Týden po skončení bojů Palestinci v Gaze uvolnění blokády nepociťují, ani mu moc nevěří
Ukončení blokády pásma Gazy bylo jedním z požadavků hnutí Hamás, aby zastavilo sedm týdnů trvající boje a přistoupilo k příměří. Gaza o rozloze menší, než je Praha a s téměř dvěma miliony obyvatel nemá letiště ani námořní přístav. Pozemní přechody s Izraelem a Egyptem jsou už skoro sedm let uzavřené a do Gazy bylo po tu dobu možné přivážet jen životně důležité zboží. A ani po podepsání příměří se prý situace příliš nezměnila.
Jediný hraniční přechod, kudy se z Izraele do Gazy dostává zboží, se jmenuje Kerem Abú Sálim, z izraelské strany pak hebrejsky Kerem Šalom. Od konce bojů odtud do vnitrozemí Gazy odjíždí jeden kamion za druhým.
„Od konce války je to 280 až 300 kamionů denně. Skladba zboží se ale oproti stavu před válkou vůbec nezměnila. Během bojů Izrael dovoz do Gazy ještě výrazně omezil. Byly to vlastně jen potraviny ve formě humanitární pomoci a určité množství pohonných hmot,“ říká ředitel palestinské strany hraničního přechodu Muhammad Abdalláh.
Jaká je situace v pásmu Gazy po podepsání příměří mezi Hamásem a Izraelem, zjišťoval na hranicích Gazy zpravodaj ČRo Štěpán Macháček.
Slouží tam Hamásu, podle dohody o příměří by ho ale měl brzy nahradit úředník Palestinské samosprávy. Abdalláhova příslušnost k nábožensky orientovanému Hamásu se nezapře: zpravodaji ČRo podává propagační brožurku o islámu a v půlce rozhovoru se omluví a jde se krátce pomodlit.
„Teď tedy Izrael povolil dovoz akorát toho, co bylo povolené před válkou. Blokáda Gazy tedy pokračuje stejně jako dřív. Izrael zatím nepovolil dovoz stavebních materiálů, dovoz průmyslových surovin a Palestinci ani nesmí vyvážet zboží, které v Gaze produkují. Tenhle stav už trvá dlouhá léta,“ pokračuje ředitel hraničního přechodu.
Gaza nemá vlastní zásoby vápence na výrobu cementu a musí tedy všechno dovážet. Na rekonstrukci zničené palestinské enklávy přitom bude potřeba stavebního materiálu opravdu velké množství.
„Situace se ještě výrazně zhoršila po převratu v Egyptě a svržení Mursího, kdy Egypt také uzavřel hranice a zničil tunely do Gazy. A nemyslete si, my tunely nechceme, je to nebezpečná práce, zemřely při tom stovky Palestinců,“ popisuje Abdalláh.
„Za poslední rok tedy Gaza zažila tu nejkrutější možnou blokádu. Spousta lidí si tak raději přálo zemřít rychle při zásahu izraelskou střelou, než pomalou smrtí v důsledku blokády s tím, že nemůže uživit sebe a rodinu,“ dodává ředitel hraničního přechodu Kerem Abú Sálim. V ukončení blokády na základě dohody s Izraelem už ale nevěří. Izrael podle něj žádných dohod nedbá.
Přechod Rafah z Gazy do Egypta leží jen o pár kilometrů dál. U brány se s policisty Hamásu dohaduje několik Palestinců, kteří měli skrze zvláštní povolení do Egypta vycestovat. Pokoušejí se ale marně.
‚Vinu mají všichni: palestinské, egyptské i židovské úřady‘
Jedním z nich je i doktor Chamís Isí, dermatolog jedné z nemocnic v Gaze. Za dva dny mu začíná v Malajsii konference, povolení jet do Egypta na káhirské letiště dostal, ale zjevně to nestačí.
„Letenku jsem měl na dnešek ráno z Káhiry. Včera mi tady ale řekli, že mě nikam nepustí, že se to musí domluvit s Egypťany. Tak jsem se vrátil domů, poslal fax, za 100 dolarů posunul o den letenku. A dneska jsem tu čekal pět hodin a nakonec mi řekli: je nám líto, přijďte zítra,“ líčí své patálie doktor Chamís.
Zklamaně se vrací autem z hranic zpátky domů. Lidé se v přelidněné Gaze opravdu cítí jako ve vězení. „Říkám vám, že tímto postupem tady úřady vytvářejí extremizmus a dělají z lidí agresivní bytosti. I z umírněných lidí se tak stávají radikálové. A vinu na tom mají všichni: palestinské, egyptské i židovské úřady,“ říká rozzlobeně.
„Jejich politika vzbuzuje v lidech extremistické chování a myšlení. A tady tak vysílají vzkaz: s umírněným člověkem my nejednáme. Chceme lidi násilné! A takhle s člověkem jednají, až prostě jednou uvnitř exploduje,“ myslí si Dr. Chamís Isí.
Ani týden po skončení bojů Palestinci v Gaze žádné uvolnění blokády nepociťují. A ani mu moc nevěří. Věří spíše v další válku, která podle nich nemusí být daleko.
