Analytik: Wagnerovci plní roli pěchoty prolévající krev. Prigožinovy výroky nelze brát úplně vážně
Šéf žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin v sobotu oznámil, že se jeho jednotky stáhnou z bojů o ukrajinské město Bachmut, a podrobil vedení ruské armády tvrdé kritice. V neděli svůj názor pod příslibem podpory ze strany Ruska změnil. „Všechny Prigožinovy výroky nelze brát úplně vážně,“ řekl serveru iROZHLAS.cz analytik Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v Brně Richard Stojar.
Ústup jednotek z Bachmutu v sobotu oznámila kvůli údajnému nedostatku munice a špatnému zásobování ze strany ruské armády žoldnéřská Wagnerova skupina, nakonec ve městě ale zůstanou. Proč?
Předchozí deklarace ze stran pana Prigožina byly spíše formou nátlaku na ruské velení. Wagnerovci si dlouhodobě stěžují na nedostatečnou podporu ze strany ruské armády.
To poslední oznámení bylo dramatizací těch předchozích, jakýmsi ultimátem, na druhé straně i určitou výmluvou, proč se Bachmut nepodařilo dostat wagnerovcům pod plnou kontrolu. Prigožin oznámil, že se situace změnila a k 10. květnu se stahovat nebudou, protože jim Rusko slíbilo veškerou možnou materiální podporu pro pokračování bojů v Bachmutu.
Vyplatí se skupině i přesto v Bachmutu zůstat?
Je otázka, do jaké míry. Utrpěli tam těžké ztráty, navíc to není poprvé, co Prigožin vyhrožoval stažením wagnerovců z Bachmutu nebo jiné oblasti, pokud podpora ze strany ruské armády nebude dostačující. Teď to ale prezentoval hodně vyhroceně, hlavně směrem k ministru obrany Sergeji Šojguovi a náčelníkovi generálního štábu Gerasimovovi.
Ta hrozba tam byla, ale domnívám se, že všechny Prigožinovy výroky nelze brát úplně vážně. Velmi často jeden den prohlásí zásadní věc, aby to druhý v podstatě relativizoval. Řekl bych, že se jednalo o formu maximálního možného nátlaku za účelem získání co největších prostředků, které Rusko má.
Co si od této formy tlaku na ruské vedení Prigožin slibuje?
Větší materiální podporu, která Wagnerově skupině bude u Bachmutu poskytována. Dále lepší spolupráci s armádními složkami, např. preferování týlového zabezpečení jeho skupiny na úkor třeba armádních jednotek.
Může to být do určité míry i snaha nějakým způsobem vysvětlit dílčí neúspěchy nebo to, že Bachmut navzdory několika měsícům tvrdých bojů a těžkým ztrátám na ruské straně stále nebyl ovládnut.
Slíbili nám dostatek munice, tvrdí Prigožin. Wagnerova skupina může dál dobývat Bachmut
Číst článek
Může to být tedy i forma přenesení viny na ruskou armádu za neúspěchy wagnerovců u Bachmutu?
Přesně tak. Ten narativ je, že wagnerovci bojují, krvácí a dosáhli by zásadních úspěchů, kdyby jim neschopné Rusko a jejich armáda neházela klacky pod nohy tím, že podporují méně výkonné složky ruských ozbrojených sil.
Je Rusko na síle wagnerovců u Bachmutu natolik závislé, že může v kritice vůči armádě Prigožin beztrestně pokračovat?
Je to dáno spíš specifickým postavením Wagnerovy skupiny. Není organickým členem ruské armády, je to soukromá vojenská společnost, která v minulosti plnila vlastní úkoly mimo území Ruské federace.
Na ukrajinské frontě ale momentálně sehrává významnou roli a pro ruské armádní velení by představovalo velkou komplikaci, kdyby se z Bachmutu wagnerovci stáhli. Bylo by nutné tu mezeru zaplnit, např. kadyrovci nebo částí armády a to by oslabilo ruské jednotky na jiných úsecích fronty.
V těchto týdnech, kdy se očekává nadcházející velká ukrajinská ofenziva, by to mělo mnohem vážnější dopady. V tomto kontextu, kdy před onou ofenzivou Prigožin několikrát varoval, jeho pozice byla silnější.
Karty, které měl v ruce, byly lepší a mohl si dovolit ostré výpady a ultimáta, která by pochopitelně, pokud by se jednalo o nějakou armádní jednotku v ruském vojenském systému, absolutně nebyla tolerována.
Kadyrov vs. Prigožin?
Rád bych teď zůstal právě u Čečenců. Kadyrov v dopisu požádal Putina o možnost poslat své žoldnéře do Bachmutu. Jeho bojovníci měli Prigožinovy wagnerovce nahradit. Je možné, že by obě skupiny mohly bojovat bok po boku?
Teoreticky to možné je. Ta čečenská pozice - domnívám se - byla také spíše ve verbální rovině. Nejsme tu přesně obeznámeni s vnitřními poměry, možná že i sám Kadyrov věděl, že ta situace nedospěje tak daleko, aby se wagnerovci stáhli. Tak se předvedl tím, že prohlásil, že je případně schopen svými jednotkami Wagnerovu skupinu nahradit.
Nemusela to být vážně míněná nabídka a do Bachmutu čečenské jednotky nedorazí, třeba se objeví na jiném úseku fronty.
Znovu, ta očekávání před ukrajinskou ofenzivou jsou značná, takže jakékoliv posílení ruských jednotek by armádní velení uvítalo.
Nedá se vyloučit, že případně by se čečenské jednotky v blízkosti Bachmutu objevily, ale mohou se objevit také úplně jinde anebo vůbec nikde. Jejich pozice je taky specifická. A stejně jako Prigožina nelze brát výroky Ramzana Kadyrova úplně vážně.
Neexistuje mezi Prigožinem a Kadyrovem určitá forma soupeření, nějakého boje o moc?
Přímo na té frontě ne, v ruském systému samozřejmě. Oba dva jsou specifickými, do značné míry nezávislými hráči. Samozřejmě každý usiluje o posílení své pozice.
V tomto směru si nemyslím, že by mezi nimi panovala nějaká zásadní rivalita. Ta verbální kritika Prigožina směřovala primárně na ministra Šojgua nebo představitele ruského vojenského velení.
V nedělním telegramu oznámil, že kromě příslibu poskytnutí adekvátního množství munice, podpory a nějakých dalších forem užší kooperace s armádním velením bude skupině přidělen i bývalý velitel invaze na Ukrajině, generál Sergej Surovikin, se kterým má Prigožin dobré vztahy.
O tomto tandemu Prigožin-Surovikin se hovořilo v minulosti, že mohou nějakým způsobem představovat konkurenci ruskému vrcholnému vedení na armádní úrovni, ministerstvu obrany atd. Právě na telegramu Prigožin řekl, že Surovikin je jediný schopný ruský generál, spolupráci s ním uvítal a doufá, že snad přispěje k větší efektivitě jeho skupiny na Ukrajině.
Do jaké míry Rusko a ruská armáda může do situace u Bachmutu promluvit?
Wagnerova skupina je stále závislá na armádním velení. Není to součástka, která by stála stranou. Veškerá jejich aktivita je podmíněna velmi úzkou kooperací s armádními složkami, jen oni sami nejsou příslušníci armády, ale soukromé vojenské společnosti.
Nedá se říct, že by o situaci na bojišti u Bachmutu rozhodoval zcela jednoznačně Prigožin. On má nějaké své zadání v určitém úseku a je závislý na dělostřelecké a materiální podpoře, která je mu ze strany armádního velení poskytována. Armádní jednotky jsou navíc rovněž zapojeny do samotných bojů.
Nedá se říci, že by Jevgenij Prigožin sám určoval, jak se situace u Bachmutu bude vyvíjet a jestli budou Rusové dále postupovat, přejdou do obrany nebo něco jiného. To má pořád plně pod kontrolou ruská armáda.
Musí mít, jinak by nebyla realizovatelná nějaká rozsáhlejší vojenská kooperace. Wagnerovci tam plní roli pěchoty, která má prolívat krev. Sofistikovanější zbraňové systémy má k dispozici pouze ruská armáda.
Je Bachmut priorita?
Dávají tyto rychlé, trochu zmatené „personální změny“ na ruských pozicích u Bachmutu nějakou výhodu Ukrajincům?
Nedá se říct, že by se tam momentálně nějaké velké změny děly. Velká změna by byla, kdyby se wagnerovci skutečně stáhli a vystřídali je kadyrovci či jiné ruské jednotky.
Jakékoliv problémy na ruské straně ale samozřejmě pro Ukrajinu představují výhodu, i rivalita nebo konkurence mezi ruskými armádními jednotkami, kadyrovci a wagnerovci. Stěžuje to jejich společnou kooperaci a působení, může se to negativně odrazit i na celkovém stavu ruských ozbrojených sil na frontové linii.
Pokud by k tomu přesunu došlo, představovalo by to pro Rusko velký problém, museli by tam látat záplatu, aby po wagnerovcích adekvátně zalepili místo a rozhodně by zeslabil tlak, který ruská strana v tomto úseku na Ukrajinu vykonává.
Rusové dále útočí u Lymanu a Bachmutu. Ukrajinci tam za den odrazili 60 útoků
Číst článek
Americký Institut pro studium války v sobotu ve svém pravidelném reportu uvedl, že ovládnutí Bachmutu už pro Moskvu nemusí být takovou prioritou. Proč dobytí města teď ztrácí pro Rusko na důležitosti?
Strategický význam Bachmutu nebyl nijak velký ani v předchozích měsících. Pro obě strany se to stalo symbolickým místem. Pro ruskou stranu by jeho získání mohlo dokázat, že ruská strana je schopna dokončit iniciativu a je schopna postupovat.
Pro Ukrajinu by ztráta Bachmutu naopak znamenala, že se armáda stále ocitá pod ruským tlakem a navzdory všem predikcím ohledně budoucí ofenzivy je nucena opouštět další část svého teritoria.
Symbolická rovina byla velmi významná, ruským cílem je navíc zisk totální kontroly nad Bachmutem do 9. května, tedy Dne vítězství sovětských sil nad nacistickou armádou, v Rusku velmi významného data. Pokud by se to nepodařilo - a nic tomu aktuálně nenasvědčuje -, i tento význam by byl silně oslaben.
Možná v tuto chvíli skutečně záleží i na tom, jaké má ruská strana informace o nadcházející ukrajinské ofenzivě. Možná se soustředí spíš na přípravy, aby ten očekávaný nápor odrazila, než aby se snažila plýtvat silami u Bachmutu.
