Psí život na frontě. Ukrajinci se snaží pomoci opuštěným zvířatům, která trpí ve válce
Války přinášejí trápení nejen lidem, ale také psům, kočkám a dalším domácím zvířatům. Mnohá z nich ve válce přišla o majitele. Takové důsledky má i válka mezi Ukrajinci a proruskými separatisty, která v Donbasu pokračuje už osmým rokem.
Zdálo by se, že ukrajinští tankisti mají na starosti úplně jiné úkoly než péči o zvířata. Zdání ale klame. Společně s velitelem a jeho rotou mě přišla uvítat i fenka Ljuska.
Ve válečných konfliktech netrpí jen lidí, ale i domácí zvířata. Natáčel Martin Dorazín
Tady na základně, povídají vojáci, vrhla osm štěňat. Fenka slyší na různá jména: teď je to Ljuska, ale předchozí rotace jí říkala Žuža nebo Zuza. Žije tady už dávno. Stejně jako kocour Kombat, který zalehl postel jednoho ze seržantů v ubytovně.
„Je to velký problém, zvířata se instinktivně táhnou za vojáky, je to tak odnepaměti,“ říká pro Radiožurnál Káťa, která pomáhá jako dobrovolnice na základně zdravotnické organizace ASAP Rescue.
„Je tady hodně opuštěných zvířat. Když zdejší obyvatelé na začátku války prchali, někteří si zvířata vzali s sebou, jiní to nestihli nebo měli úplně jiné starosti. A tak se psi a kočky přidali k vojákům. Oni si ale také nemohou vzít všechny domů. Všichni naši psi se k nám dostali od vojáků,“ přibližuje Káťa.
A šéf zdravotnické základny Anatolij dodává: „Jednu chvíli jsme tu měli dvacet psů a šest koček. Jednoho psa porazilo auto. Zavolal jsem Kátě a ona řekla, že ho vyléčíme. Ze své vlastní kapsy mu zaplatila hodně drahou operaci u veterináře v Kramatorsku. Pes měl zlomenou nohu.“
„Ale to není jediný problém. Máte-li jednoho psa, nějak ho uživíte, máte-li jich deset, je to po všech stránkách náročné. Pomáhají nám dobrovolníci – Káťa, Ira a Anton, který přivezl dva pytle mouky. Takže takto tyhle problémy řešíme.“
Trénink v oblasti zničené katastrofou. Ukrajinští vojáci cvičili městský boj v Pripjati u Černobylu
Číst článek
Teď tu mají celkem šest psů. „Spolupracujeme s veterinární klinikou v Bachmutu, která psy zdarma sterilizuje a očkuje. Noví k nám pořád přicházejí a někdy je tu prostě lidi vyhodí z auta a ujedou, ale už jsme jich – tady s Anatolijem Petrovičem - jedenáct rozdali. Jednoho psíka si vzala moje teta, jiného dobrovolník, který u nás pracoval,“ vyjmenovává Káťa.
„S kočkami je to snazší – lidi si od nás raději berou kočky než psy. Například obrovského kocoura Kuzmu si domů odvezla jedna zpěvačka,“ vzpomíná.
Šestice psů už na této základně zdomácněla a považuje ji za své výsostné teritorium. Káťa dodává, že psi jsou lepší než alarm. Podle štěkání už pozná, jestli přichází známý člověk nebo se tu potuluje někdo cizí. A jednou prý tahle smečka dokonce zahnala i donbaského vlka. Díky pomoci těchto lidí má i psí život na frontě své lepší stránky.
