Vítězem je demokracie, prohlásil Erdogan. Komise potvrdila jeho výhru, v parlamentu zasednou i Kurdové

Erdogan se zdraví s příznivci a voliči před sídlem své strany v hlavním městě. | Foto: Kayhan Ozer/Presidential Palace | Zdroj: Reuters

Recep Tayyip Erdogan je tureckým prezidentem na dalších pět let. S 53 procenty hlasů zvítězil v prvním kole předčasných prezidentských voleb. Jeho nejsilnější soupeř, kandidát sociálně demokratické strany CHP Muharrem İnce skončil s 31 procenty na druhém místě. Průběh voleb i jejich výsledky sledoval přímo v Istanbulu zpravodaj Radiožurnálu.

Od stálého zpravodaje Ankara (Aktualizováno: 6:25 25. 6. 2018) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kromě prezidentských voleb rozhodovali Turci taky o složení parlamentu. Zvítězila Erdoganova strana AKP, k získání většiny křesel to ale nestačilo.

Euforie. Volby míří do finiše a Erdoganovi příznivci se radují před sídlem strany AKP v Istanbulu. | Foto: Goran Tomasevic | Zdroj: Reuters

„Z výsledků je patrné, že Recep Tayyip Erdogan získal absolutní většinu platných hlasů, což znamená jeho znovuzvolení v prvním kole,“ citovala šéfa volební komise Sadiho Güvena agentura AFP. Ten také potvrdil, že prokurdská strana HDP překonala v souběžně konaných parlamentních volbách desetiprocentní práh nutný pro vstup do parlamentu.

Güven na tiskové konferenci neuvedl přesný procentuální zisk jednotlivých kandidátů. Podle státní tiskové agentury Anadolu obdržel Erdogan 52,5 procent hlasů, na druhém místě je hlavní opoziční kandidát na funkci prezidenta Muharrem Ince se ziskem necelých 31 procent.

Z konspirace proti Turecku jsou obviňovány západní země, líčí novinář situaci v zemi před volbami

Číst článek

'Turecko nepoklekne'

„Náš lid nám svěřil prezidentské a výkonné posty,“ uvedl Erdogan podle Reuters poté, co ho prezidentská kancelář vyhlásila vítězem voleb.

„Doufám, že se na výsledky nikdo nepokusí vrhnout stín a poškodit demokracii, aby zakryl své vlastní selhání,“ dodal turecký prezident v narážce na své poražené soky.

„Vítězem těchto voleb je demokracie, vůle lidu, každý jeden z našich 81 milionů obyvatel,“ řekl pak Erdogan ve vítězném projevu v sídle své AKP. „Dali jste lekci těm, kteří čekají na to, kdy Turecko poklekne,“ dodal.

Ince se vyjádří v pondělí

Kandidát sociálně demokratické strany CHP Muharrem Ince na twitteru oznámil, že v pondělí v poledne (11:00 SELČ) vystoupí před novináři na tiskové konferenci v sídle liberální Lidové republikánské strany (CHP) v Ankaře.

Podle některých médií již v neveřejné komunikaci uznal porážku, ačkoli opozice předtím hlásila, že počítá s druhým kolem prezidentské volby.

Agentura Bloomberg okolo půlnoci informovala, že celostátní turecká televize Halk TV již s Incem o výsledcích hovořila a kandidát CHP prý uznal Erdoganovo vítězství. Zároveň údajně uvedl, že volby nebyly férovým soubojem.

Turecký web Hürriyet Daily News pak napsal, že Ince označil současnou hlavu státu za vítěze v sms zprávě odeslané reportérovi soukromé televize Fox TV.

Parlamentní volby

V souběžných parlamentních volbách zvítězila prezidentova Strana práva a spravedlnosti (AKP) se 43 procenty; opírat se bude o svého spojence, nacionalistickou MHP, pro niž hlasovalo 11 procent tureckých voličů. 

Naopak v opozičním táboře má Lidová republikánská strana (CHP) 23 procent, zatímco prokurdská Lidově demokratická strana (HDP) 11 procent.

Žádné překvapení

Výsledky voleb nepřinesly žádné zásadní překvapení. Víceméně totiž kopírují to, jak dopadlo několik voleb předešlých a tehdejší poměr Erdoğanovy vládní AKP a opozice.

Za povšimnutí ovšem stojí poměrně razantní nástup opozičního kandidáta Muharrema Inceho. A také to, že se prokurdské straně HDP podařilo překročit desetiprocentní hranici do sněmovny, čímž nejsilnější AKP ubrala poměrně velký počet křesel.

Překvapivé není ani geografické rozložení výsledků. V evropské části Turecka a na pobřeží Egejského moře tradičně vyhrála opoziční CHP, zatímco na jihovýchodě Turecka bodovala právě prokurdská HDP. Ale ve většině ostatních oblastí, to znamená v centrální Anatolii a do značné míry také v Istanbulu, vyhrála AKP. 

Stoupenci prezidenta Erdogana se v neděli večer z vítězství svého favorita radovali. Oslavovali ho především před regionálními kancelářemi AKP, kam si přinesli vlajky a prapory.

Do ulic však vyšli také Erdoğanovi odpůrci, aby před úřadem volební komise v Ankaře proti výsledkům voleb demonstrovali.

NEJVLIVNĚJŠÍ TURECKÝ LÍDR OD DOB ATATÜRKA

  • Recep Tayyip Erdoğan (64) je u moci už 15 let, předtím byl starostou největšího tureckého města Istanbul. V nedělních předčasných prezidentských volbách, které sám vyhlásil na posílení svého mandátu, podle vládního mluvčího zvítězil v prvním kole voleb; opozice toto prohlášení považuje za předčasné.
  • Erdogan je označován za nejvlivnějšího tureckého lídra od doby zakladatele moderního tureckého státu Kemala Atatürka. V nedávné době se ale proti jeho stále více autoritářskému způsobu vlády množily demonstrace, které nechal rozhánět vodními děly, slzným plynem a nařídil i vypínání sociálních sítí.
  • Hlavní opoziční kandidát Muharrem Ince zažaloval Erdogana kvůli tomu, že ho obvinil z vazeb na duchovního Fethullaha Gülena, kterého vláda viní z předloňského pokusu o převrat.
  • I přes častou kritiku za autoritářství, nedodržování lidských práv či ohrožování sekulárního systému byl Erdogan v období v úřadu premiéra oceňován za ekonomický růst Turecka a za řadu reforem. Prounijní reformy napomohly začátku jednání Turecka o vstupu do EU, tato jednání jsou už ale několik let zmrazená.
  • Během svého působení v čele vlády i jako prezident se Erdogan stal významným hráčem na mezinárodní politické scéně. Země se například zapojila do boje proti Islámskému státu (čehož zároveň využila k útokům na separatistické Kurdy) či s Evropskou unií uzavřela dohodu o migraci. Turecko se ale nyní Evropě vzdaluje především v oblastech jako je ochrana lidských práv, právního státu a základních práv.
  • Před dvěma týdny se Erdogan obořil na Rakousko za rozhodnutí zavřít na rakouském území sedm mešit s tím, že se zavřením mešit ukázal nepřátelský postoj Evropy vůči islámu a rasismus Evropy.
  • V roce 1983 se Erdogan stal členem Strany prosperity (RP), která byla v lednu 1998 rozpuštěna kvůli nepřátelskému postoji vůči laickému režimu. Poté vstoupil do Strany ctnosti (FP), která ale byla v červnu 2001 zakázána.
  • Jako starosta Istanbulu (1995 až 1998) vyřešil několik chronických problémů města, mimo jiné nedostatek vody, znečištění města odpadky a smogem a dopravní chaos. Kvůli zadávání městských kontraktů islámským obchodníkům si vysloužil i obvinění z korupce, jehož byl ale nakonec ústavním soudem pro nedostatek důkazů zproštěn.
  • V prosinci 1997 na shromáždění ve městě Siirt na jihovýchodě země citoval starou tureckou báseň ("Mešity jsou naše kasárna a minarety naše bajonety..."), za což byl v dubnu 1998 odsouzen k deseti měsícům vězení za podněcování k rasové a náboženské nenávisti. Kvůli verdiktu se vzdal úřadu istanbulského starosty. Ve vězení byl v březnu až červenci 1999.
  • V srpnu 2001 založil proislámskou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), jejímž předsedou je dodnes.
  • V listopadu 2002 AKP zvítězila v předčasných parlamentních volbách (získala téměř dvě třetiny křesel v zákonodárném sboru Turecka); Erdogan ale do parlamentu hned neusedl kvůli záznamu v trestním rejstříku; premiérem se stal Abdullah Gül. Úřad premiéra převzal v roce 2003.
  • Erdoganova AKP přesvědčivě zvítězila i v parlamentních volbách v letech 2007, 2011 a 2015.
  • V srpnu 2014 byl již v prvním kole prvních přímých voleb tureckého prezidenta zvolen hlavou země.
  • Narodil se 26. února 1954 v Istanbulu.
  • V prosinci 2002 parlament i přes veto prezidenta schválil změnu ústavy, jež Erdoganovi umožnila účast v doplňovacích volbách v provincii Siirt, kde byl jejich výsledek pro nesrovnalosti zrušen. V březnu 2003 Erdogan tyto doplňovací volby vyhrál a stal se poslancem a premiérem.
  • Absolvoval náboženskou střední školu v Istanbulu, poté vystudoval ekonomii na Marmarské univerzitě tamtéž.
  • Již jako šestnáctiletý se stal předsedou mládežnické odnože Strany národního pořádku (MNP) pozdějšího prvního islamistického premiéra Neçmettina Erbakana, jehož Erdogan považuje za svého učitele.
  • Po studiích byl zaměstnancem městského dopravního podniku v Istanbulu, poté pracoval jako manažer a podnikatel v potravinářství.
  • V roce 1978 se oženil s Emine Gülbaranovou, s níž má dva syny a dvě dcery.

Štěpán Macháček, mls, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme