Za oběti, zraněné i ty, kteří se ukrývají. Uprchlíky z Donbasu vozí místní farář a slouží u toho bohoslužbu
Nejen chlebem živ je člověk. Tato moudrost platí i v těžce ostřelovaných oblastech na Ukrajině. Ve válečných zónách, doslova na první linii, tam zůstávají z různých důvodů tisíce lidí. A důležitá je pro ně nejen humanitární pomoc, ale také víra.
Z města Vuhledar v Donbasu odvážíme dodávku plnou uprchlíků. Za volantem a v maskáčích, neprůstřelné vestě a přilbě není voják, policista ani příslušník domobrany, ale protestantský duchovní Oleg Tkačenko. Jeho zbraní je Bible.
Ukrajincům ve válečných zónách pomáhají přežít nejen humanitární dodávky potravin a vody, ale také víra
Oleg se zkušeně vyhýbá výmolům a dírám po raketách nebo minometných granátech a zároveň slouží jakousi auto-mobilní bohoslužbu. Uprchlíci po něm opakují slova modlitby a slova díků za záchranu. Nakonec pastor pronesl velmi dlouhou modlitbu za oběti ruské agrese, za zraněné a za ty, kteří se ukrývají ve sklepích a v katakombách.
Požehnal obráncům ukrajinských měst i obyvatelstvu těch měst, která se nacházejí na okupovaných územích, jako jsou Doněck, Luhansk, Simferopol nebo oblasti na Krymu.
Modlil se za to, aby ruský agresor co nejrychleji z Ukrajiny odešel a vrátil se sem mírový, zbožný život. Poděkoval také všem zemím, které Ukrajině pomáhají, které jí posílají humanitární pomoc, a požehnal jim.
Protestantství na Donbasu
Protestantství přišlo na Donbas s britskými podnikateli a průmyslníky v 19. století, především s Velšanem Johnem Jamesem Hughsem, který v roce 1869 založil v Donbasu na břehu říčky Kalmius obrovský metalurgický podnik a kolonii pro dělníky Jůzovka, dnešní Doněck.
Tady nejsou žádní vojáci a stejně po nás střílejí, stěžují si lidé z města Avdějevka v Donbasu
Číst článek
A s tím přišla do této pravoslavné země protestantská církev. Právě její různé odnože jsou dnes v Donbasu nejaktivnější a jejich příslušníci vozí humanitární pomoc do míst, kde se každý den odehrávají dantovské scény hrůzy a neštěstí této války.
S jiným pastorem, Leonidem Zacharovičem Litovčenkem, jedeme do opravdového pekla – do Avdějevky, která je předměstím Doněcku okupovaného od roku 2014 Rusy a separatisty.
Před budovou tamějšího kina je díra, ze kterého nečiší nic jiného než zlověst. „Když jsem tady byl minule, zaparkoval jsem, šel jsem dovnitř a v tu chvíli sem spadla raketa,“ vzpomíná páter Leonid.
Bohoslužba a ostřelování
Pastor Leonid tady nejen rozdává humanitární pomoc, ale snaží se každý den sloužit bohoslužbu – i s písničkami, které mají utrápenému obyvatelstvu Avdějevky dodat alespoň trochu optimismu a naděje.
Jak se rodí Tóra? V malé dílně v ukrajinském Dnipru přepisují svitky svatého židovského písma
Číst článek
V průběhu bohoslužby a zpěvů začalo silné ostřelování a budova bývalého kina se několikrát otřásla v základech. Soudě podle rozbitých oken a poškozených zdí, nebylo to poprvé a zřejmě ani naposled.
Po konci bohoslužby se všichni rozcházejí a jdou domů s taškami, chlebem, konzervami.
„Doufejme, že to, co jsme před chvílí slyšeli, už skončilo,“ zní v ukrajinštině z úst účastníků setkání. „Stejně se budeme pohybovat takovými krátkými přískoky kolem stěn.“
Teď, když lidé vycházejí, jde vidět, že se jedná většinou o staré lidi. Někteří z nich jsou invalidé a nemůžou chodit. Jejich přátelé nebo rodina jim musí pomáhat, ale stejně sem přišli.
