Ukrajinské děti z válečných zón jsou poznamenané na celý život. I osm let od konfliktu se pomočují
V roce 2014 byla škola v ukrajinském městě Krasnogorivka, které leží kousek od Doněcku, ostřelována. S dětmi, které v oblasti tou dobou žily, se nesou následky prožité války dodnes. Mnohé z nich se pomočují a reagují negativně na jakýkoli větší hluk.
„Tohle je škola číslo jedna v Krasnogorivce. V roce 2014 byla těžce poškozena během ostřelování,“ říká pastor a majitel pekárny Oleg Tkačenko a ukazuje přitom na rozbitá okna a část školy, která v průběhu bojů zmizela. Škola je nyní prázdná.
V trávě poblíž školy se ještě nachází kousek rakety grad, která se na místě zabořila do louky.
Ve třídě pro mladší žáky je dodnes vidět nápis na tabuli „Chceme se sem vrátit, chceme se tady znovu učit“.
Děti momentálně chodí do jiné školy. Její ředitelka Natalia Viktorevna Kibalková upozorňuje na problém, který je doteď tabu. Děti si z ostřelování jejich školy a města odnesly traumata, kterými trpí dodnes.
Bouchla do stolu
„Odvezli jsme děti do sanatoria v Rivném. Cítily se tam jako v pohádce. Spaly v čistém oblečení a nebudilo je ostřelování. V jídelně s námi seděly i děti z jiných ukrajinských měst se svými vychovatelkami. Jedna z nich, aby své svěřence zklidnila, velmi silně udeřila pěstí do stolu. Všechny naše děti byly v mžiku schované pod stolem. Požádali jsme ji, aby už nikdy do stolu nebouchala, ale ona to nepochopila a urazila se. Museli jsme jí vysvětlit, že naše děti tak ostře reagují na zvuky připomínající výbuchy,“ vzpomíná Kibalková.
Bydlí přímo v pekle. Ukrajinské město zasahuje do válečného pásma, obyvatelé nachází miny a munici
Číst článek
To ale není to nejhorší trauma, které děti z válečné zóny postihlo. Mnohé z nich se dodnes ve spánku pomočují.
„To že děti trpí enurézou, jsme se dozvěděli už během zmíněného výletu do Rivného. Ráno jsme je budili na rozcvičku a udeřil nás do nosu zápach. Byl to následek samovolného pomočení. Ony samy nevěděly, proč se jim to děje. Styděly se o tom mluvit před námi i před dětmi z jiných škol. Každé ráno jsme jim proto svlékali mokrá prostěradla, prali jsme je a věšeli na balkon, aby večer děti ulehaly v suchém,“ pokračuje Kibalková.
Kněz Tkačenko chce dětem z válečných zón pomoci. V přímořském městečku Nová Jalta opravuje s přispěním české humanitární organizace Člověk v tísni, která dodala střešní krytiny, jeden z pavilonů bývalého rekreačního střediska.
