Rusko ztrácí dlouhodobou pozici, kdy mělo nad Tureckem ve všech oblastech navrch, říká turkoložka
Rusko ve středu oznámilo, že se navrací k dohodě o vývozu obilí z černomořských přístavů. Klíčovou roli při vyjednávání i v tomto případě sehrálo Turecko, které v létě dohodu pomohlo uzavřít. Jaká je současná mocenská pozice Turecka v oblasti Černého moře, pro server iROZHLAS.cz popsala analytička Asociace pro mezinárodní otázky Karolína Lahučká.
Od dohody se Rusko v sobotu rozhodlo odstoupit s tím, že Ukrajina koridor pro lodě s obilím použila k útoku na ruskou Černomořskou flotilu. Ukrajina nařčení odmítla a označila jej za falešnou záminku, aby došlo k zablokování koridoru.
Když Rusko oznámilo, že pozastavuje svoji účast na obilné dohodě, další aktéři, kteří se na ní podílejí – Turecko spolu s OSN a Ukrajinou – vyjádřili odhodlání v ní i přesto pokračovat.
V pondělí turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že Turecko bude dohodu dále chránit a snažit se Rusko přimět, aby v ní pokračovalo.
V úterý turecký ministr obrany Halusi Akar dodal, že lodě plující pod tureckou vlajkou budou nadále vyvážet zemědělské komodity z Ukrajiny nehledě na postoj Ruska k dohodě. Spolu s OSN Turecko zajistilo týmy pro kontrolu lodí zapojených do transportu obilí. Pohyb lodí s plodinami v posledních dnech pokračoval, v pondělí vyplulo v rámci dohody dvanáct lodí, v úterý tři.
Rusko se vrací k obilné dohodě. Tvrdí, že má záruky, že Kyjev nepoužije koridor k bojovým operacím
Číst článek
Ve středu se pak Rusko rozhodlo v dohodě pokračovat údajně poté, co od Ukrajiny dostalo záruky, že bezpečný koridor nepoužije k bojovým akcím. Ve čtvrtek z ukrajinských přístavů vyplulo dalších šest lodí.
Záminka pro pokračování
Středečnímu prohlášení Ruska, že se k obilné dohodě navrací, předcházelo několik telefonátů tureckých představitelů jak s ruskými, tak ukrajinskými protějšky. Bylo to právě Turecko, kdo zprostředkoval garance od Ukrajiny.
Podle analytičky Karolíny Lahučké je zřejmé, že záruka o nepoužití koridoru k bojovým operacím není skutečným důvodem, proč se tak Rusko rozhodlo.
„Jde spíše o záminku, proč dohodu obnovilo. Co je doopravdy v pozadí tohoto rozhodnutí, bude zřejmé až postupem času. Erdogan ale očividně dokázal Putinovi navrhnout variantu, která je i pro Rusko výhodná. I Rusko teď potřebuje obchodovat a využívat Černomoří pro své potřeby,“ říká Lahučká. Součástí obilné dohody byl také export ruských hnojiv a plodin, přičemž podle Moskvy tato část delší dobu nebyla dostatečně naplňována.
Částečným důvodem k navrácení k dohodě může být i to, že Rusko špatně odhadlo, že bez něj transporty plodin nebudou moci dále probíhat. Když zjistilo, že dohoda nestojí jen na něm a její vypovězení nemá kýžený efekt,raději se k ní vrátilo. I proto, že je také pro něj výhodnější než současný stav.
Ukrajinské lodě dál vyvážejí obilí navzdory ruské výpovědi společné dohody. Turecko slíbilo ochranu
Číst článek
„V kontextu jiných mezinárodních sporů mohlo Rusko očekávat, že druhá strana nebude v jednotné pozici, a Rusko tak získá ještě větší manévrovací prostor pro jednání o další dohodě. K tomu ale kvůli postupu Turecka a OSN nedošlo. Fungování koridoru bez přičinění Ruska by doma i mezinárodně oslabilo jeho obraz,“ vysvětluje Lahučká.
Síly se vyrovnávají
Současná situace, včetně toho, že Rusko v Černém moři nemá prostředky, jak exportu ukrajinských plodin zabránit, naznačuje, že se mění poměry sil. „Rusko ztrácí svou dlouhodobou pozici, kdy mělo ve všech oblastech nad Tureckem navrch,“ popisuje Lahučká. Podle ní se to týká nejen Černomoří, ale všech oblastí, kde spolu své postavení Rusko a Turecko tradičně porovnávají.
„Pokud se podíváme na Černomoří, Blízký východ i střední Asii, je evidentní, že Rusko oproti Turecku oslabilo,“ pokračuje Lahučká. Role se podle ní ještě určitě neobrátily, ale vyrovnávají se. „Turecko posiluje také díky své zahraniční politice v kontextu války na Ukrajině a je to vidět i na současných jednáních. Rusko k němu přistupuje jinak než před válkou nebo v jejích začátcích.“
Ani přes posilující roli hlavního prostředníka v rusko-ukrajinských jednáních ale Turecko podle Lahučké není schopné bez společných dohod bezpečnost lodí v koridoru zajistit. „Bylo to jasně vidět na turecké snaze rychle dojít k obnovení dohody s Ruskem,“ míní.
Vliv v Africe
Na Turecko je nutné se dívat i jinak než jako na mediátora mezinárodních jednání. Figuruje jako stát, kterému jde hlavně o vlastní zájmy. Těmi jsou přímo ukrajinské plodiny (Turecko bylo v minulém roce jedním z největších odběratelů) a také stabilita v černomořském regionu a vlastních vodách.
Erdogan na schůzce s Putinem navrhl prodloužit dohodu o vývozu ukrajinského obilí
Číst článek
„Díky dohledu nad koridorem má Turecko větší možnost zajišťovat bezpečnost také pro své rybářské a obchodní lodě, které válka v Černomoří ohrožuje. Další konflikt v tureckém ‚pohraničí‘ navíc obecně narušuje obchody, investice a celkovou bezpečnostní situaci v zemi,“ popisuje Lahučká.
Snaha o řešení konfliktu má ale i další roviny. Turecký podíl na dohledu nad vývozem obilí z Ukrajiny do světa je dobrým nástrojem nevojenské síly například v Africe. Turecko se ve svých prohlášeních zavazuje, že obilí z Ukrajiny doručí do zemí třetího světa, jako jsou Somálsko nebo Súdán, které čelí potravinové krizi. Získá tak nový vliv, který bude moci později využít.
Turecko se v rámci rusko-ukrajinského konfliktu otevřeně nepřiklání na žádnou stranu. Země je součástí NATO, ale má také úzké vztahy s Ruskem. Sice dodalo bojové drony Ukrajině a dříve neumožnilo ruským válečným lodím proplout přes úžiny do Černého moře ani ven, zároveň se ale nepřipojilo k západnímu světu v protiruských sankcích.
