U Doněcku trvá křehký klid zbraní. Na některá předměstí se ale život jen tak nevrátí

Východní Ukrajině svitla naděje na mír. Příměří mezi proruskými povstalci a ukrajinskou armádou trvá. Ale to neznamená, že by se na některá předměstí postižená válkou vracel normální život, jak se na místě přesvědčil zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vybombardovaná škola v Pieskách u Doněcku | Foto: Vít Pohanka

Jedeme otevřeným vojenským džípem, ten je ozbrojen těžkým kulometem. Kolem nás je městečko Piesky - skoro kompletně opuštěné. Jen v některých budovách žijí většinou starší obyvatelé. Vojáci jim nosí vodu a jídlo, zásobování neexistuje, elektrický proud nejde, voda samozřejmě také neteče.

Procházím zničenými budovami se staršinou ukrajinské armády Konstantinem Bernatovičem. Musíme dávat pozor, kam šlapeme. Je tady ještě hodně munice, minometných střel, které pyrotechnici zneškodnili jen velmi zběžně. Obvykle jen vytáhli roznětky, výbušnina v nich pořád je.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ve válkou zničeném městečku Piesky na východě Ukrajiny natáčel Vít Pohanka

„Ano, tohle je škola. Vyhořela zřejmě po zásahu z minometu, viděl jsem, jak hořela. Střecha se zhroutila, hořela všechna podlaží. Byla úplně zničená,“ říká Bernatovič.

O kousek dál prohlížíme stejně zdevastovanou budovu toho, co býval zemědělský výzkumný institut. Jeho ředitel prý měl z pekla štěstí.

„Stál tady a jedna raketa dopadla přímo před budovu. Tlaková vlna vyrazila všechna okna a jeho odhodila pořezaného do chodby. Dostal se ale rychle k medikům Pravého sektoru a ti mu dali první pomoc,“ vysvětluje staršina.

V zachovalém domku s generátorem a tedy i elektřinou, který při vší té zkáze okolo působí jako oáza, přebývá paní Stěpanovna. Dobrovolná zdravotnice, která pečuje o ukrajinské vojáky na okolních strážních stanovištích a teď pro nás smaží vajíčka s cibulí a uzeninou.

„Každý svědomitý občan a vlastenec musí pomáhat tam, kde jeho zemi něco ohrožuje. A oni nás tady ohrožují a okrádají,“ gestikuluje pokuřující ukrajinská vlastenka směrem k pozicím proruských separatistů uvnitř města.

Po několikahodinové procházce po doněckých předměstích sundávám s úlevou těžkou neprůstřelnou vestu a helmu, které jsou samozřejmě bezpečnostní nezbytností. Je to zážitek velmi poučný, ale zároveň trochu depresivní. Protože zatím není vidět žádné světlo na konci tunelu, není znát naděje, že by se do této části města v dohledné době mohl vrátit normální život.

Zpravodaj ČRo Vít Pohanka u Doněcku | Foto: Vít Pohanka

Vít Pohanka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme