‚Nejsem voják, pomáhám tak, jak můžu.‘ Ukrajinští dobrovolníci vozí dárky dětem z válečných zón
Na Ukrajině za osm let války v Donbasu vznikla spousta občanských organizací, které pomáhají lidem v zóně bojových operací. Žijí tam desetitisíce lidí a všichni se snaží vést pokud možno normální život. I proto tam stále fungují i školy pro postižené děti, kterým se dobrovolníci snaží pomáhat.
Jedním z míst, kde dobrovolnické skupiny pomáhají, je dětský domov pro děti s mentálními poruchami ve vesnici Kremenaja. „Přivezli jsme jim sladké dárečky, oblečení, obuv a ovoce,“ vysvětluje Radiožurnálu Anton Chlyst, počítačový specialista z Charkova.
„Pomoci lidem poblíž frontové linie se věnuju už sedm let. Nejdřív jsem jen dával peníze, ale teď jsem se rozhodl, že pomoc budu sám vozit. Vydělám si na to, a protože nejsem voják, neumím bojovat ani zacházet se zbraněmi, pomáhám tak, jak můžu. Nevozíme to, co nám přijde do hlavy, ale jenom to, oč nás požádají. Nedávno chtěli například hřebíky,“ vysvětluje Anton.
Podle dalšího z dobrovolníků, Alexandra, toto není jediný specifický požadavek, do domova v minulosti vezli také kamna, nebo pračky. Všechno vybavení kupují dobrovolníci za své peníze.
‚Škola pomoc potřebuje‘
Vychovatelka Aljona Leonidovna říká, že škola je velmi dobře vybavená, ale pomoc i tak potřebuje. „Jsme speciální školou pro děti s nejrůznějšími vývojovými anomáliemi а nemocemi jako je dětská mozková obrna, autismus nebo Downův syndrom. Celkem tu teď máme 102 děti, 12 z nich jsou sirotci,“ vysvětluje vychovatelka. „Naposledy měly tak obrovskou radost z dárků na Mikuláše a na Nový rok. Byly neskutečně šťastné,“ dodává.
Mezi ukrajinskými rozvědčíky. ‚Jít na výzvědy v noci je bláznovství, ve dne je člověk míň vidět,‘ popisují
Číst článek
Jako první se k dárkům osmělil malý, asi tříletý chlapec, který bohužel nemluví, samozřejmě zamířil okamžitě k těm nejbarevnějším a začal se v nich přehrabovat. Starší děti seděly na lavičce opodál, byly velmi nesmělé, ale po chvíli si také dodaly kuráže a vyrazily směrem ke krabicím, které dobrovolníci přivezli. Je přirozené, že největší zájem nejevily o mandarinky, hrušky nebo jablka, ale o hračky a dívky o oblečení.
Jeden z dobrovolníků, pan Alexandr říká, že minule sem přivezli sto plyšových beránků, a potom byla obrovská radost.
Ukrajinci nechtějí školu přestěhovat do bezpečnějších oblastí, protože by to vypadalo jako ústup a poraženectví. Chtějí dokázat, že tady je normální svět a tam – u separatistů – svět, který vykolejil.
A tak toto zařízení funguje dál a dokonce vychovává sportovní přebornice, dívenka Áňa je ukrajinskou mistryní sportu v plavání, na kontě má dva ukrajinské rekordy a díky svým úspěchům získala prezidentské stipendium. Její sestra už také závodně plave a celkem čtyři žáci minulý týden přinesli ze soutěží zlaté medaile.
