Váš dům zbouráme, dověděli se z novin. Univerzita i developeři vytlačují z Baltimoru černošské obyvatele
I v roce 2021 jsou Spojené státy zemí s intenzivní segregací a propastnými rozdíly v životních podmínkách a příležitostech. Černoši už sice na rozdíl od podstatné části minulého století smějí koupit dům kdekoli nebo si vzít v bance půjčku. I v důsledku rasistických zákonů minulosti ale stále jen menšina z nich svůj dům či byt vlastní. A pokud ano, odhadci oceňují jejich domovy i výrazně nižší hodnotou než srovnatelné nemovitosti bělošských rodin.
V noci jsou ulice dost divoké, říká pro Radiožurnál Marisela Gomezová s tím, že o několik bloků dál začíná rajón jednoho z nejnásilnějších gangů Baltimoru. Ten tradičně patří mezi americká města s největším množstvím vražd na počet obyvatel.
Kultivace univerzitní čtvrti v Baltimoru vede k vytlačování černošské komunity
Jde o chudou, převážně černošskou čtvrť s mnoha polorozbořenými či zabedněnými řadovými domky. A přitom se nachází doslova jen několik kroků z dobře udržované části města s obchody, hotely – a hlavně s kampusem nemocnice a Univerzity Johnse Hopkinse.
Bohatá, a zvlášť teď v pandemii světově proslulá instituce je stále na dohled.
Marisela jako jedna z mála dobře zná oba tyto světy, které jsou spolu v ostrém kontrastu a také proti sobě dlouhá léta bojují. V této části města dlouho žije, sousední univerzitu vystudovala.
„Hned při orientačním dni nám řekli, ať nechodíme za hranice kampusu, že je to nebezpečné. Varovali mě před mou vlastní čtvrtí a mými lidmi. Lidi jako já na univerzitě drhli podlahu nebo vydávali jídlo, a já se tam ocitla jako studentka. Pro tamní bělochy jsem byla špína. Můžete být chytří, studovat tam, ale dávají vám najevo, že tam nepatříte. A funguje to tak dodnes,“ tvrdí vystudovaná lékařka, která pak na univerzitě i pracovala.
A před dvaceti lety se aktivně postavila na obranu své čtvrti proti developerskému projektu právě Hopkinsovy univerzity.
Federální rozhodnutí
Marisela vypráví příběh tohoto místa zeširoka a záměrně míří ke zdejší dominantě – kostelu svatého Václava, který před víc než sto lety postavili čeští imigranti.
Environmentální rasismus. Američané z oblasti ‚Rakovinové uličky‘ žádají o pomoc prezidenta Bidena
Číst článek
Během 20. století přišel východní Baltimore o své továrny a převážně bělošské obyvatele ve zdejší čtvrti vystřídali chudí Afroameričané.
Na základě takzvaných červených linií neměli nárok na půjčky od bank či jiné služby a ulice se měnily v zanedbané, nebezpečné oblasti.
Pokus o obnovu v rámci celoamerického vládního programu po polovině 20. století skončil vystěhováním více než 1300 rodin, z víc než 90 procent černošských. Nové budovy zabrala univerzita a její infrastruktura. A podobný model se teď opakoval.
„Na federální a státní úrovni se určuje, jak dál segregujeme naši společnost. Před dvaceti lety se Hopkinsova univerzita za podpory města, státu i federální vlády rozhodla, že těchto několik bloků revitalizuje. S nikým z této komunity to ale neprojednali – jak to udělat tak, aby z toho měli prospěch i místní. To, že se jejich domy budou bourat, se většina lidí dověděla z novin. Rozhodli si to mocní, bílí, developeři. Takhle to v Americe funguje, a to je jen jeden příklad z Baltimoru,“ říká.
Snaha o záchranu komunity
Marisela Gomezová spolu s dalšími založila spolek, který se soudně snažil zajistit aspoň co nejdůstojnější odškodné, a jednu ulici původních řadovek se podařilo zachránit. Teď je doslova nalepená na moderní zástavbu kampusu a do obchodů, které tu vznikly, prý místní nechodí, protože ceny jsou příliš vysoké, určené zaměstnancům a novým usedlíkům.
‚Zítra se můžu stát dalším Floydem.‘ Černošská Amerika rok po startu historických protestů
Číst článek
Projekt po dvaceti letech stále není u konce, gentrifikace se pomalu zakusuje do původní zástavby a z více než 700 původních, v této fázi vystěhovaných rodin se jich dokázalo vrátit necelých padesát.
Univerzita Johnse Hopkinse to považuje za inkluzivní, zdejším Afroameričanům prospěšný projekt. Marisela nesouhlasí.
„Černošské komunity, dříve tak soudržné, jsou čím dál víc rozdrobené, odsouvané na okraj. Všechny lidi odstranit a místo nich přivést do nových domů jiné – to v jejich očích znamená revitalizace.“
Sama spoluzaložila organizaci, která se v této oblasti s vysídlováním snaží bojovat pozitivním způsobem. Má za úkol vytvářet veřejný prostor koupí nemovitostí, co budou sloužit potřebám komunity. Zároveň tím prý Marisela chce sousedy naučit, že investor nemusí být jen z Wall Street. Za 10 dolarů měsíčně se jím tu může stát každý.
