Nová opona rozděluje Evropu. Po železe přicházejí ‚silní muži‘ a jejich pravidla

Je zřejmé, že vítězství Recepa Tayyipa Erdoğana v tureckých prezidentských volbách bude mít velký dopad i za hranicemi Turecka. Znamená totiž další krok k dovršení nové politické architektury východní Evropy a Balkánu, kde pravidla určují „silní muži“, napsal Balkan Insight.

Doporučujeme Ankara Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Víkendové volby v Turecku pozorně sledovala celá Evropa. Podle internetového portálu Balkan Insight až do poslední chvíle existovala naděje, že obyvatelé země půlměsíce řeknou autoritativnímu režimu Recepa Tayyipa Erdoğana své „ne“. 

Pravda, naděje to asi nebyla nikterak velká. Poté, co dlouholetý vládce nechal uvěznit tisíce svých oponentů, včetně jednoho z prezidentských kandidátů, umlčel média a došlápl si na soudy, měl před hlasováním v rukou všechny nástroje potřebné k vítězství.

Roztříštěné turecké opoziční síly i přes obrovský tlak, kterému musely čelit, přišly s překvapivě naléhavou výzvou. A v jednu chvíli se snad i zdálo, že se Erdoğan v prezidentské volbě nevyhne druhému kolu a že ztratí parlamentní většinu.

Konec naděje

Tato naděje pro jedny a obava pro druhé je teď ale pryč. A je také zřejmé, že Erdoğanovo vítězství bude mít velký dopad i za hranicemi Turecka. Znamená totiž další krok k dovršení nové politické architektury východní Evropy a Balkánu, kde pravidla určují „silní muži“, poznamenává portál.

Hranice nově vznikajícího „východního bloku“ se téměř shoduje s linií, kterou v roce 1946 popsal Winston Churchill ve svém slavném projevu na univerzitě v americkém Fultonu. Prohlásil v něm tehdy, že „napříč kontinentem se od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu spustila železná opona“.

Sloupkař britského Guardianu Simon Jenkins tento týden v reakci na turecké volby poznamenal, že i dnes se v řadě východoevropských zemí „stává normou populismus, pro který je příznačná vláda pevné ruky, xenofobie a potlačování parlamentní opozice a svobodných médií“.

Opona bez železa

Analýza Balkan Insightu myšlenku rozvíjí s tím, že tato nová „opona“ už samozřejmě není z komunistické oceli, ale z daleko lehčího materiálu a prochází napříč Evropskou unií. Země, které se za ní nacházejí, jsou však prý snadno rozpoznatelné: charakterizuje je státní paternalismus, vybičovaný nacionalismus a úpadek demokratických institucí. Opozice je v nich označována za zrádce národních zájmů.

Tyto státy charakterizují také slabá média, snadno ovlivnitelné soudy, krotké parlamenty a politické strany, které představují jen stafáž pro své lídry. To vše doprovází politická kultura neprůhlednosti a nezodpovědnosti.

Země dnešního „východního bloku“ se mezi sebou liší obdobně, jako se mezi sebou lišily sovětské satelity. Na nejkrajnější mezi antiliberálního spektra stojí prezidenti Putin a Erdoğan, kteří dávají dobrý pozor, aby demokracie v Rusku a Turecku nezapustila hluboké kořeny.

To premiér Viktor Orbán v Budapešti a hlava státu Aleksandar Vučić v Bělehradě musí našlapovat opatrněji a nezbývá jim, než se alespoň tvářit, že ctí domácí demokratické tradice. Postupují obezřetně, protože Maďaři stejně jako Srbové jsou „národy barikád“ – zpočátku se zdají být poddajní, ale záhy se mohou vzbouřit. A tak Orbán i Vučić hrají roli umírněnějších vůdců. Mají sice pod kontrolou většinu mocenských pák, ale nemohou jednoduše zatýkat své oponenty, i když by to možná rádi udělali.

Klíčové Rumunsko

Ale „silní muži“ v Maďarsku a Srbsku na jedné straně a v Rusku a Turecku na druhé jednají ruku v ruce a spoluvytvářejí osu, která stále více určuje podobu celého regionu a stále více vzdaluje středo- a východoevropské země od západní Evropy, soudí portál Balkan Isnight.

Nyní, když Erdoğan obhájil svou prezidentskou funkci, se východoevropské země, kde doposud panují liberální poměry a kde stále ještě dochází k demokratické dělbě moci, začínají dostávat do izolace. Jestliže v roce 1990 byl pluralismus ve většině východoevropských států samozřejmostí, dnes už zbývají jen výjimky. Navíc jsou to ty nejmenší a nejslabší země regionu. Na Balkáně je to Makedonie, Kosovo a Albánie.

Bakšiš, cigarety a zločin. 'Zkorumpovaný politik není žádná hanba, ostuda je být poctivý'

Číst článek

V situaci, kdy politické klima východní Evropy stále více ovlivňují „silní muži“, nebo alespoň silné strany, jako třeba v Polsku, se rozhodující událostí mohou stát volby v Rumunsku. Na rozdíl od Makedonie nebo Albánie je Rumunsko silným hráčem na regionální i evropské úrovni. A kvůli své východní hranici je pro NATO strategicky velice důležité. Navíc je to jedna z mála zemí v regionu, o jejíž politické kultuře ještě není rozhodnuto.

Vládnoucí rumunská Sociálnědemokratická strana (PSD) má nicméně mnoho společného s formací Právo a spravedlnost (PiS), jenž ovládá kabinet ve Varšavě. I tato rumunská strana je podle Balkan Insightu nacionalistická, útočí na nezávislé instituce a její mocný lídr Liviu Dragnea se snaží zbavit šéfky protikorupční prokuratury. Zároveň ale čelí silné opozici, která se nebojí vyjít do ulic.

Erdoğanovo vítězství bezesporu posílí autoritativní tendence ve střední a východní Evropě. Ale není vyloučené, že poslední kapitolu souboje mezi liberálními a antiliberálními silami v regionu by mohli napsat právě Rumuni, uzavírá svou analýzu internetový portál Balkan Insight.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Jan Machonin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme