Jakmile to začíná vypadat nadějně, přijde další krize. 30 let samostatné Ukrajiny v datech

Ukrajinské hospodářství toho v roce 2020 vyprodukovalo méně než v roce 1990. Také proto je život obyčejných Ukrajinců kratší a v řadě ohledů složitější než životy lidí v dalších evropských státech, včetně těch postsovětských. Rozvoj země brzdily strukturální problémy i externí šoky. Přesto však Ukrajina v posledních letech zaznamenala i úspěchy, například v boji proti korupci.

Tento článek je více než rok starý.

Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajina × Česko

Ukrajina × Česko | Foto: Kristína Zákopčanová

Ukrajinští muži se dožívají o deset let nižšího věku než ti čeští. Ukrajinky mají v průměru jen lehce přes jedno dítě – podobně jako Češky v 90. letech. Dva ze tří Ukrajinců umírají na nemoci srdce, stejně jako Čechoslováci v 80. letech.

Vybrali jsme devět statistik, které naznačují, kde se dráhy obou zemí v posledních třiceti letech rozešly a kde protnuly. Tři mluví o počtu narozených, zemřelých a délce života, tři o ekonomice a tři o zdraví. U každé sledujeme její trajektorii i souvislosti od rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny v srpnu 1991 až po nejčerstvější dostupná data.

V grafech ukazujeme pozici Česka a Ukrajiny mezi ostatními evropskými zeměmi. Pro srovnání označujeme také průměr Evropské unie, pokud je v datech.

V článku zdůrazňujeme odlišnosti mezi oběma zeměmi. U řady dalších ukazatelů, které jsme pro grafy nevybrali, jsou si Češi s Ukrajinci naopak blízcí. Podobná je například míra potratovosti, gramotnost, nebo urbanizace obou zemí – ale i spousta dalších statistik, kde jsme rozdíly nečekali a tedy nehledali.

Ukrajinští muži se dožívají 68 let, nejméně z celé Evropy. Ukrajinky 78 let, což je blíže ostatním postsovětským a balkánským zemím. Muži častěji doplácejí na prudký životní styl: platí to obecně, v postsovětských zemích se ovšem rozdíl v životním tempu projevuje víc než jinde. Výsledkem je enormní nepoměr živých žen a mužů po čtyřicítce.

Ukrajina navíc trpí demografickou nestabilitou, způsobenou mimořádnými rozdíly v tom, kolik se v každém desetiletí narodí dětí. V letech, kdy plodí slabé populační ročníky, se rodí sotva třetina dětí oproti těm silným. Ke generační rozkolísanosti přispívá tragická minulost Ukrajiny, která kromě obou světových válek zažila také deportace a několik hladomorů, zejména Stalinův holodomor z let 1932–1933.

Naděje dožití v roce 1933 klesla u žen na deset let, u mužů na sedm let. V letech 1941 až 1944 se stabilizovala na 25 letech u žen a 15 let u mužů,“ odhadují dopady hladomorů francouzští demografové. Ukrajina byla nejhůř zasaženou sovětskou republikou: ve 30. letech podle vědců přišla o 4,6 milionu z asi 30 milionů obyvatel, ve 40. letech o 12,6 milionu. Vedle přímých obětí výzkumníci do tohoto čísla počítají také emigraci a děti, které kvůli válce či hladomoru nepřišly na svět.

Zaostávání východního bloku za západem v délce života, zřetelné od konce 60. let, Ukrajina zatím nedohnala. V 90. letech ji v tom zabrzdila všudypřítomná devastace bývalých sovětských zemí, v pozdějších letech dopady ekonomické krize a okupace východu země.

Krizi po rozpadu sovětského impéria v řadě nástupnických států doprovázela nízká plodnost. Ukrajina ji zatím nepřekonala: 1,14 dítěte na ženu bylo v roce 2019 nejméně z celé Evropy.

Ukrajinský vývoj dlouho kopíroval český. V 90. letech se v obou zemích plodnost propadla – v Česku vlivem pociťovaných možností, na Ukrajině jejich nedostatkem. Pád se zastavil v roce 2000 a nastal mírný růst. Cesty se rozešly až po roce 2014, kdy Ukrajinu srazila ruská okupace.

Spolu s vysokou úmrtností a emigrací nicméně Ukrajina přicházela i v míru o půl procenta populace ročně. V posledních letech patřila k nejrychleji se vylidňujícím státům planety – stejně jako Rusko.

Rychleji přitom vymírá urbanizovanější, industrializovanější a etnicky částečně ruský východ země, na který silněji dopadla krize 90. let. Západní regiony jsou odolnější také proto, že před druhou světovou válkou patřily Polsku, Rumunsku či Československu a holodomor je nezasáhl.

Svatba v pětadvaceti, první dítě v necelých 26 letech. Ukrajinky zakládají rodinu dříve než všechny ostatní Evropanky. I když tříletý rozdíl oproti Češkám vypadá jako mírný, signalizuje odlišné společenské normy.

Češky v 90. letech začaly odkládat mateřství na později, věk pro první dítě se zvedl z dvaceti let téměř k třicítce. Náhlou změnu režimu doprovodila podobně rychlá změna vnímání role žen.

Na Ukrajině tak silná změna hodnot neproběhla. Snížení plodnosti v 90. letech nebylo důsledkem nových norem, ale nedostatku. Pro většinu žen je i dnes žádoucí mít dítě co nejdříve a rozhodně před třicítkou.

„Ukrajina od získání nezávislosti prošla obrovskou změnou, ale řada norem ohledně založení rodiny zůstala netknutá,“ zmiňuje britská výzkumnice Brienna Perelli-Harris ve studii, kde pátrá po příčinách mimořádně nízké plodnosti ve střední a východní Evropě. „Ukrajinky cítí závazek udržovat tradiční genderové role, založený na přesvědčení, že mezi mužem a ženou jsou esenciální psychologické rozdíly,“ píše. „Naše tradice je brzo se vdát a mít dítě, to hodit na krk prarodičům, znovu vyrazit ven a bavit se,“ cituje repondentku.

K rozvodu směřuje 58 procent tamních svateb, v Česku 44 procent.

Ukrajina patří spolu s Moldavskem a Kosovem mezi nejchudší evropské země. Její HDP na hlavu je oproti Česku třetinové, řadí ji mezi rozvojové státy.

Země se od rozpadu Sovětského svazu několikrát pokusila postavit na nohy – jenže kdykoliv se začalo dařit, srazila ji krize. Nejprve hyperinflace, kterou po kolapsu svazu procházely všechny jeho země, ale Ukrajinu zasáhla nejsilněji: v roce 1993 zde dosáhla 10 tisíc procent. Další propady následovaly finanční krizi v roce 2008 a ruskou agresi v roce 2014. Podle dat Světové banky je země o čtvrtinu chudší než v roce 1990, zatímco většina postsovětských států ekonomicky vyrostla.

Příčiny hledá ekonom Noah Smith. Patří k nim zmíněná hyperinflace, málo zahraničních investic, ale hlavně neefektivní těžký průmysl závislý na levném ruském plynu, který Ukrajina zdědila ze sovětských dob, a korupce.

„Ukrajinští politici drželi výrobu v rukou domácích oligarchů a snažili se bránit přílivu zahraničních investic do tohoto sektoru – obrovská, tragická chyba,“ píše Smith. „Speciální zájmové skupiny byly na Ukrajině mocnější než kde jinde.“

„Podíl stínové ekonomiky v roce 2014 byl podle odhadů monstrózních 50 procent,“ pokračuje. „To zase posiluje všeprostupující kulturu uplácení a mimoprávních způsobů ochrany majetku a vymáhání smluv – neboli organizovaný zločin. Což zatěžuje ekonomiku země myriádou problémů.“

K nejbohatším oblastem dlouho patřily vedle Kyjeva také průmyslové východní regiony, zejména Doněcká oblast. Západní a střední Ukrajina byly naopak mezi těmi chudšími. Po roce 2014 se okupovaný východ ekonomicky propadl na chvost země.

Současná válka může podle odhadu Mezinárodního měnového fondu vést k propadu HDP o dalších 35 procent do konce roku.

V roce 2020 poslali ukrajinští emigranti domů přes 15 miliard amerických dolarů. Ze zahraničí podle Světové banky přichází desetina ukrajinského HDP.

Podobně na tom jsou všechny balkánské a postsovětské republiky – zahraniční pracovníci v nich přispívají k HDP rodné země nejméně sedmi procenty. V unijních státech je to bez výjimky pod tři procenta; polští migranti přispívají k HDP své země navzdory stereotypu polského instalatéra v Británii pouze jedním procentem.

Nejčastějšími cíli ukrajinské migrace jsou podle odhadů Rusko, Polsko, Itálie, Portugalsko nebo Česko. Přesná čísla ovšem neexistují. Emigranti obvykle vyjíždějí jen na sezónu, často navíc nelegálně, obojí představuje překážku pro jejich evidenci. Odhady uvádějí dva až tři miliony, horní hranicí je 6,1 milionu lidí. Tolik ukrajinských emigrantů evidovala OSN v polovině roku 2020. Mezi nimi jsou ovšem vedle zahraničních pracovníků také běženci.

Žebříček protikorupční organizace Transparency International řadí Ukrajince na 122. místo ze 180 zemí. Z evropských zemí je na tom hůř jediná: Rusko.

O pořadí v žebříčku rozhoduje, jak korupci vnímají místní podnikatelé a osobnosti – proto jde o index vnímání korupce.

Konkrétní příklady žité korupce na Ukrajině se velmi podobají těm českým: úplatky lékařům za oficiálně bezplatnou, ale špatně dostupnou péči. Obálky ředitelům za přijetí dítěte do školky nebo kvalitní školy. Vyvádění peněz ze státních a zejména obecních firem.

Další prostor pro korupci otevírá zákon z roku 1998, podle kterého má každý Ukrajinec nárok na čtvrt hektaru na stavbu soukromého domku, 0,1 ha na chatu a 0,01 ha na garáž, k tomu dva hektary půdy na osobní zemědělskou produkci a 0,12 ha na zahrádku. Praktické uplatnění takového práva spolu s děravým katastrem nemovitostí je podle místních novinářů líhní úplatků.

„Ukrajina byla a je státem s vysokými daněmi, které v průměru ukousnou 50 procent mzdy či zisku,“ zmiňuje ukrajinský web další důvody pro korupci. „Při nízkých mzdách tak odrazují od podnikání a naopak generují stínovou ekonomiku a stínovou zaměstnanost.“

Web nicméně popisuje také některá opatření, kterými se Ukrajinci pokoušejí podvody omezit. Od roku 2012, kdy index korupce vzniká, si země na žebříčku o dvacet míst polepšila.

Dvě třetiny Ukrajinců umírají na nemoci srdce a cév, podobně jako na konci 80. let v Československu. Jenže ukrajinské statistiky se nezlepšují, jsou nejhorší v Evropě.

Češi se od revoluce vyšvihli téměř k unijnímu průměru. Může za to jak změna životního stylu, tak lepší medicína. Ukrajinci mění své zvyky pomaleji, na rozdíl od Čechoslováků navíc nemůžou škody způsobené životním stylem kompenzovat lékařskou péčí – ta je na Ukrajině v bídném stavu.

Dobrou zprávou je naopak relativně méně úmrtí na externí příčiny – nehody, sebevraždy, násilná úmrtí či ve válce. Pětiprocentní podíl externích úmrtí se v roce 2018 nijak neliší od většiny zemí Evropské unie. Nejvyšší, téměř osmiprocentní, eviduje Světová zdravotnická organizace (WHO) v Rusku.

WHO také v souvislosti s Ukrajinou upozorňuje na přenosné nemoci: tuberkulózu, HIV nebo COVID-19. Každá z prvních dvou měla v roce 2018 na svědomí necelé jedno procento úmrtí, COVID loni přes 13 procent.

Velmi špatnou zprávou je nadcházející zhoršení situace. Málo nápadnými, ale o to častějšími oběťmi války bývají chronicky nemocní, kteří nedostanou péči včas. „Násilné poranění je obvykle hlavní příčinou úmrtí v prvních dnech nebo týdnech války,“ upozorňuje americká epidemioložka. „V řádu měsíců či let ale tahle čísla vyblednou v porovnání s nepřímou úmrtností. Ta bude zvýšená celé roky a nikdy nemusí být plně zdokumentovaná.“

Na Ukrajině pravidelně kouří 42 procent mužů a 12 procent žen. Muži vypijí 14 litrů čistého alkoholu ročně, ženy necelé čtyři litry.

V obou charakteristikách drží pohromadě blok balkánských a postsovětských zemí. Má dvě společné vlastnosti: za prvé, velké rozdíly mezi muži a ženami. Zdejší muži patří k nejsilnějším kuřákům v Evropě, ženy k nejslabším. Tento rozdíl se také odráží v desetileté propasti mezi délkou života obou pohlaví. Častěji kouří muži s nižším a ženy s vyšším vzděláním.

Druhou a překvapivou vlastností tohoto bloku je relativně nízká spotřeba alkoholu. Data ovšem mohou v tomto případě klamat, jak na příkladu Ukrajiny ilustruje demografka Nataliia Levchuková.

„Měřit spotřebu alkoholu v zemích bývalého Sovětského svazu není jednoduché vzhledem k velkému množství vypitého neregistrovaného alkoholu,“ píše. „Se zánikem státního monopolu na prodej alkoholu na začátku 90. let jsou navíc oficiální čísla o jeho prodeji nespolehlivá.“

„V Rusku se podomácku vyrábí hlavně samohonka, zatímco na Ukrajině je to samohonka a víno. To nejčastěji na západě a na jihu země,“ pokračuje. „Takže i když mají Rusko a Ukrajina podobné vzorce pití a preference nápojů, na Ukrajině je spotřeba alkoholu o něco mírnější, co se týče množství čistého alkoholu a zdravotních následků.“

Přesto se na Ukrajině udává nadměrné pití a kouření jako jedna z hlavních příčin vysoké úmrtnosti. Stojí zejména za vysokým podílem nemocí oběhové soustavy.

Kompletní očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli před dvěma lety dostalo 81 procent ročníku. Je to nejméně v Evropě, byť stále dost na to, aby zabránilo šíření nemoci. Jenže v minulých letech byl výpadek výraznější, a to i u dalších vakcín.

Kritické byly u zmíněného očkování roky 2014 až 2016, kdy se proočkovanost v ročníku pohybovala kolem dvaceti procent. U spalniček a dětské obrny, které dnes Ukrajinu trápí, je sice pokles proočkovanosti méně výrazný – v ročníku většinou neklesá pod 50 procent –, zato sahá až k roku 2008, kdy zemi těžce zasáhla globální ekonomická krize a přinesla potíže ufinancovat zdravotní systém.

Vedle dětských nemocí Ukrajinu trápí také covid. I u něj je proočkovanost nízká, kompletní vakcínu (s boosterem či bez něj) dostala do letošního února sotva třetina populace.

Nízká míra vakcinace se přičítá propadu důvěry ve stát během divokých 90. let a z ní plynoucí nedůvěry vůči očkování. Špatně financované zdravotnictví přispívá praktickými problémy: vázne zásobování vakcínami a jejich chlazení. Ne vždy je ovšem problém na straně Ukrajinců.

„Přibližně do roku 2001 Ukrajina dovážela ruskou vakcínu proti spalničkám, kterou později WHO vyhodnotila jako neefektivní,“ píše BBC. „Ve výsledku se 44 procent případů spalniček na Ukrajině týká dospělých, kteří si mysleli, že jsou očkovaní. Jenže vakcína jim nebyla k ničemu.“

Jan Boček, Kristína Zákopčanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme