Osm let v provizorním táboře. V Charkově stále žije 175 lidí z východu Ukrajiny, o návratu domů jen sní

  • Východ Ukrajiny žije už skoro osm let v permanentním napětí kvůli části území, nad kterým ztratil Kyjev kontrolu. Oblasti si říkají Doněcká a Luhanská lidová republika.
  • Kvůli bojům, které začaly na jaře 2014, toto území opustilo několik set tisíc uprchlíků. Někteří z nich nenašli nový domov dosud.
  • Několik rodin například stále žije v provizorním táboře sestaveném ze stavebních buněk na periferii východoukrajinského Charkova. Městskému středisku pro vysídlence se říká modulové městečko. Na místě natáčel zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu.

Od zpravodaje z místa Charkov (Ukrajina) (Aktualizováno: 17:34 8. 2. 2022) Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V modulovém městečku na kraji Charkova blízko letiště je ze stavebních buněk sestaveno 13 komplexů, ve kterých jsou jednopokojové nebo dvoupokojové byty. Každý obývaný třeba početnější rodinou nebo jedním seniorem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak funguje modulové městečko v Charkově pro uprchlíky z východu Ukrajiny? Poslechněte si v reportáži

Od roku 2014 prošlo tímto městečkem více než jeden a půl tisíce uprchlíků z Doněcké a Luhanské oblasti. Dnes má městečko 175 obyvatel. 152 je jich tu od začátku.

S ředitelem modulového městečka Arturem Stacenkem procházíme kolem bílých kontejnerů s okny. Trochu to vypadá jako vesmírná stanice sestavená na Zemi.

Dva kontejnery tvoří jakýsi jeden domek. Dvoupokojový byt pro rodinu. S vlastní kuchyňkou a koupelnou. Vždy čtyři takové domečky spojené vedle sebe. Takových je v městečku deset. A pak jsou tu tři podlouhlé jakoby ubytovny s jednotlivými ubytovacími buňkami.

„To jsou společné byty, kterým se říká obšče žitie. Mají společnou kuchyň a sociální zařízení. V jednom bytě, tedy pokoji v ubytovacím kontejneru, mohou být maximálně čtyři lidé,“ popsal pro Český rozhlas.

Komfort v modulech

Artur Stacenko přiznává, že takové ubytování má k ideálnímu životu daleko, ale jsou tam maximálně komfortní podmínky, kterých se dá v takových modulech dosáhnout. Teplo, tekoucí voda, elektřina.

Na ukrajinských hranicích přibývají ruští vojáci. NATO a Spojené státy v případě útoku budou jednat

Číst článek

Na chodbě je na plechových sušácích rozvěšené prádlo. Před jednotlivými dveřmi jsou pečlivě vyskládané boty. Před jedněmi zaparkovaný invalidní vozík. Obyvateli modulového městečka jsou sociálně slabí občané – uprchlíci. Mnohačetné rodiny, důchodci a invalidé.

O obyvatele se město Charkov stará. Děti chodí do škol a školek, městský úřad pomáhá těm práceschopným najít zaměstnání. Bydlení, energie i stravu si hradí sami.

Návrat domů?

Paní Ludmila Bobová přijela do Charkova z Luhanské oblasti se starou matkou a manželem. Měli jen tašky přes rameno. Přijeli jedním z posledních vlaků vypravených z Luhansku v červenci 2014. Později si našla práci ve správkárně oděvů.

Doufá, že dostane nějaký sociální byt. Na normální nájem ona sama nedokáže vydělat. Manžel i matka jsou invalidé a jí je 59. Sami si k bytu nepomohou, proto je pro ně sociální bydlení jediná šance. Paní Ludmila už nevěří, že se někdy vrátí do svého domu. Za osm let se z ní už stala Charkovanka.

„Víte, to je těžká otázka. Víte přece, co se teď děje. Nevím, co by se muselo stát, aby bylo lépe. Já nevěřím na pohádky. A kdy se něco změní? Určitě ne moc brzy,“ řekla.

Podle ředitele modulového městečka Artura Stacenka svitla obyvatelům obytných kontejnerů jiskřička naděje. Na kraji Charkova se byla podívat nová ministryně pro reintegraci okupovaných oblastí a ta se dohodla s městem na výstavbě tří několikapatrových domů na prostoru modulového městečka. V nich najdou ubytování nájemníci oněch bílých stavebních buněk a také další vysídlenci žijící jinde ve městě.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme