Uprchlíci z NDR prožívají výročí pádu zdi se smíšenými pocity

V pondělí tomu bude 20 let, co se k zemi odporoučela nenáviděná Berlínská zeď. Dvaasedmdesát tisíc východních Němců tuto událost vnímalo se smíšenými pocity. Právě tolik obyvatel NDR bylo za nejrůznějších okolností chyceno a odsouzeno za pokus o útěk na Západ.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pád Berlínské zdi

Pád Berlínské zdi

Catharina Mäge a Mario Röllig mají několik věcí společných. Když se rozhodli opustit jeden velký internační tábor jménem NDR, bylo jim oběma 19 let.

V dnešní době se pak snaží své zážitky předávat dalším generacím a šíří osvětu o bezpráví v bývalém východním Německu. Psychoteror Stasi na nich zanechal trvalé stopy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Uprchlíci z NDR prožívají výročí pádu zdi se smíšenými pocity

"Klíčovým pojmem ve věznici bylo duševní strádání. Odepírání jakýchkoli informací, většiny smyslových vjemů a samozřejmě kontaktů mimo věznici. Dostávali jsme třeba noviny, ale i z oficiálního stranického deníku Neues Deutschland byla většina článků vystřižená," vzpomíná paní Mäge.

Zažila prý i případ, kdy jinou "útěkářku" pachatelky těžkých zločinů na pokyn bachařek znásilnily.

Dvaačtyřicetiletý Mario je dnes v plném invalidním důchodu. V péči psychiatrů skončil v okamžiku, kdy po znovusjednocení Německa náhodou potkal svého bývalého trýznitele z vězení v Hohenschönhausenu.

"Nemyslel jsem si, že mi padne kolem krku a začne mě objímat, ale podání ruky, omluva a projevení lítosti by byly na místě. Důstojník Stasi mi ale začal nadávat, co mě to prý napadá, že jsem v NDR skončil po právu za mřížemi a že lítost je dobrá leda tak pro malé děti. V ten okamžiku se můj hezký život zbortil jako domeček z karet. Zážitky z vězení a z NDR vůbec ve mě prostě zhasly světlo," vypráví.

Zeď měla chránit před trýzniteli

Mario Röllig se už za dob NDR otevřeně hlásil ke své homosexualitě. Ač byl Stasi poměrně snadno vydíratelný, státní bezpečnost ho ke spolupráci nikdy nezlomila. Po nezdařeném útěku, kdy byl zadržen maďarským sedlákem, skončil ve vazbě.

Poté, co napsal protestní dopis samotnému Erichu Honeckerovi, mu úřady dovolily se v březnu 1988 vystěhovat na Západ. Mario tvrdí, že pád Berlínské zdi o rok a půl později byl pro něj šokem:

"Odešel jsem na Západ vědomě kvůli tomu, aby mě zeď naopak chránila před všemi těmi funkcionáři, kteří mě ve vězení i mimo něj šikanovali a mučili. Najednou se zeď otevřela a oni byli znovu tady! Všechna tahle rudá špína přišla zničehonic do mého posvátného Západního Berlína. V posledních dvaceti letech se taky potvrdilo, že tyhle dámy a pánové znovu sedí na teplých místečcích, jak teď můžeme vidět v Braniborsku."

Také Catharina Mäge prý bude v pondělí velkolepé oslavy kulatého výročí pádu zdi vnímat se smíšenými pocity.

"Na jednu stranu mám radost z toho, že je Německo zase jednotné. Na druhou stranu jsem smutná a zděšená z toho, kterak se pod heslem ´všechno nebylo přece špatné´ bývalá NDR bagatelizuje a velebí. Těmto náladám navíc napomáhají i lidé z opačného tábora a pro to tedy nemám absolutně žádné pochopení."

Jiří Hošek, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme