Kdo je větší ‚jestřáb‘ a budoucnost vztahů s Evropou. Volby prezidenta USA už teď rýsují hranice diplomacie
Americkou zahraniční politiku v posledních dvou dekádách poznamenala série krizí. Nejprve Irák, poté finanční krize, zvolení Donalda Trumpa s heslem „Amerika na prvním místě“, pak střídání v Bílém domě, nešťastný úprk z Afghánistánu a teď aktuálně řešení pokračující ruské agrese na Ukrajině. Do voleb (staro)nového prezidenta zbývá v USA rok a půl. Web iROZHLAS.cz popisuje, jak se liší doktríny dvou nejvážnějších kandidátů.
Když Joe Biden poprvé stoupal jako americký prezident po schodech k Bílému domu a usedal do křesla v Oválné pracovně, pronášel, že „Amerika je zpátky“. Jeho záměrem bylo se co možná nejvíce distancovat od jeho předchůdce a v současnosti opětovného rivala Donalda Trumpa.
Prezidentští kandidáti ‚zkoumají trh‘. Amerikou hýbou potraty, protiinflační zákon je v závěsu
Číst článek
Oba prezidentští kandidáti se zaštiťují heslem, kterým vyzdvihují americkou náturu a zároveň poukazují na důležité místo země v mezinárodní politice. Není proto divu, že kromě domácích témat jako je ekonomická kondice Spojených států nebo společensky palčivé potraty, bude ráz voleb na podzim 2024 určovat také zahraniční agenda.
Pozornost se bude bezpochyby upírat na vztahy s Evropou a giganty typu Ruska a Číny nebo na budoucnost americké pomoci ve válce na Ukrajině.
Ukrajina jako dilema
Ukrajina bude jedním ze stěžejních témat, myslí si Jan Hornát z Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Američané by rádi viděli diplomatické urovnání, nebo aby se aspoň snižovalo angažmá a materiální podpora ze strany Spojených států,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Joe Biden will announce a $375m military package for Ukraine on Sat when meeting Zelenskyy in Japan. Say what you will about support dragging, US aid for Ukraine has been unfathomable.
From Jan 24, '22 to 24 Feb '23, it's pledged $75 billion – that's about $190 million PER DAY
01:34 – 20. 05. 2023
Debata se v průběhu voleb podle Hornáta povede hlavně o tom, jakým způsobem se mají USA do konfliktu na Ukrajině zapojovat, nebo zda by se neměly orientovat na něco jiného.
Pro demokratické voliče se s tím navíc pojí zvláštní dilema, ve kterém proti sobě stojí zlí zbrojaři a hrdinní Ukrajinci, kteří bojují s ruskými vojáky.
Hornát to dále rozvádí: „Na jednu stranu podporují materiální pomoc mnohem víc než republikáni. Zároveň část voličů vidí, že materiální pomoc je hnána zbrojařskou lobby, která je tradičně nepřítel demokratů, a naopak přítel republikánů.“
Jenže obdobné trable mají také republikáni. „Říkají si, že to sice pomáhá jejich zbrojařům, kteří zaměstnávají lidi a dávají peníze na výzkum zbraňových systémů, který je činí výkonnějšími. Ale na druhou stranu nechtějí, aby peníze daňových poplatníků byly posílány na Ukrajinu,“ podotýká amerikanista.
"We continue to support the effort to supply security assistance to #Ukraine. As the @Department of Defense 🇺🇸’s global transportation enterprise, our ability to move cargo wherever it is needed is because of the hard work of our industry partners and TRANSCOM team!" - Gen. Van Ovost
16:01 – 17. 05. 2023
Spojenectví s Evropou
Válka na Ukrajině přinesla čerstvý vítr do ochabujících vztahů s Evropou. Spojené státy prostřednictvím Bidenovy administrativy považují proto za současné situace euroatlantické spojenectví za to vůbec nejdůležitější, popsala pro iROZHLAS.cz profesorka z Brownovy univerzity Nina Tannenwaldová.
Vztahy napříč euroatlantickým prostorem vnímá jako jádro současného mezinárodního systému. „Spojené státy jsou velmoc, ale ani ony nejsou schopné dosáhnout svých cílů v mezinárodní komunitě bez spojenců a přátel,“ podtrhuje.
Biden míří do Evropy. Chce se zaměřit na společný postup vůči Číně i válku na Ukrajině
Číst článek
Evropa se přitom ve stínu ekonomické a strategické orientace na Čínu v posledních letech posouvala na druhou kolej amerického zájmu. Již několik let se proto spekuluje o tom, zda se americká pozornost nezaměřuje už primárně na asijský kontinent.
„Podepsal bych tvrzení, že Biden je poslední z transatlantických prezidentů, a to i z hlediska jeho rodinné historie,“ komentuje Hornát. Poukazuje tím nejen na možný předěl v americkém nahlížení na Evropu, ale také na irské kořeny současného prezidenta.
S takovým hodnocením Bidena však úplně nesouhlasí Tannenwaldová. „Umím si představit republikánského prezidenta, který by se více zaobíral soupeřením s Čínou a měl potřebu se trochu více distancovat od Evropy. To je klasické republikánské pojetí. Ale myslím si, že do toho promlouvá také to, že ve chvíli, kdy politik není v rozhodovací pozici, dovolí si říkat jiné věci, než které by dělal ve funkci, kdy už by měl zodpovědnost za své kroky,“ vysvětluje.
Překonání barikády
Profesorka z Brownovy univerzity je proto přesvědčena, že americké spojení s Evropou bude pokračovat i nadále.
„Sice jsou slyšet hlasy – zejména z pravého křídla – a Donald Trump vypouští spoustu komentářů o tom, jak bychom měli vypovědět toto spojenectví. Dělal to, už když byl prezidentem, což poškozovalo naši pověst, ale to jsme s Bidenem překonali. Tyto hlasy však zcela nezmizely,“ připouští Tannenwaldová.
Vládní dokumenty, které Trumpovi zabavila FBI, jsou velmi citlivé. Obsahují informace o Číně a Íránu
Číst článek
Nemyslí si nicméně, že je to mezi veřejností široce sdílený názor, a to právě zvlášť ve světle války na Ukrajině. Nedávno k tomu byla zveřejněná analýza European Council on Foreign Relations, na které se podíleli světoví odborníci jako Timothy Garton Ash, Ivan Krastev a Mark Leonard. Opírá se o průzkumy, ze kterých je patrné, že Američané i po roce války podporují Ukrajinu a že to dělají především pro obranu demokracie.
„Po ruské invazi to byla právě jednota Spojených států a Evropy, která dokázala překonat barikády, které stavěl Trump,“ upozorňuje Tannenwaldová pro iROZHLAS.cz.
Čínská setrvačnost
Kam se ale jednoznačně již několik let bedlivě upírají zraky Washingtonu, je Čína. Její vzrůstající geopolitický status i neoddiskutovatelný ekonomický potenciál si to žádá.
Mezi americkými politiky a prezidentskými kandidáty zvlášť se pak vede souboj „kdo je větší jestřáb“ vůči Číně. Profesor z Institutu mezinárodních vztahů na China Foreign Affairs University Li Haidong předpovídá, že američtí politici s blížícími se volbami zvýší tlak na Čínu. „Volby se často mění v nebezpečnou spirálu toho, kdo je vůči Číně tvrdší,“ poznamenal pro Global Times.
Čínští pozorovatelé podle něj budou americké prezidentské volby sledovat s klidem, protože už někdy jednali s oběma horkými kandidáty. Naproti tomu Biden i Trump si dají záležet, aby věnovali indo-pacifickému regionu zvláštní péči.
‚Strategická autonomie‘
K tomu se však váže další výzva. „Když budou zaměření na Čínu, pojí se k tomu dovětek, že o bezpečnost v Evropě a jejím sousedství by se měla starat Evropa sama,“ upozorňuje amerikanista Hornát.
A stejně to vidí také Tannenwaldová z Brownovy univerzity: „Evropa musí zapracovat na vlastní schopné teritoriální obraně.“ Dodává nicméně, že „to nutně neznamená otáčet se vůči USA zády“.
Macron na tenkém ledě. Kontroverze po návštěvě Číny i kvůli důchodové reformě
Číst článek
Strategickou autonomii Evropy nedávno připomněl – shodou okolností po návštěvě Číny – francouzský prezident Emmanuel Macron. Jeho slova ale vyvolala spíš než pochopení rozčarování. Macron se nicméně vyjádřil v duchu gaullismu a typického francouzského antiamerikanismu. Analýzu na toto téma jsme přinesli už dříve zde.
S nepochopením se Macronova řeč v aktuálním rozpoložení světového řádu setkala nejen v Evropě, ale o to víc ve Spojených státech. V Američanech dokonce vyvolala zmatení, které pramení z toho, že nerozumí tomu, co Evropa žádá. Na jednu stranu je poptávka po další podpoře Ukrajinců ve válce, na druhou stranu chce méně amerických zásahů.
„Strategická autonomie předpokládá, že USA nebudou mít v budoucnu takový zájem o Evropu, což je legitimní domněnka. Zároveň to rychleji odrazuje Ameriku od evropského projektu a její bezpečnosti,“ komentuje Hornát. Je to podle něj dvousečná zbraň.
Shoda: Blízký východ
Přestože v mnohém představují Biden a Trump zcela odlišné póly, jejich politika vůči Blízkému východu se zásadně neliší. Nejviditelnější to bylo na Bidenově rozhodnutí stáhnout vojáky z Afghánistánu v srpnu 2021, kterým jen uskutečnil plán načrtnutý Trumpem.
Biden neměl možnosti, vinu nese Trump. Washington zveřejnil informace o stažení vojáků z Afghánistánu
Číst článek
Pozoruhodné je také uplatnění Bidenovy doktríny na Blízkém východě, které nespočívá v tradičním důrazu na bezpečnostní otázky, ale ve zjevném upuštění od snah o řešení dvou nejzávažnějších a nejvíce destabilizujících konfliktů na v regionu – palestinsko-izraelského konfliktu a občanské války v Sýrii.
Případ Palestiny, Izraele a amerického přístupu rozdmýchal za svého prezidentování už Trump. Uznal totiž Jeruzalém za hlavní město Izraele, přesunul tam americké velvyslanectví a uzavřel americký konzulát, který byl do té doby zodpovědný za vztahy USA s Palestinci.
Nastupující Bidenova administrativa podnikla v tomto ohledu jen drobné změny. Obnovila pomoc Palestincům a jmenovala Hadyho Amra zvláštním zmocněncem pro palestinské záležitosti, tedy jakýmsi nerezidentním velvyslancem pro Palestince.
Také Sýrie se do značné míry dostala mimo radar. Spojené státy se od konce druhého funkčního období Baracka Obamy v roce 2017 nesnažily prosadit rezoluci proti režimu Bašára Asada.
Doktríny amerických prezidentů představují tradiční odkaz, který za sebou zanechávají. Zda se bude moci k rozdělané práci vrátit Trump, nebo Biden dokončí, co začal, se rozhodne v listopadu 2024. Jaké vize jednotliví kandidáti předkládají, jsme dříve popisovali v článku zde.
