Není to o strachu, ale o intenzitě. Nečekal jsem útok v takovém množství, popisuje novinář z Kyjeva
„Chtěli odplatu.“ Rusové začali v pondělí ráno bombardovat města po celé Ukrajině, rakety dopadaly také na hlavní město. Ukrajinský novinář Anton Semiženko v rozhovoru pro iROZHLAS.cz přibližuje atmosféru v Kyjevě. Přestože je během rozhovoru roztržitý, snaží se zdůraznit, že ve městě nevládne panika, že obyvatelé nemají strach a že každý ví, co má dělat.
Kde vás exploze zastihly?
Byl jsem v posteli. Bydlím v blízkosti metra v centru Kyjeva. Probudilo mě to, protože výbuch byl kousek od mého bytu, takže jsem to velmi výrazně slyšel. Poté následovalo několik dalších explozí – Rusové zasahovali některá symbolická místa jako například místní park, univerzitu, snažili se zasáhnout také parlament. Mířili ale na civilní objekty, zasažena bylo třeba několik aut, která začala hořet.
Jejich primárním cílem byla kritická infrastruktura. Výbuchy byly po celém území Ukrajiny, kdy jejich snahou bylo odříznout nás od elektřiny, aby způsobili Ukrajincům více problémů, kvůli kterým se nebudou moci připravit na přicházející topnou sezonu. Toho jsme se v zemi obávali. Že něco takového přijde, jak se blíží zima, kdy už bude méně času na to, abychom všechno spravili. A teď si našli záminku – Krymský most. Chtěli odplatu.
Vraťme se ještě k událostem pondělního rána. Jak to v Kyjevě vypadá?
Stále jsem ve svém bytě. Někdy v šest hodin začal zvonit alarm a od té doby se nezastavil. Mnoho lidí se přesunulo do metra, které zastavilo provoz a slouží jako úkryt.
Situace v Kyjevě je tedy podobná tomu, co se dělo před několika měsíci, když bylo hlavní město cílem ostřelování poprvé?
Myslím si, že je to podobné situaci v únoru nebo březnu. Během léta nebyla intenzita explozí nikdy taková. Mnohem více se to podobá době, kdy začala válka.
Nezvykle hodně lidí je na čerpacích stanicích, část z nich totiž přemýšlí nad tím, že opustí město, protože těžko říct, co se stane. Vladimir Putin svolal bezpečnostní radu na dnešek (pondělí – pozn. red.), Alexandr Lukašenko z Běloruska se také chystá vydat nějaké prohlášení – dost možná se to tedy ještě zhorší (Putin po bezpečnostní radě prohlásil, že útoky jsou odvetou za poškození Kerčského mostu, Lukašenko hovořil o spolupráci ruských a běloruských armád a údajných hrozbách ze Západu – pozn. red.). Ale nemůžeme to říct jistě. Zatím to spíš vypadá jako emocionálně motivovaný krok než nějaká připravovaná vojenská akce.
Kdo je Anton Semiženko?
Ukrajinský pětatřicetiletý novinář. Vystudoval právo, ale prakticky celou kariéru zasvětil žurnalistice. V roce 2018 vyhrál cenu za nejlepší reportáž v hlavní ukrajinské novinářské ceně „Důstojnost profese“. V současné době píše pro nezávislý server Babel.ua. Jakožto editor vede jeho anglickojazyčnou verzi.
Je v ulicích tedy cítit strach nebo napětí ohledně toho, co dalšího přijde?
Není to tolik o strachu. Spíš bych to přirovnal k situaci, kdy jste inženýr a snažíte se vyřešit problém. Je to o tom, jak zajistit bezpečí, jak zajistit, aby vše fungovalo. Není to o strachu, protože v této situaci žijeme mnoho měsíců.
Ale je to o intenzitě, se kterou se nyní snažíme popasovat. A to my už umíme. Každý, kdo je nyní v Kyjevě, má plán, co dělat v případě, že se rozezní varovný alarm. Někdo se přesune do krytu, jiný do sklepa, někteří opouští město. Tento plán lidé nyní aktivovali.
Ale zmínil jste, že je ve městě atmosféra něčím jiná oproti předchozím atakům…
Ano, v ulicích je mnohem méně lidí. Záchranné složky jsou v ulicích, třeba zvuk sanitky slyším ze svého okna poměrně často, ale rozhodně nelze říct, že je zde panika.
Některé rakety zasáhly jenom ulice bez konkrétního cíle. Zasáhly dětské hřiště, na kterém v tu dobu nikdo nebyl. Nekoncentrují se na určité body. S tím lidé počítají. Když dopadly první střely, neřekl bych, že jsem byl v šoku. Měl jsem pocit, že se to vrátilo a jen musím přijmout opatření.
Všichni ale sledují dění online. Internet je plný toho, co se nyní odehrává v Kyjevě. Rusové třeba zasáhli budovu, která se podobá ukrajinskému parlamentu, a jejich kanály byly plné radostných reakcí. Přestože pravý parlament zasažen nebyl, to propagandisty nicméně nezastavilo. Jenže pravdou je, že mnoho jejich raket bylo zneškodněno Ukrajinci.
Rusové pouze nechávají promluvit svou zlost. Působí to tak, že vědí, že nemohou vyhrát, ale snaží se aspoň nějak poškodit nepřítele. To je to, co já vidím.
Denní život funguje tedy v rámci možností normálně? Mám tím na mysli třeba to, jestli fungují školy.
Ano, víceméně. Školy fungují – některé online, jiné mají klasicky prezenční výuku. Ale pokud mají nastavený offline režim, je v pohotovosti úkryt, do kterého by se mohly jít děti schovat.
Ještě v neděli, kdy jsem se procházel městem, byly všechny kavárny otevřené, lidé si kupovali knihy, chodili do kina. Všechno se zdálo v pořádku, ale samozřejmě máme na paměti, že přichází zima a že to je období, kdy se Rusko pokusí ztížit nám život, jak jen to bude možné. Bude cílit na naši kritickou infrastrukturu.
Insane footage of a Russian cruise missile in Kyiv today.
— Benjamin Pittet (@COUPSURE) October 10, 2022
H/t @echomadman pic.twitter.com/DoqdCGLkjs
Lidé se na jednu stranu snaží užívat života, ale na druhou stranu bojují za svou zemi. Nicméně prosazují jakousi formu work-life balance. Protože pokud by to nedělali, je všechno bezvýznamné a Putin by tak dostal, co chce: proměnit náš život v noční můru.
Po incidentu na Kerčském mostě se dal nějaký útok ze strany Ruska očekávat, ostatně i vy jste o tom mluvil. Ale přece jenom, očekával jste „odvetu“ v takové podobě?
Samozřejmě jsme o tom uvažovali. Ve chvíli, kdy Putin prohlásil, že za zřícení Krymského mostu můžou ukrajinské tajné služby, bez toho, aniž by k tomu uvedl nějaké informace, které by podpořily jeho pozici, ale tak se to zkrátka v Rusku dělá, věděli jsme, že se něco skutečně stane.
Jeden můj kolega, který má blízko ke zdroji z ruského velení, nám řekl, že slyšel, že budou Rusové bombardovat Dnipro a Kyjev. Proto jsme zaujali určitá opatření. Ale jak vidíme, rakety dopadají i na mnoho dalších měst. Neočekával jsem, že útok bude v tak velkém měřítku.
Každopádně nemají už moc co dalšího vyzkoušet. Může to být jeden z jejich posledních pokusů, jak dostat Ukrajince na kolena. Ale to těžko, nedokážu si to ani představit.
