemí. 6. a 7. září roku 1955 došlo v Istanbulu k pogromu proti místním Řekům. Turecký dav tehdy zaútočil na řecké obchody, domácnosti i křesťanské kostely.
Turecko zmíněné výročí v tomto roce spíše upozadilo, a to na úkor referenda ohledně změny ústavy. Nejmenovaný řecký deník ale ve spolupráci s tureckou stranou distribuuje turecký film, který tematizuje právě události ze září 1955. Vzpomínkové akce se nesou v duchu rozhovorů s pamětníky a rozšifrování letitého konfliktu.
6. a 7. 9. 1955 došlo v Istanbulu k pogromu proti Řekům. Více spolupracovnice v Turecku Julie Urbišová.
Právě události v Istanbulu jsou dodnes považovány za jeden nejhorších útoků na nemuslimské obyvatelstvo. Rok 1955 je navíc považován za začátek řecko-tureckého konfliktu o ostrov Kypr. Během zmíněného roku začala probíhat v Řecku kampaň za připojení Kypru právě k Řecku a jedním z projevů uvedené kampaně byl útok na tureckou ambasádu v Soluni, která byla rovněž považována za rodný dům Atatürka.
Když se zpráva o útoku objevila 6. září 1955 v tureckém tisku, odehrála se v Istanbulu spontánní demonstrace, která přerostla v drancování a rabování řeckých, ale i arménských a židovských menšin. Řekové nicméně byli hlavním terčem útoků a celkem Turci zapálili 73 řeckých kostelů.
Konspirační teorie
Tehdejší turecké bezpečnostní složky jen nečinně přihlíželi a nabízí se tedy konspirační teorie, že celý konflikt zapříčinila tehdejší turecká tajná policie. „Podle některých vyšetřovatelů stála turecká tajná policie už za útokem proti zmiňované ambasádě v Soluni. Důvodem mělo být právě vyprovokování menšin a následných odvetných akcí tureckého obyvatelstva. Výsledkem bylo 11 obětí a 35 zraněných a policie nakonec přes počáteční zaváhání zadržela přes 5000 demonstrantů,“ uvedla pro Rádio Česko spolupracovnice z Turecka Julie Urbišová.
Mnozí Řekové po takzvaném istanbulském pogromu takřka okamžitě Turecko opustili a mnohdy za sebou zanechali po generace budovanou existenci. Šlo zejména o řecké řemeslníky a obchodníky. Po avizované roztržce navíc nadále docházelo k nepokojům mezi oběma etniky a bojkotování řecké menšiny, které mnohdy ústilo i v násilné deportace.
