‚Až to dobře dopadne, pozvu vás na svatbu.‘ Ukrajinská rodina našla azyl u manželů z Košic
Slovensko-ukrajinské hranice překročilo podle slovenské policie v tomto týdnu nejméně 150 tisíc válečných uprchlíků. Velká část z nich opouští východ Slovenska a míří dál na západ. Někteří ale věří, že se brzy vrátí zpět a od hranic se vzdálit nechtějí. Jako Lasija a Ljudka. Dvě Ukrajinky, které měly to štěstí, že jim a jejich čtyřem dětem manželé Tresovi zdarma nabídli byt na sídlišti v Košicích. „Jsou naše druhá rodina,“ říká slovenský pár.
„První myšlenka přišla od naší dcery Emy. Ona by hned ubytovala půlku Ukrajiny. A my jsme si potom řekli, že ano, že byt je prázdný a je potřeba udělat nějaký dobrý skutek. A hlavně jsem nemohla spát a měla jsem úzkosti z toho, že válka je za rohem. Tak jsme si rozhodli, že ten byt nabídneme, někoho tam ubytujeme,“ vypráví ve vysílání Radiožurnálu Ivana Tresová, která je povoláním lékařka. Její manžel Radoslav pracuje v IT firmě. Žijí v rodinném domě v Košicích.
Ukrajinská rodina našla azyl u manželů z Košic. Na místě natáčel reportér Tomáš Kremr
Ještě donedávna měli prázdný byt po Radoslavově matce, která se přestěhovala jinam. Stačilo ho jen uklidit a přivést tam internet. S původním vybavením, starým nábytkem i hrnečky a růžovým porcelánem ve vitrínkách ho nabídli na pomoc Ukrajincům prchajícím před válkou. Dostaly se do něj dvě matky, sestřenice Lasija a Ljudka a jejich čtyři děti.
„Jsme z Ivano-Frankivsku. Tam se první den války také ozvaly rány z letiště, i teď nedávno okolo létaly rakety. Manželé nám hned řekli, že musíme s dětmi pryč. My jsme nechtěli, ale oni na tom trvali,“ říká čtyřiatřicetiletá Lasija, která se stará o ani ne rok a půl starého syna Danila a starší dceru Christinu. Její sestřenice Ljudka má také dvě děti: Julii a malého Juru.
K Tresovým do bytu se ženy s dětmi nastěhovaly čtvrtý den po začátku války. Díky sociálním sítím a různým známým se k nim dostaly přes muže jménem Kyrill. „Kyrill je Rus. Hledal ubytování pro Ukrajinky. A našel byt na sídlišti, které se jmenuje Mír. Takže Rus ve válečném konfliktu s Ukrajinci našel byt na Míru,“ podtrhuje paní Ivana trochu absurdní i úsměvný detail celé situace.
Komunikace přes tablet
Úsměvné jsou někdy i způsoby komunikace. Kombinace slovenštiny, ukrajinštiny, někdy ruštiny, někdy angličtiny. Když to nejde jinak, tak rukama, nohama. Anebo pomocí internetových překladačů. „Píšeme si přes Viber. My píšeme slovensky, ony si to přeloží a odpoví nazpět,“ říká paní Ivana.
5:09
‚Světlano, tady se aspoň nestřílí.‘ Ukrajinská psycholožka popisuje cestu uprchlíků na Západ
Číst článek
Její muž Radoslav přispěchá na pomoc s tabletem. V aplikaci stačí ťuknout na mikrofon, Lasija pomalu mluví a ženský robotický hlas pak věty přeloží. Není to dokonalé, ale většinou docela přesné.
„Chci někomu pomoct, protože až já třeba jednou budu utíkat, tak i mně snad někdo pomůže,“ vysvětluje paní Ivana a Lasija jí rozumí a přikyvuje, že ona by jí určitě pomohla. „Jenže potom se tomu zasměju, protože já jsem přece doktor. Jestli se tu něco stane, tak nebudu nikam utíkat, nás zavřou do nemocnice a budeme tu pracovat, to je jasné. Ale mám z toho i tak dobrý pocit. Jinak bychom se tu všichni nepoznali,“ usmívá se Ivana.
Manželé Tresovi s jejich další dcerou Tamarou pomohli ženám vyřídit v prvních dnech potřebné papíry na policii. Ljudka se nakonec po krátkém pobytu na Ukrajinu vrátila. Musela do práce, do hobbymarketu. A chtěla pomáhat. Zpátky do země ji na vlastní pěst odvezly kamarádky paní Ivany.
Lasija se tak teď v Košicích stará o čtyři děti. Čeká, až se budou moct účastnit distanční výuky ve škole. Sama je na mateřské, takže kvůli nejmladšímu synovi do práce nemůže, i když by chtěla. V Ivano-Frankivsku pekla dorty, nejradši má druh ze tří čokolád. Manželé obou sestřenic zatím pomáhají lidem na Ukrajině, do války ještě povolávací rozkaz nedostali.
3:21
Čtyřicítka ukrajinských žen a dětí našla zázemí v luxusním hotelu v historickém centru Krakova
Číst článek
„Myslím si, že nás tato situace může velmi obohatit. Nejen nás, jako rodinu, ale i civilizaci,“ myslí si Ivana Tresová. „Hlavně si hodně lidí uvědomí, že problémy, které jsme doteď vnímali jako problémy, jsou naprosto zanedbatelné oproti tomu, co se teď děje,“ přitakává Radoslav a jeho žena kýve hlavou: „Že se člověku najednou scvrkne život do jednoho kufříku a igelitky.“
Tresovi říkají, že našli druhou rodinu. A druhá rodina to potvrzuje. „Až to dobře dopadne, tak vás pozvu na svatbu!“ oznamuje vesele nejstarší z ukrajinských dcer, Julia, zatímco Tamara si hraje s Jurou, Danilem a Christinou, která si pořád něco kreslí do svého bloku.
Jako reportér se po konci rozhovoru ptám, jestli můžu nové velké rodině udělat i rodinnou fotku. Všichni souhlasí. Sýr se prý ukrajinsky vyslovuje „sér“, ale funguje i anglický „cheese“. Když hotový skupinový snímek na mobilu ukazuji, malý Jura prohlásí: „Normální.“ On i jeho rodina teď ale určitě doufá a věří, že normální bude snad brzy hlavně zase jejich život.
