Válečné zločiny a projekt Zúčtování. Novináři na Ukrajině sbírají důkazy pro budoucí vyšetřování
Vraždy, mučení, sexuální násilí, bombardování civilních oblastí. OSN stále dokumentuje a ověřuje případy porušování lidských práv na Ukrajině. Některé z nich podle organizace odpovídají klasifikaci válečných zločinů. Na shromažďování důkazů použitelných u soudu se podílejí i novináři v rámci projektu s názvem Zúčtování, který vznikl krátce po ruském vpádu na Ukrajinu.
„Na počátku byl pocit marnosti a smutek,“ říká spoluzakladatelka projektu Zúčtování Janine di Giovanniová v rozhovoru pro americký rozhlas NPR a dodává:
„Projekt Zúčtování je propracovanější. Zapojili se do něj ukrajinští investigativní novináři. Vyškolíme je o mezinárodních právních standardech,“ říká spozakladatelka projektu Zúčtování Janine di Giovanniová v rozhovoru pro americký rozhlas NPR.
„O válkách referuju přes třicet let a zažila jsem tři genocidy – v Bosně, Rwandě a masakr jezídů. Pro OSN jsem v rámci podobných programů sbírala svědectví o násilnostech v Iráku, Jemenu a Sýrii. Projekt Zúčtování je ale propracovanější. Zapojili se do něj ukrajinští investigativní novináři. Vyškolíme je o mezinárodních právních standardech. A pak, jak se říká, stavíme případy.“
Jak di Giovanniová zdůrazňuje, přístup člověka, který sbírá materiál pro vyšetřovatele, je jiný než pohled novináře:
„Těch rozdílů je hodně. Například nesmíte dělat rozhovor s traumatizovaným svědkem. Jako novinářka jsem to viděla často. Třeba v nemocnici v Iráku. Bylo tam dítě vážně zraněné po raketovém útoku a televizní novináři zabírali kamerou jeho tvář. To my neděláme, pro nás je to nepřípustné. Máme jasná pravidla. Vyptáváme se, ale neklademe žádné sugestivní otázky,“ vysvětluje etické hranice di Giovanniová.
Reznikov po korupčním skandálu končí jako ukrajinský ministr obrany. Nahradí ho Budanov
Číst článek
„Novináři jsou v rozhovorech zběhlí. Jenže tohle je něco jiného. Vím to, protože mě několikrát pozvali do Haagu kvůli válkám v Sieře Leone, Bosně i Kosovu. Ale moje zápisky tam byly k ničemu. Faktograficky skvělé, ale pro právníky nepoužitelné,“ dodává.
Di Giovanniová také v rozhovoru mluvila o zodpovědnosti válečného zpravodaje v souvislosti s vyšetřováním válečných zločinů:
„Novináři, kteří jsou svědky něčeho takového, mají morální zodpovědnost. Hodně kolegů mi řeklo: ‚Nejsem žádný sociální pracovník, ale novinář, a tady jsem proto, abych zveřejnil fakta.‘ To je v pořádku. Jsou tu zásady vyváženosti, objektivity. Pro mě je hlavní umožnit těm umlčovaným, aby byli slyšet. V tom vidím smysl své práce. V podstatě podávám svědectví,“ zdůrazňuje novinářka.
„Komise pro novinářskou etiku by to asi viděla jinak, ale vycházím z vlastní zkušenosti. Nejsem žádná aktivistka, ale obhájkyně lidských práv. Odjakživa. Když jsem začínala, měla jsem mentorku izraelskou právničku. A ta mi řekla něco, co změnilo život. ‚Když jsi schopná jet tam, kde je válka, a pravdivě o tom referovat, pak máš zodpovědnost.‘ Já si to vzala k srdci,“ uzavírá di Giovanniová.
