Jeho rodiče poslali na převýchovu. ‚Čekal jsem pláč, máma místo toho chválí Čínu,‘ říká ujgurský aktivista

„To byl můj život ještě normální,“ popisuje Halmurat rok 2016, kdy viděl své rodiče naposledy. Tehdy si ujgurský lékař žijící ve Finsku s rodiči pravidelně volal a osobně je v západočínské provincii Sin-ťiang navštěvoval. Pak ale přišel zlom. Čínské úřady poslaly jeho matku a následně i otce do jednoho z nechvalně známých „převýchovných táborů“. Ven se dostali po mnoha měsících jako vyměnění. Svůj příběh vypráví pro iROZHLAS.

Rozhovor Peking Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ujgurský aktivista Halmurat | Foto: Eliška Kubátová | Zdroj: Český rozhlas (5000442)

„Moje narozeniny vždycky probíhají tak, že zavolám mámě a děkuju jí, že mě přivedla na tenhle svět. Rodiče mi pak po telefonu požehnají. Tentokrát to ale bylo jinak. Když jsem 17. dubna 2017 volal matce, nezvedla mi telefon,“ začíná své vyprávění pro iROZHLAS.cz Halmurat – finský lékař původem z Číny, který v létě roku 2018 založil lidskoprávní organizaci UyghurAid a do Prahy přijel na pozvání Orientálního ústavu AV ČR, aby se zúčastnil konference o Sin-ťiangu.

Další způsob, jak zničit identitu Ujgurů. Čínské úřady devastují hřbitovy s ostatky jejich předků

Číst článek

Telefon nakonec zvedl jeho otec. Přiznal, že matka nastoupila do školy mandarínské čínštiny, kam ji odvedl jeden z komunistických úředníků. Čínštinu ale Halmuratova matka – toho času v důchodu – dávno ovládala. „Máma pracovala pro vládu a byla také novinářka – pracovala pro tuhle propagandistickou mašinérii a opravdu si nemyslím, že by takový kurz potřebovala,“ vysvětluje lékař.

S otcovým vysvětlením se proto Halmurat nechtěl smířit. Matka byla kvůli nádorovému onemocnění po těžké operaci, zpočátku ho proto svíral strach, zda mu otec něco netají. Měl obavy z toho nejhoršího, začal proto pátrat, kde jeho matka může být. Po rozhovorech se svými ujgurskými přáteli zjistil, že i oni mají podobnou zkušenost.

„Hodně mých přátel má někoho, kdo podobnou školou prošel. Snažil jsem se proto zjistit víc detailů – například na oficiálních stránkách čínské vlády, ale nic jsem nenašel,“ říká Halmurat. Jeho vyptávání se úředníkům samozřejmě nelíbilo, což mu dávali často velice hrubě najevo. Postupně se ale o takzvaných „převýchovných“ táborech začal dozvídat víc.

Proč právě moji rodiče? Nedává to smysl

Podle odhadů amerického ministerstva zahraničí je v „převýchovných“ táborech internováno 800 000 až dva miliony muslimů – kromě Ujgurů i Kazaši a Kyrgyzové. Střediska odborného vzdělávání – jak je regionální vláda v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang oficiálně nazývá – jsou podle úřadů prostředkem boje proti šíření extremistické a separatistické ideologie, mají tedy sloužit k politické převýchově.

Ujgurové ve městě Kašgar | Zdroj: Reuters

V táborech se podle čínských úřadů vyučuje mandarínská čínština, čínské dějiny a zákony. Lidé, kteří těmito tábory prošli, tvrdí, že v nich byli rovněž nuceni odsoudit islám a slíbit věrnost čínské komunistické straně. Podle ochránců lidských práv jsou ale muslimové do těchto táborů posíláni za takové „prohřešky“, jako je užívání menšinového jazyka, pravidelné modlitby, sledování zahraničních internetových stránek nebo za telefonování s příbuznými v zahraničí.

I když v tu dobu měl Halmurat jen kusé informace a bál se o osud své matky, rozhodl se zkontaktovat lidskoprávní organizace. „Bál jsem se, že pokud o uzavírání lidí do převýchovných táborů promluvím veřejně, můžu tím matce ještě přitížit. A také otec mi řekl, ať raději nic nedělám. Přesto jsem se rozhodl obejít humanitární organizace ve Finsku – například Amnesty International – a řekl jsem jim, že pohřešuji matku a nevím, kde se nachází. Ze začátku to bylo opravdu těžké,“ popisuje pro iROZHLAS.cz.

S internetovou kampaní za propuštění rodičů začal v lednu roku 2018 – poté, co v táboře skončil i jeho otec a co se zároveň dozvěděl, že mu zemřela babička. Tyto dvě události se staly poslední kapkou, která odstartovala jeho aktivismus volající dodržování lidských práv Ujgurů v Číně, kterému od té doby věnuje veškerý volný čas.

Blízcí o vězněném Tohtim tři roky neslyšeli. ‚Stal se skutečným ujgurským Mandelou,‘ říká aktivista

Číst článek

Během rozhovoru pro iROZHLAS.cz Halmurat několikrát zopakoval, že nedává smysl, proč se čínské úřady zaměřily právě na jeho rodiče. „Celý život se snaží vyhýbat problémům a žádnou takovou výuku nepotřebují,“ říká s tím, že i jeho otec mluví čínsky velice dobře. „Nemám žádné sourozence, jsem proto jediný, kdo může za rodiče bojovat,“ dodává.

Po první internetové kampani „Pusťte moje rodiče“ následovala další, v níž Halmurat přesvědčoval své internetové sledovatele, aby zasílali dopisy čínské ambasádě a ptali se v nich na osud Halmuratových rodičů a dalších lidí zavřených do převýchovných táborů. Aby zvýšil svoji důvěryhodnost, spustil i třetí kampaň s názvem „FreedomTour“, v rámci které osobně objížděl evropské metropole. Pořádal zde demonstrace a setkání s obyvateli, aby tak o perzekvování Ujgurů zvýšil v Evropě povědomí.

Normální reakcí by byl pláč

Možná právě díky svému aktivismu byli rodiče loni v prosinci z převýchovného tábora propuštěni. Radostnou zprávu mu sdělili příbuzní jeho ženy, která je také Ujgurka a stejně jako on odjela v mládí studovat do Evropy. „Že se rodiče dostali ven, jsem se dozvěděl od tchyně a tchána. Dostal jsem na rodiče číslo a zavolal jsem jim,“ popisuje.

S matkou tak měl šanci promluvit po dvou dlouhých letech, nebyl to ale telefonát, jaký očekával. „Bylo to neuvěřitelné. Jsem jejich jediné dítě a máma mě má opravdu ráda, normální reakce by proto podle mě byla taková, že by matka plakala a nemohla by ani vyjádřit, jak moc jsem jí chyběl. Místo toho mi ale sdělila, že je komunistické straně hrozně vděčná, že zorganizovala tenhle skvělý program, a jak jsou s tátou vděční za to, že jsou Číňané,“ popisuje Halmurat.

Krymská režisérka: Doma jsem nebyla pět let, ani otci jsem nemohla na pohřeb. Dnes tam vládne strach

Číst článek

Rozhovor to byl velmi zvláštní, Halmurat však pochopil, že telefonát neprobíhá z domova jeho rodičů, ale „chladné“ úřednické kanceláře za dozoru příslušníků komunistické strany. Po této zkušenosti se Halmurat neodvážil rodiče několik měsíců vůbec kontaktovat. Nechtěl je vystavovat stresu a nutit, aby řekli něco, z čeho by doma mohli mít problémy.

K dalšímu telefonátu se odhodlal až letos v srpnu, kdy rodiče získali zpět přístup k internetu a mohli se svým synem konečně mluvit z domovského prostředí. Ani tak ale hovory neprobíhají tak, jako tomu bylo dřív. „Jsem si na sto procent jistý, že je učí, jak se mnou mají mluvit. Slyším sice hlasy svých rodičů, s těmi pravými rodiči ale nemluvím,“ vypráví Halmurat.

Během hovorů tak padají pouze neurčité otázky, jako například: „Jak se máte?“ nebo „Co jste dnes obědvali?“, dojde ale i na nepříjemná témata, kdy ho rodiče přesvědčují, aby ze svého aktivismu polevil. „Nechci od vlastních rodičů poslouchat řeči o tom, že jestli chci být loajálním synem, musím s tím přestat.“

Je tu celá řada výzev

Vykonávat práci lékaře a zároveň se naplno věnovat kampaním za dodržování práv Ujgurů v Číně není podle Halmurata nic snadného. Peníze na aktivity jeho organizace Uyghur Aid si shání sám a kvůli časové vytíženosti nemá čas ani na vlastní rodinu.

USA zavedou vízové restrikce pro čínské úředníky. ‚Zasahujete do vnitřních záležitostí,‘ reaguje ambasáda

Číst článek

„V převýchovných táborech sedí statisíce lidí, policie totálně proměnila mé rodiče a moji blízcí mohou být v nebezpečí, nemám proto jinou možnost než bojovat. Zároveň tu ale je až příliš výzev. Abych byl upřímný, není to lehká práce,“ stěžuje si a dodává, že v ohrožení se kvůli tomu ocitá i jeho manželství.

Kvůli represím čínských úřadů tak Halmurat viděl rodiče naposledy v roce 2016 a je otázka, zda je ještě někdy uvidí. Na ministerstvu zahraničí v Helsinkách se sice pokoušel zjistit, zda je možné dostat rodiče do Finska, úspěšný ale nebyl.

„Problém je, že rodiče jsou občané Číny a je na ní, jestli jim vydá pasy, nebo ne. Podle mě to je ale spíš věc lidských práv, která by měla být dodržována v případě jakéhokoliv občana, a svoboda pohybu základním právem je. Dokonce i čínská ústava toto právo zaručuje,“ říká s tím, že je sice můžu pozvat do Finska, ale pokud jim místní úřady nevydají pasy, Finsko nemá šanci nic udělat.

Čína jako supervelmoc

Utlačování ujgurské menšiny v provincii Sin-ťiang se v posledních týdnech opět dostalo do centra zájmu světových médií poté, co americký prezident Donald Trump uvalil sankce proti 28 čínským bezpečnostním úřadům i komerčním podnikům, které se podílejí na porušování lidských práv Ujgurů, Kazachů a dalších zástupcům muslimské menšiny.

I když si Halmurat nemyslí, že by svět dělal pro perzekvované Ujgury v Číně málo, varuje před dalším rozšiřováním vlivu Pekingu.

„Hovoříme o zemi, ze které se stává supervelmoc číslo jedna. Je to druhá největší ekonomika světa, která má zároveň největší armádu. Netoleruje ale menšiny žijící na jejím území, jakékoliv jinakosti ani lidská práva a hodnoty, za kterými stojíme. Představme si, že její síla bude ve světě – včetně České republiky – vzrůstat. Co se může stát?“ ptá se.

„To, za co bojujeme, není jen náš problém. My sice stojíme v první linii, může se to ale šířit do dalších koutů světa.“

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme