Na cestě z ostřelovaného Mariupolu: u krajnic jsou nastražené miny, kolem silnic chybí dopravní značení

Během ruského vpádu na Ukrajinu se v přístavním městě Mariupol zranilo podle úřadů nejméně 58 lidí. Několikadenní ostřelování v něm přečkal i zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. V neděli ráno se rozhodl společně s kolegy vydat jedinou možnou cestou ven - do Záporoží. Na silnicích leží hromady bláta z tanků a cesty lemují nastražené miny, na více než dvou stech kilometrech je otevřená jediná benzinová pumpa.

Tento článek je více než rok starý.

Reportáž Záporoží Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé se snaží z Mariupolu prchnout před válkou

Lidé se snaží z Mariupolu prchnout před válkou | Foto: Carlos Barria | Zdroj: Reuters

Po několika dnech se nám s kolegy novináři podařilo dostat z Mariupolu. Všichni nás před tím varovali, ale ráno bylo poměrně ticho v ulicích města a skončil zákaz vycházení. Hned jsme skočili do auta, věci jsme už měli připravené večer. Vlastně jsme je měli pořád připravené kvůli útěku do podzemí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor s reportérem Českého rozhlasu, který přejíždí mezi Mariupolem a Dněpropetrovskem

Noc byla překvapivě klidná, ze všech směrů se ozývala palba ukrajinské protiletecké a protitankové obrany, ale v noci se to uklidnilo. Neustále jsme vyhodnocovali, jestli máme, nebo nemáme vyrazit. Město už bylo jako po vymření, na ulicích nebyli žádní lidé.

Ráno ale začala jezdit městská hromadná doprava. A to byl jeden ze signálů, že tedy bezprostředně - zhruba z nějakých padesáti procent - zřejmě nic nehrozí. Ani obrana Mariupolu neměla žádné takové zprávy. A i to přispělo k rozhodnutí opustit město, ke kterému se blíží ruská armáda ze všech směrů. Odjeli jsme jedinou možnou cestou, kterou se ještě dá projet.

Projeli jsme prstenec obrany Mariupolu. Ptal jsem se na check-pointech vojáků, jestli je to dále bezpečné. Se smíšenými pocity nás pustili. Prvních dvacet kilometrů kolem Mariupolu to opravdu nevypadalo moc dobře. Kolem byla zničená vojenská technika i normální auta zasažená střelami a také zátarasy.

Nicméně se nám podařilo projet. Místní nás ale varovali třeba před nebezpečím min. Říkali, abychom nejeli blízko u krajnice, protože to je nebezpečné.

Cesta je náročná i kvůli spoustě bahna, které opadalo z ozbrojené techniky. Ta jezdí po polích a když vyjede na asfalt, tak z ní začnou padat kusy bahna. Člověk tak vlastně neví, jestli je před ním nastražená mina nebo jen kus bláta. Ale naštěstí to dobře dopadlo.

Omezené zásoby benzinu

Dostali jsme s kolegy až do Záporoží. Za celou dobu cesty jsme tady narazili na jedinou benzinovou pumpu. Dávají jen 20 litrů, ale i přesto jsme trochu doplnili zásoby benzinu. V tom tady bude za chvíli velký problém. K malé prodejně tak přijíždějí stále další a další lidé s kanystry a nabírají si do zásoby pohonné hmoty.

‚Kolegu natlačil dav na žiletkový drát.‘ Reportér strávil hodiny na ukrajinské hranici, dál hledá cestu

Číst článek

V Záporoží je podle místních i vojáků situace sice klidná, ale lidé jsou nesmírně nervózní, protože se v okolí nachází atomová elektrárna a velká přehradní hráz, které mohou být cílem i ruského útoku.

Zároveň jsme poslouchali velmi znepokojivé zprávy z Kyjeva, kde střela zasáhla sklad radioaktivního materiálu. Ne přímo budovu, jen plot, ale i přesto se v rádiu neustále mluví o tom, jaká je úroveň radiace v hlavním městě. Všichni ujišťují, že je normální a že se tedy nic nestalo.

Během cesty jsme ale viděli, že města - hlavně Záporoží - jsou velmi dobře připravená. Podle toho, co jsme viděli z auta, mají techniku i vojáky. Nesmíme je fotografovat ani natáčet, ale obrana vypadala docela důvěryhodně.

Místní sundávají dopravní značky

Místní se navíc snaží ruským vojákům postup znesnadnit třeba tím, že kácí na cesty stromy a nebo sundávají dopravní značky se směrovkami. Přemýšlel jsem, jestli je to k něčemu dobré, protože každý má telefon a tedy i mapu.

Kontrola nad Charkovem je plně v našich rukou, uvedl gubernátor. Ve městě byli ruští vojáci

Číst článek

Rusové navíc mezi sebou nějaké zvláštní spojení. Když jim nebude fungovat internet, dokážou si ho obstarat přes satelit a pohybovat se tady stejně jako my přes Google Maps nebo něco podobného, nejspíš používají Yandex.

Hodnotím to tedy jako takový pud sebezáchovy. Lidé také chtějí něco udělat pro svoji bezpečnost a chtějí zmařit Rusům základní orientaci. Možná je to trochu naivní, ale když si myslí, že jim to pomůže, tak je to důležité. Je podstatné, aby nevznikla panika, aby neměli strach.

Lidé chtějí něco dělat hlavně tam, kde nemají příliš přístup k internetu. Večer už přestal fungovat internet i v Mariupolu, ale mobilní telefony ještě fungovaly k telefonování. Ale v některých částech nemají elektřinu a nedostanou se k těm informacím. Proto ti místní obyvatelé dělají to, co mohou, aby ruského nepřítele co nejvíce zmátli.

A co dál? Zamíříme teď směrem k Dněpropetrovsku a uvidíme, jaké jsou tam možnosti pro práci. Po úvaze s kolegy jsme se dohodli, že není vhodné se nyní vydávat do Kyjeva. Kvůli bezpečnosti bychom měli zase pár dní zůstat na místě, které je to relativně klidné. A to je třeba Dněpropetrovsk nebo menší městečka v okolí, která nejsou na ráně a kde nejsou žádné vojenské objekty.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme