O pobyt v USA z humanitárních důvodů požádalo 28 tisíc Afghánců. Úřady jich dosud schválily jen 100
V USA požádalo o dočasný pobyt na základě humanitárních důvodů více než 28 000 Afghánců. Podle páteční zprávy agentury AP se jedná o žádosti podané od doby krátce před tím, než Afghánistán v půli srpna ovládlo znovu radikální hnutí Tálibán. Americké úřady dosud schválily pouze 100 z nich.
Žádosti vyřizuje americká imigrační služba USCIS a jsou zařazeny pod málo používaný program zvaný humanitární výjimka. Služba chce kvůli přílivu afghánských žádostí nabrat nový personál.
Situace v Afghánistánu: mrtvá těla mužů na ulici, v kapse vzkaz o členství v teroristické organizaci
Číst článek
Afghánské rodiny, které už v USA jsou, postup kritizují, protože podle nich pomalost ohrožuje ty, kdo jsou stále v Afghánistánu a za své kontakty se Západem jim hrozí nebezpečí.
„Bojíme se o jejich život. Děsím se, že mne jednou vzbudí telefon a řeknou mi, že už ti lidé nejsou naživu,“ řekla Safi, která žije v Massachusetts a jejíž rodina sponzoruje žádosti 21 příbuzných.
Osmatřicetiletá žena, která z bezpečnostních důvodů nechtěla zveřejnit příjmení, chce do USA dostat sestru a strýce s rodinami. V Afghánistánu podle ní nyní žijí v úkrytu a jejich dům byl zničen při bombardování. Do nástupu vlády Tálibánu byl její strýc vysoce postaveným místním představitelem.
Zaplaceny tisíce dolarů
Právnička Chiara St. Pierreová upozornila, že rodiny už zaplatily stovky, ne-li tisíce dolarů při podání žádostí. Na začátku musí být zaplaceno 575 dolarů (12 800 korun).
UNCIS, která je financována hlavně z poplatků, tak má za minulé měsíce jenom od Afghánců 11,5 milionu dolarů, uvedla St. Pierreová. Právnička pracuje pro mezinárodní institut v Nové Anglii, který pomáhá Safiině rodině.
„Lidé se snaží zoufale dostat své rodiny pryč z Afghánistánu. Nemáme snad k těm, co tam zůstali, povinnost, zejména když dodržují náš imigrační zákon a využívají dostupné možnosti?“ řekla St. Pierreová.
Problém s osobními rozhovory
Mluvčí USCIS Victoria Palmerová sdělila, že služba vyškolila 44 dalších pracovníků, aby pomohli s přívalem žádostí.
Z Kábulu odcházejí poslední zahraniční aerolinky. Mluví o ‚příliš silném vměšování‘ Tálibánu
Číst článek
V půlce října jich pro službu v tomto programu pracovalo jenom šest. Ze stoky lidí, jejichž žádosti už byly schváleny, jsou někteří stále v Afghánistánu, další se už dostali do třetí země.
Program dostává běžně každý rok ani ne 2000 žádostí z celého světa a podle Palmerové jich bývá schváleno v průměru 500. Problém je, že podle pravidel se požaduje osobní pohovor s žadatelem.
V případě Afghánců to znamená, že se musejí k rozhovoru dostat do třetí země, kde funguje americké velvyslanectví nebo konzulát. To proces protahuje a americké úřady upozorňují, že pohovor nezaručuje kladné vyřízení.
Humanitární podmínečné přijetí není cestou k získání trvalého pobytu a neznamená ani získání imigračního statusu. Je určeno cizincům, kteří nemohou použít cestu azylu nebo víz, ale jsou nuceni naléhavě svou zemi opustit.
‚Stojíme uprostřed pouště a nevidíme nic.‘ Afghánka o životě pod vládou Tálibánu a své cestě do Česka
Číst článek
USA vyřizují těchto 28 000 žádostí spolu s případy 73 000 Afghánců, kteří byli z Afghánistánu evakuováni po nástupu Tálibánu. Evakuace se týkala hlavně těch, kdo pracovali pro americkou vládu například jako tlumočníci.
Většina z nich už je v USA, jsou na vojenských základnách a čekají na to, až se budou moci usídlit v regionech. Podle Palmerové je z této skupiny mimo USA stále 2000 lidí a čekají na povolení vstupu do země.
To, jak se vyřizují žádostí v rámci programu humanitární výjimky, má kritiky, protože USCIS řeší přednostně žádosti těch, kdo už jsou mimo Afghánistán, což odporuje principu programu pomoci těm, jimž hrozí nebezpečí.
‚Všechno se zhroutilo‘
Devětadvacetiletá Bahara odletěla z Afghánistánu 15. srpna, jen několik hodin předtím, než Tálibán obsadil hlavní město Kábul.
Zapsala se na studium na univerzitě v Massachusetts, ale má velké výčitky.
„Byl to můj sen (studium v USA), ale zcela se to změnilo. Nemůžu přestat myslet na svou rodinu,“ řekla. Její otec pracoval pro americkou vládu a Tálibán dělá u lidí jako on neohlášené návštěvy.
Bahařinu rodinu teď v žádosti o získání humanitární výjimky sponzoruje jedna americká rodina. „Nechápu, jak se tam (v Afghánistánu) všechno zhroutilo. Všechna ta práce a úsilí nedokázaly nic,“ řekla Bahara, která ve své zemi založila program výuky čtení pro děti.
