‚Šel jsem na balkón a ozvaly se dvě silné detonace.‘ Před půl rokem se Rusové poprvé přiblížili Mariupolu
Před šesti měsíci 26. února se ruská armáda přiblížila k Mariupolu. Válka už trvala třetím dnem a půl milionu obyvatel tohoto přístavu na Azovském moři se pomalu ale jistě ocitalo v ruských kleštích ze všech stran. Byl tam i zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.
26. února už jsme s kolegyní fotografkou Ivou Zímovou hledali bezpečnou ústupovou cestu z Mariupolu. Balili jsme věci, abychom byli připravení rychle naskočit do auta a odjet. A do toho moře práce pro rozhlas a také spřátelená slovenská média.
S hrůzou jsme si poslechli překlad projevu ruského prezidenta Vladimira Putina, kterým zahájil nevyhlášenou válku. Připomnělo mi to rok 1968, který znám jen z rozhlasových a televizních dokumentů. Teď jsem na vlastní kůži zažíval to, co lidé v šedesátém osmém.
„Lidové republiky na Donbasu požádaly Rusko o pomoc. V této souvislosti jsem se rozhodl uskutečnit speciální vojenskou operaci, jejímž cílem je chránit lidi, kteří byli šikanováni a čelili genocidě ze strany Kyjevského režimu. Budeme se snažit o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny,“ sdělil světu tehdy Kreml.
Česká a slovenská média tehdy situaci monitorovala přímo z místa. Redaktoři se ale radili, zda na místě zůstat, nebo ho opustit, neboť už tehdy předpokládali, že právě Mariupol bude jedním z ruských cílů.
Putin nařídil rozšířit řady ruské armády ze současných 1,9 milionu na 2,04 milionu mužů
Číst článek
„Uvažujeme stejně jako Ukrajinci kolem nás, jestli je vůbec bezpečné vydávat se na cesty, protože kolem cest jsou samozřejmě základny ukrajinské armády a mohou tam být důležité strategické objekty, o kterých nevíme, ale o kterých ví třeba ruská strana a které mohou být jejím cílem… Vladimir Putin sází zřejmě na rychlost, na moment zaskočení a překvapení,“ znělo v únoru z jednoho ze spřátelených slovenských médií.
„Martine, dávejte si na sebe v této těžké chvíli pomoc,“ odpověděla tehdy na vstup moderátorka ze studia. Zástupci médií byli tehdy v bezpečí, ale výbuchy slyšeli.
Výbuchy a výzvy k evakuaci
Šel jsem na balkón, ozvaly se dvě silné detonace. Možná to pracovala protivzdušná obrana. I tento vstup tehdy v rozhlase zazněl:
„Není nic moc vidět, protože prší a i ten zvuk se v tomto počasí nese daleko hůř. Jak vidím, lidé se už balí a stojí venku s taškami. Ze shora na ně volá člověk ‚otevřete dveře‘, aby lidé mohli utéct a také aby je nevyrazila tlaková vlna. Z dálky jsou slyšet salvy. Občas se z trochu větší blízkosti ozvou tlumené výbuchy nebo palba ukrajinské protivzdušné obrany.“
‚Lidé na Ukrajině nežijí, ale přežívají.‘ Přečtěte si příběhy rodin, které našly domov v Česku
Číst článek
Do našeho bytu ten den přišli kolegové Emre a Liz a společně jsme na chodbě mezi dvěma pevnými stěnami strávili poslední noc. Nestíhal jsem už ani zpracovat celý rozhovor, který jsem těsně před vypuknutím války natočil s ukrajinským válečným veteránem Spartakem. Mluvil sice o začátku války v roce 2014, ale jeho proroctví je mrazivě aktuální doteď.
„Když válka začala, hned jsem říkal, že je to nadlouho. Ostatní o tom pochybovali – mysleli si, že to do léta skončí. Odpovídal jsem: Bude dobré, pokud se s Moskvou vypořádáme tak za 50 let. Nikdo mi nevěřil. Moji známí jen vyvalili oči – asi se toho čísla lekli,“ řekl Spartakus během rozhovoru.
„Teď už to začínají chápat. Lidé si pomalu uvědomují, že je nutné s tím něco dělat, ale zatím nevědí co. Už ale chápou, že je to nadlouho,“ dodal.
