Ukrajinská pekárna pomáhá ekonomice i vojákům. Chleba vozí až na bitevní pole
Odborníci očekávají, že letos se ukrajinská ekonomika kvůli ruské invazi propadne až o 35 procent. Stovky průmyslových i zemědělských podniků zničily ruské rakety. Zemi zachraňuje malé a střední podnikání – hlavně tím, že poskytuje obživu majitelům a jejich rodinám, kteří potom nejsou závislí na státní pomoci a ještě mohou pomáhat jiným – jako například pekař a pastor Oleg Tkačenko v Donbasu.
Když jsme v lednu s kolegyní Ivou Zímovou přijeli do městečka Márinka na válečné linii nedaleko Doněcku, naše první kroky vedly za vůni chleba do pekárny Olega Tkačenka.
Oleg mi nadšeně vyprávěl, jak mu všechno báječně funguje a jak chce rozšířit produkci a vyrábět víc chleba. Bohužel mu ale ruská invaze plány zkřížila.
Ruské rakety vybombardovali celou Márinku a dodnes tam dopadají. Za své vzala i pekárna Olega Tkačenka. Nestačil ani odtud odvézt pece. Přestěhoval se ale do Pokrovsku, kde teď rozbíhá novou pekárnu.
Oleg Tkačenko mi teď ukazuje svou novou pekárnu. V místnosti jsou obrovské mísící nádoby na těsto. Přibyde v ní i směšovač vody a místo na sypání mouky do robota, vedle kterého je váha.
Ukrajina se připravuje na ohrožení radiací. Klinika v Záporoží vyrábí tablety jódu i zdravotnické pomůcky
Číst článek
Popisuje mi celý ten technologický proces, který bude už zase o něco lepší než ten, který měl v Márince.
Zatímco tam měl spoustu ruční práce, tady už jsou německé stroje, které těsto zpracují, rozdělí a uloží do forem. Pak už vlastně ho stačí jen naložit na vozík, zavést do pece, upéct a dát do sousední komory ke zchladnutí.
Po dvou nedělích se vracím do této pekárny, která už z dálky voní. Zdá se, že po útěku z Márinky se ten proces podařilo spustit a chleba už se zase peče. Olegovi a jeho kamarádům se podařilo pece opravit. Oleg mi říká, že se museli stát odborníky na všechny ty dráty a různá zařízení, která k tomu patří a jejichž názvy ani neznám.
Začalo to tunami mouky
Celá Olegova pekařská kariéra začala před lety, když začala válka v roce 2014. Náš společný kamarád Ivo Dokoupil poslal Olegovi 20 tun mouky.
‚Jednoho dne jsme se probudili a všichni byli pryč.‘ Svědectví, jak obyvatelé Izjumu přežili okupaci
Číst článek
Oleg nám teď za ten nápad děkuje. Prý ho to donutilo stát se pekařem, což se mu teď hodí, protože chleba bude jednak prodávat a jednak rozdávat ve městech a vesnicích na válečné linii.
Navíc z výtěžku z toho, co prodá třeba tady ve městě, potom nakoupí potřebné ingredience a naftu do aut. Na tu v dnešní době kvůli cenám pohonných hmot také vydává obrovské náklady.
Také je třeba zmínit to, že jde o nadlidský výkon nejenom tady v těchto polních podmínkách, ale také přímo v poli, a to válečném. Tam se totiž vydávají řidiči, kteří rozvážejí často v pancéřovaných autech chléb do těch nejhorších míst, kam se neodváží nikdo jiný než právě tato skupina lidí.
Další pomoc podobnou té, co sem kdysi poslal Ivo Dokoupil, by určitě neodmítli. Tady se počítá každý groš. Oleg a jeho tým tím, že evakuují lidi, vozí jim tam potraviny, vozí pitnou vodu, chleba, utratí měsíčně za pohonné hmoty asi 70 000 korun.
