Mám pocit, jako by se likvidaci národa Rusové učili z nacistických učebnic, říká ukrajinská právnička

Příbuzní obránců Azovstalu, kteří jsou v ruském zajetí, při pochodu v centru Kyjeva | Foto: Reuters | Zdroj: Reuters

Lidé, kteří prostě zmizeli, únosy, učitelé nucení podsouvat dětem ruskou propagandu. To vše se děje na okupovaných územích. Co vše už Ukrajinci zaznamenali, popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz právnička Natalia Ochotnikova, která se dokumentování válečných zločinů a zločinů proti lidskosti věnuje.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dokumentujete nucené deportace ukrajinských občanů do Ruskem okupovaných teritorií: válečný zločin a zločin proti lidskost. Bude se tím zabývat Mezinárodní trestní soud v Haagu. Co o nucených deportací víme?
Rusové unášejí lidi v okupovaných teritoriích a stěhují je do Ruska nebo na Krym. Berou jim pasy, občanské průkazy a vyměňují je za jakési dočasné ruské občanky. Ukrajinci tak skončí bez dokumentu dokládajícího, že jsou Ukrajinci. Když nemáte pas, nemůžete Rusko opustit. V Rusku už samozřejmě není ukrajinská ambasáda, na kterou by se lidé v této situaci mohli obrátit a nechat si znovu vyhotovit pasy.  

Natalia Ochotnikova

Lidskoprávní právnička, s desetiletou zkušeností včetně práce v rámci Evropského soudu pro lidská práva. V rámci neziskové organizace Zmina se zabývá nucenou deportací novinářů, učitelů a lidskoprávních aktivistů. V rámci širší agendy dokumentuje zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.

Server iROZHLAS.cz v minulosti informoval o nucených adopcích ukrajinských dětí do ruských rodin na „ozdravné pobyty“. To je jen jeden příklad nucených deportací. Víte, kolika ukrajinských občanů se nedobrovolné přesuny týkají?
K dnešnímu dni to bylo zhruba 360 případů. Z toho se zhruba 120 lidí vrátilo. To jsou čísla z okupovaných teritorií, tedy od 24. února do dneška, a jen ty ověřené případy. Většinou jde o lidi z Chersonu, protože tam k okupaci došlo už na začátku války. Únosy jsou forma společenského nátlaku a násilí, která vede k šíření strachu, je to forma fyzické i psychické pomsty.

Lidé z Chersonu proti okupaci bojovali, a začátkem března dokonce pořádali protesty, kde vystupovali s ukrajinskými vlajkami a transparenty. Na to Rusové reagovali tak, že unesli organizátory a proukrajinské dobrovolníky, kteří na místě poskytovali humanitární pomoc. Dokonce si vytiskli transparenty s nápisy „Rusko v Chersonu navždy“. Cherson je pro Rusy důležitý, protože skrz něj zásobovali Krym.

Unesli téměř všechny starosty a lidi reprezentující lokální autority. Unesli farmáře, kteří jim nechtěli vydat svou úrodu, a také jim zabavili, co mohli, včetně techniky. Také se zaměřovali na učitele a vedení nejrůznějších institucí, protože správně pochopili, že na vzdělávání těch nejmladších záleží, že je mohou ovlivnit.

Médii proběhly zprávy o tom, že učitelé byli nuceni dětem podsouvat ruskou propagandu. Co přesně se dělo ve školách v Chersonu během okupace?
Školy byly zásobené ruskými učebnicemi pro děti. Část těchto knih jsme objevili ve skladech chersonských škol. V těch knihách bylo napsané, že Rusko je tu pořád, že Ukrajina neexistuje, že éra Sovětského svazu byla skvělá do té doby, než ho Amerika rozložila v roce 1991, a že to staré dobré Rusko spojí znovu Ukrajinu, Bělorusko a Rusko, že lidem znovu bude dobře. Ty knihy byly psané velmi jednoduchým jazykem dobra a zla pro šesti- sedmileté děti.

Ukrajinská právnička: Rusové adoptují ukrajinské děti, chtějí změnit jejich mentalitu a identitu

Číst článek

Knihy obsahovaly příběhy dětí, kterým se splnil jejich životní sen: přidat se k ruské armádě. Tímto způsobem militarizují Rusové nejen Ukrajinu, ale i naše děti včetně těch nejmenších, kteří jsou snadno ovlivnitelné. 

Okupanti také vyhrožovali učitelům, že pokud nebudou učit tuto verzi historie, tak přijdou o práci nebo hůř.

Co ještě víme o tom, co se dělo během ruské okupace v Chersonu?
V prvních měsících okupace se jim snažili pomáhat dobrovolníci, kteří odvážně překračovali ruské kontrolní body do okupovaného teritoria a poskytovali lidem například léky, ale poté to Rusové zjistili a zablokovali mobilní signál a lidé si o pomoc říct nechtěli. Cherson zůstal úplně odříznutý od zbytku Ukrajiny.

Na jiných místech se Rusové napíchli na telefonní sítě a četli lidem esemesky. To bohužel vedlo k tomu, že lidé, kteří svůj strach z okupace sdíleli se svými blízkými, tak je pak často Rusové našli a potrestali.

Lidé v Chersonu absolutně nechápali, co se děje, protože byli totálně odříznutí od zbytku Ukrajiny. Mezitím jim v televizi běžela ruská propaganda plná zpráv, jako že Rusové během tří dnů ovládli Kyjev, že všichni zemřeli kromě lidí v Chersonu, kteří se připojili k Rusku.

„v televizi běžela ruská propaganda plná zpráv, jakože Rusové během tří dnů ovládli Kyjev, že všichni zemřeli kromě lidí v Chersonu, kteří se připojili k Rusku.“

Natalia Ochotnikova

Rusové lidem v okupovaných teritoriích neustále ryli do hlavy, že na ně ukrajinské autority zapomněly, že je nechaly napospas okupantům, že musí přijmout novou realitu a kooperovat.

Mimo jiné Rusové v Chersonu také rozeseli miny. Ty jsme našli například v domech občanů, kteří zrovna nebyli doma nebo kterým se Cherson podařilo opustit. Po okupaci se proto lidem doporučovalo nechodit domu předtím, než jejich domy byly prohledány a zabezpečeny.

Chersonem teče řeka Dněpr a její pravý břeh ukrajinská armáda osvobodila 11. listopadu od ruských okupantů. V oblasti, která je stále okupovaná, razí momentálně Rusové propagandu, že když byl Cherson celý pod ruskou kontrolou, tak byl klid a k žádným výbuchům nedocházelo. Poté, co přišli Ukrajinci, se Chersonem začaly ozývat výbuchy. Ve skutečnosti to byly pokusy o zlikvidování zaminovaných domů, které tam Rusové zanechali. Ruská propaganda však tvrdí, že Ukrajinci výbuchy způsobují a říkají lidem: „Zůstaňte se námi, my vás ochráníme proti zlé Ukrajině.“

Rusové v Chersonu také nakradli spoustu divných věcí. Všichni jsme slyšeli o ukradených pračkách v Buče, ale v Chersonu ukradli například celou mývalí rodinu ze zoologické zahrady. Byli na to hrdí a publikovali na twitteru fotky s komentáři „podívejte se na moje přátele, ukradli mývaly!“.

Hlavní, co však ukradli, jsou naši lidé. Jen z Chersonu zmizelo minimálně 60 lidí, které nejspíš převezli na okupovaný Krym. Nikdo neví, co s nimi je. Pár lidem se tam podařilo najít právníka s licencí na Krymu, ale to není moc jednoduché.

Největší pokrytectví bylo, když Rusové obvinili lidi, které unesli, ze závažných činů, jako například mezinárodním terorismem proti Rusku. To znamená, že mohou být odsouzeni na doživotí. Bojíme se, že takto skončí v ruských vězeních desítky nevinných Ukrajinců.

„Hlavní, co však ukradli jsou naši lidé. “

Natalia Ochotnikova

Co jste zjistili o únosech v Chersonu?
Probíhalo to několika způsoby. Za prvé to bylo v rámci kontrolních stanovišť. Rusové mohli kohokoliv zkontrolovat a třeba se jim nelíbilo, jak vypadáte nebo se jim nelíbila tetování, která máte. Když se jim nelíbilo, jaká máte tetování nebo že máte vytetovaná jména vašich dětí v ukrajinštině, tak vás zatkli nebo unesli. Vlastně tomu nemůžeme říkat „zatýkání“ protože proto neexistuje žádný právní podklad.

V březnu přišli na protest, který byl naprosto klidný, a mlátili účastníky, organizátory a řečníky unesli. Dle výpovědí u sebe měli opravdové zbraně.

Jiní lidé byli uneseni z ulice nebo přímo z jejich domů. Také se dělo, že za někým jen tak přišli a řekli mu, že spáchal trest proti ruskému státu. Neustále lidem konfiskovali telefony, kde kontrolovali úplně všechno od zpráv, osobních fotek, kontakty, e-mail, sociální sítě. To stejné dělali s počítačem. V lepších případech lidé přišli jen o zabavené počítače a telefony, v horších případech zmizeli jejich majitelé.

Když je hledali jejich rodinní příslušníci na policii, dostali odpověď, že o ničem neví a že mají jít domů. Někteří se vrátili domů, další byli použiti na frontě jako živé štíty, jiní se objevili na Krymu bez jakýchkoliv práv a dokumentů, část zmizela úplně.

Víme jen střípky z toho, co se děje, od lidí, kteří se vrátili, nebo od lidí, kterým se podařilo, často jen velmi krátce, spojit s rodinou a sdělit jim, kde jsou a v jaké jsou situaci. Často šlo o desetivteřinové hovory z telefonní budky.

„Jen včera potvrdilo DNA z jednoho z masových hrobů smrt Volodymyra Vakulenka, oblíbeného spisovatele a autora dětských knížek“

Natalia Ochotnikova

Bohužel, v masových hrobech v Kyjevě, Chersonu i Charkovu jsme našli spoustu těl ukrajinských aktivistů a novinářů. Jen včera potvrdila DNA z jednoho z masových hrobů smrt Volodymyra Vakulenka, oblíbeného spisovatele a autora dětských knížek. Nosil tradiční ukrajinský sestřih a byl známý svou láskou k ukrajinské kultuře.

Byl unesen ze svého domu, kde se staral o svého postiženého syna. Proto neutekl. Všichni věděli, že zmizel, ale nikdo nevěděl kam. Jeho DNA bylo nalezeno v hrobu se spolu s dalšími 449 těly. Hodně z nich mělo na sobě známky násilí a mučení. Některá těla měla svázané ruce.

Bojím se, že takových případů bude stále přibývat. Lidé z vysvobozených teritorií teprve sbírají odvahu o těch případech mluvit. Po osvobození dalších teritorií jistě vyplavou na povrch věci, které si ani neodkážeme představit.

Co víme od lidí, kteří byli uneseni a podařilo se jim vrátit?
Často trávili měsíce zavření ve sklepích a posléze byli převezeni do Ruskem okupovaného Krymu. Utéct bylo velmi těžké také kvůli kontrolním stanovištím. 

Také víme o filtračních táborech, kterými si mnozí prošli. Z toho, co víme, tam Ukrajince svlékají do noha a je úplně jedno, jestli jste žena nebo muž. Pak vás zkontrolují, zda nemáte ukrajinská tetování nebo jiné národní symboly, ostříhají vás tak, abyste neměli ukrajinský sestřih.

Například já bych nikdy neprošla, protože mám žlutě nalakované nehty a modrý svetr, což jsou barvy ukrajinské vlajky. Mohou vás zadržet, když máte například čepici s vyšíváním nebo když v telefonu máte uložená ukrajinská jména nebo i za zprávy v ukrajinštině.

„Ukrajince svlékaji do noha a je úplně jedno, jestli jste žena nebo muž.“

Natalia Ochotnikova

Slyšela jsem také o mladé slečně, která měla ve vlasech několik obarvených dredů. Rusové jí zatkli a ostře vyslýchali, zda je členkou amerického špionského hnutí ďáblů LGBTQ. Říkám to, protože tahle slečna na sobě neměla žádný ukrajinský symbol ani barvy, stačil výrazný vzhled.

Tohle vede k tomu, že se lidé bojí vycházet z domu, obzvlášť mladí muži, kteří jsou často zatčeni. Když už musíte vyjít, tak lidé chodí v černé barvě, aby nijak nevyčnívali.

Během sovětské éry a vlastně i teď používají Rusové nacisty jako příklad všeho zla, ale mám pocit, jako by se učili z nacistických učebnic o tom, jak zlikvidovat národ, protože dělají úplně to stejné. Kradou ukrajinské děti a adoptují je do ruských rodin s odůvodněním, že je zachraňují od Ukrajiny, že je vyléčí ze všeho, co připomíná Ukrajinu. Jsou pyšní na to, že mohou užívat a zneužívat zbraně a moc.

Jak se o případech deportací dozvídáte vy v rámci vaší organizace? 
Čerpáme z otevřených zdrojů. Monitorujeme lokální média a sociální sítě, kde rodiny často žádají o pomoc. Často vidíme, že někdo píše „můj rodič, manžel, syn včera zmizel. Prosím, pomozte nám“.

Také pravidelně hlídáme stránky policie, kde se často píše, že někoho hledají. Všechna data sbíráme a ověřujeme dle zajetých protokolů, který zahrnuje například přísnou kontrolu metadat fotek jedinců, kteří zmizeli. Tím můžeme zjistit například model telefonu, na který byla fotka vyfocena. Máme také linku, na kterou mohou příbuzní deportovaných lidí zavolat a požádat o pomoc.

Čerpáme informace přímo od nich. Také pořádáme monitorovací návštěvy v nově osvobozených teritoriích v Charkově a Chersonu. Tyto rodiny spojujeme s lokálními autoritami, policií a novináři. Z návštěv rodin v nově osvobozených regionech víme, že lidí, kteří zmizeli, je opravdu hodně. Ne všichni se chtějí svěřovat po telefonu nebo na sociálních sítích. O spoustě případů deportací jsme se dozvěděli až po návštěvách jednotlivých domácností.

„Stále doufáme v zřízení speciálního tribunálu v rámci Mezinárodního trestního soudu, podle kterého by pachatele zločinů proti lidskosti mohli být odsouzeni. “

Natalia Ochotnikova

Také se snažíme spolupracovat s dalšími organizacemi, které sbírají důkazy válečných zločinů. Na Ukrajině je celá koalice organizací, jmenuje se 5am – to je čas, kdy začala 24. února okupace Ukrajiny.

Spolupracujeme s mezinárodními organizacemi a žádáme je o podporu, což je obzvlášť důležité vzhledem k tomu, že Rusko není součástí Mezinárodního trestního soudu.

Přitom stále doufáme v zřízení speciálního tribunálu v rámci Mezinárodního trestního soudu, podle kterého by pachatelé zločinů proti lidskosti mohli být odsouzeni. Také doufám, že se toho dožijeme, protože nikdo neví, kdy tento proces začne, natož kdy skončí.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme