Napjatá atmosféra v Turecku eskaluje. Vrcholí kampaň před druhým kolem prezidentských voleb. Po neděli bude jasné, zda bude pokračovat 20letá vláda Recepa Tayyipa Erdogana, nebo začne úřadovat kandidát sjednocené opozice Kemal Kilicdaroglu. Ať souboj dopadne jakkoliv, před příštím prezidentem bude stát náročný úkol: sjednotit rozdělenou společnost a zalepit rány, které utrpěla turecká ekonomika.

Analýza Ankara 6:00 27. května 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V prvním kole tureckých prezidentských voleb se očekával těsný souboj. Některé průzkumy dokonce předpovídaly, že by Erdogan mohl prohrát. Nakonec se to ale nestalo, současná hlava státu zvítězila s náskokem více než čtyř procent. Erdogan však nezískal potřebných 50 procent, Turci proto musí k volebním urnám znovu, čeká je rozstřel.

Pro prezidenta Erdogana je neúspěch, že se proti němu ve volbách postavilo tolik lidí, tvrdí turkolog

Číst článek

Turecko do druhého kola prezidentské volby ale už nevstupuje se stejným očekáváním. „Kilicdarogluova šance na vítězství ve druhém kole je malá, byť není nemožná,“ myslí si Pelin Musilová z Ústavu mezinárodních vztahů. Připomíná, že konečný rozdíl hlasů z prvního kola byl nakonec poměrně velký.

„Ke všemu opozice ztratila v parlamentních volbách většinu křesel a mezi jejími příznivci to vyvolalo obrovské zklamání,“ upozorňuje pro iROZHLAS.cz odbornice na dění v Turecku.

Do druhého kola vstupuje úřadující prezident jako favorit. Jeho úspěch a obliba mezi lidmi komentátory zaskočila, když se přihlédne ke stavu ekonomiky nebo uprchlické krizi, které Turecko roky čelí a nedaří se ji vyřešit.

Obyvatele tíží ekonomická situace. Inflace se minulý rok vyšplhala na rekordních 85 procent. V únoru pak zemi zasáhlo ničivé zemětřesení. To se nicméně neodrazilo v politické oblibě vlády, přestože byla její pomalá reakce zpočátku kritizovaná.

Popularita současného prezidenta je podle turkoložky Musilové výsledkem tří vzájemně propojených faktorů. Jedná se o kombinaci vzestupu nacionalistických nálad v turecké společnosti. Erdogan podporuje obraz země jako velkého státu nezávislého na zahraničním vlivu, což bylo hlavní poselství, na které kladl důraz během kampaně.

Jako další díl skládačky se pak jeví aura silného lídra, kterou kolem sebe Erdogan šíří. „Některé průzkumy ukazují, že konzervativní voliči, kteří jsou ve skutečnosti kritičtí k Erdoganově politice, se pro něj přesto rozhodli hlasovat, protože se domnívají, že díky jeho vládě dosáhli určitých zisků a nechtějí o ně přijít – s ohledem na ekonomický nebo sociální status. Případně nepovažují Kilicdaroglua za dostatečně upřímného nebo schopného řešit současné problémy Turecka,“ přibližuje pro iROZHLAS.cz expertka z Ústavu mezinárodních vztahů.

Obhajující prezident se mimo jiné také zasadil o to, aby jeho obliba byla bezkonkurenční minimálně u vybraných skupin společnosti. Tzv. selektivní pobídky jako zvýšení důchodu, zrušení podmínek věku odchodu do důchodu nebo rychlé projekty pro výstavu bydlení po zemětřesení jsou z pohledu Musilové jasným důkazem zacílené Erdoganovy kampaně.

Role médií

Dění v předvolebním ringu ovlivňuje i mediální pokrytí. V Turecku je 90 procent celostátního obsahu pod kontrolou vlády, a přestože se veřejnost v posledních letech obrací na kritická a nezávislá média s různou politickou inklinací, jejich dosah není takový, upozornili v nedávno zveřejněné zprávě Reportéři bez hranic (RSF).

Průzkumy se ‚sekly‘, šance na změnu slábne. Proč je tak složité Erdogana porazit?

Číst článek

Z „alternativ“ lze jmenovat televizní kanály Fox TV, Halk TV, Tele1 a Sözcü, a mezinárodní zpravodajské weby jako BBC Turkish, VOA Turkish a Deutsche Welle Turkish.

„Vláda vyhlásila opozici psychologickou válku a k obraně svého postavení využívá kontrolu nad médii a státem sponzorované internetové trolly,“ vnímá pokřivený mediální trh turkoložka Musilová. Hlavní zpravodajské kanály jako je televizní a rozhlasové vysílání jsou totiž zcela v režii vlády. „Změnily se v propagandistickou mašinérii,“ zdůrazňuje expertka.

V Turecku jsou navíc běžné diskriminační praktiky. Kritickým novinářům a médiím jsou odebírány novinářské průkazy, nebo dochází k cenzurování internetových článků, které upozorňují na korupční případy. Země je podle zprávy Reportérů bez hranic, která se zaměřuje na svobodu médií, na 165. místě ze 180. Oproti roku 2022 si o šestnáct příček pohoršila.

Stranění kandidátům se projevilo také při sčítání hlasů po prvním kole. Výstupy z jednotlivých agentur se výrazně rozcházely. Zatímco vládní agentura Anadolu přinášela výsledky, které od samého začátku výrazně favorizovaly zisky prezidenta Erdogana, opoziční média spoléhala na vlastní zdroje. Během několikahodinového sčítání se diametrálně rozcházely průběžné výsledky.

Musilová z Ústavu mezinárodních vztahů ale upozorňuje, že tohle není běžná praxe, která by byla při tureckých volbách normou. „Stalo se to kvůli polarizované atmosféře v zemi a vládní kontrole médií,“ všímá si.

Přelévání procent

Z oficiálních výsledků turecké volební komise vyplývá, že rozdíl mezi Erdoganem a Kilicdaroglu byl 2,5 milionu hlasů. Procentuálně se současný prezident dostal na 49,52 procent, lídr opozice 44,88 procent, následoval kandidát s pěti a poslední s necelým půl procentem.

První kolo prezidentských voleb skončilo s těsným výsledkem, proto může být rozhodující na miskách vah také příklon neúspěšných kandidátů. Třetí v pořadí se umístil Sinan Ogan, své podporovatele vyzval, aby v rozhodující nedělní volbě dali hlas Erdoganovi.

Naopak protiimigrační politik Ümit Ozdag vyjádřil svou podporu před druhým kolem pro opozičního kandidáta. Stalo se tak chvíli poté, co Kilicdaroglu pronesl, že je odhodlaný poslat syrské migranty zpátky do vlasti.

Uprchlíci jako téma

Syrští uprchlíci jsou v Turecku velké téma, aktuálně se jich v zemi pohybují necelé čtyři miliony. Dětem narozeným už v Turecku pak vzniká nárok na školní docházku.

„Je to důvod, proč stoupá nacionalismus u mladých Turků. Mají totiž pocit, že na školy, na které by chtěli jít, se nedostanou kvůli tomu, že tam jsou Syřané,“ popisovala společenskou atmosféru v podcastu Bruselské chlebíčky Lucie Tungul z Univerzity Palackého v Olomouci.

Zatímco před prvním kolem se lídr sjednocené opozice prezentoval zcela mírumilovně a bezkonfliktně, dokonce se mu přezdívalo turecký Gándhí, v období před druhým kolem přitvrdil na rétorice. Aby se mu podařilo přilákat na svou stranu více voličů, zvedl téma migrace.

Dvoutýdenní kampaň byla vypjatá a odrážela rozpolcení společnosti. Předpokládat se dá „souboj na tělo“ až do posledního procenta. „Viděli jsme, kam až může (Erdoganova) vláda zajít, aby si udržela přízeň voličů. Psychologická hra bude pokračovat i v průběhu sčítání,“ předpokládá turkoložka Musilová.

„Bez ohledu na to, zda ve volbách zvítězí opoziční kandidát nebo současný prezident, bude v dohledné době nejnaléhavější problém otázka, jak zachránit ekonomiku před kolapsem,“ upozorňuje odbornice.

Připomíná zbídačený stav, ve kterém se Turecko nachází a do kterého se země dostala pod Erdoganovou vládou. Dodává však, že kdyby se nakonec Kilicdaroglu stal prezidentem, může k ekonomickému zhroucení dojít i pod jeho vedením, čímž by ztratil legitimitu, kterou získal ve volbách. „Celkově je budoucnost Turecka znepokojivá,“ uzavírá pro iROZHLAS.cz Musilová z Ústavu mezinárodních vztahů.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít