Mírnější tón, inspirace Obamou a odsunutá střední Evropa. Co čekat od Bidenovy zahraniční politiky?

Nejsou to jen Spojené státy, kdo se musí připravit na nové směřování pod taktovkou demokrata Joea Bidena – změnu ve vedení Bílého domu pocítí celý svět. Zatímco Donald Trump razil na mezinárodní scéně politiku „America first“, Biden plánuje návrat k mezinárodním dohodám a organizacím, které jeho republikánský rival často kritizoval. Na Bidena ale čeká řada nástrah – proměněná realita na Blízkém východě, ale i posun v myšlení americké veřejnosti.

Analýza Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Joe Biden během svého vítězného projevu. | Zdroj: Reuters

„Pro prezidenta, který v listopadu 2020 vyhraje volby, bude velmi těžké nastolit nový přístup. Nepůjde jen zmáčknout tlačítko, kterým by se některé kroky Trumpovy administrativy jednoduše vrátily zpět,“ řekl loni v listopadu pro iROZHLAS.cz Peter Mandaville, expert na politický islám z Georgetown University, který v letech 2015-16 působil jako poradce pro globální a náboženské otázky v administrativě tehdejšího prezidenta Baracky Obamy.

Trump v zahraniční politice volí nové extrémy. Jeho nástupce to bude mít těžké, říká Obamův poradce

Číst článek

O rok později je zřejmé, že těmto nástrahám v oblasti americké zahraniční politiky bude čelit demokrat Joe Biden – bývalý viceprezident za Obamy.

Nejen kvůli jeho tehdejšímu působení je pochopitelné, že Biden bude chtít trend nastolený dosavadním šéfem Bílého domu v mnoha ohledech změnit. Čtyři roky Trumpova prezidentství přinesly do vztahů Spojených států s okolním světem více izolacionismu, protekcionismu, ale i oslabení vazeb s dlouholetými mezinárodními partnery. Je ale otázkou, do jaké míry se Bidenovi podaří tento kurz obrátit.

Jak pro iROZHLAS.cz popisuje Jan Hornát, vedoucí Katedry severoamerických studií FSV UK, v určitých oblastech má Biden skutečně možnost zmáčknout pomyslné tlačítko a dosavadní politiku hnát jiným směrem, ať už je to návrat Spojených států k pařížské klimatické dohodě, který demokratický kandidát plánuje ihned po nástupu do úřadu, nebo opětovné přistoupení k íránské jaderné dohodě, od které Trumpova administrativa také odstoupila.

„To jsou věci, které se dají relativně rychle zvrátit, které se povedly Obamově administrativě dohodnout a Biden se k nim přirozeně chce vrátit. Pak tu jsou ale dlouhodobější trendy, které vycházejí od amerických občanů. Ti už například nevidí takový benefit pro Spojené státy nejen v angažování se v cizích válkách, ale i globalizaci americké ekonomiky,“ varuje Hornát.

NATO si oddechne

Vývoj myšlení americké veřejnosti přitom dopadá také na vztahy mezi Spojenými státy a Evropou, zejména pak na jejich obchodní spolupráci. V jejich centru měla stát smlouva o volném obchodu známá pod zkratkou TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství), která se začala vyjednávat za Obamovy vlády, rozhovory ale Trump přerušil.

‚Nechá teď Bílý dům lehnout popelem?‘ Část Američanů se bojí o hladké předání moci Bidenovi

Číst článek

„Narativ byl tehdy takový, že pokud pravidla těchto dohod nebudou psát Spojené státy, přijde někdo jiný, kdo je nastaví jako třeba Čína. Toho se Biden stále drží, ale kvůli tlaku americké společnosti už pro něj nebude tak jednoduché se do těchto dohod vrátit,“ míní Hornát, podle kterého se debata ve Spojených státech obrátila.

Nejen republikáni, ale i část demokratů totiž nevnímají globální obchodní dohody tak pozitivně pro amerického voliče jako spíš pro nadnárodní organizace a chudší země, které díky nim mají snadnější přístup na americké trhy. „Proto také Biden hlásá, že všechny dohody, které uzavře, musí vést ku prospěchu americké střední třídy,“ dodává amerikanista.

Vedle obchodní politiky se evropská pozornost nicméně upíná také k Bidenově postoji k obranné spolupráci a vztahům v rámci Severoatlantické aliance. I v tomto ohledu Trump volil mnohem razantnější postoj než jeho demokratický předchůdce. Trump opakovaně kritizoval fakt, že většina aliančních států ročně odvádí na obranu méně než dohodnutá dvě procenta HDP. Alianci dokonce označil za zastaralou, i když tento výrok vzal později zpátky.

„NATO si může oddechnout. Trump nicméně pomohl budoucím administrativám v nátlaku v oblasti zvyšování výdajů a věřím, že i Evropané si díky tomu uvědomili, jak moc americkému voliči záleží na tom, aby výdaje na evropskou obranu platili spíš Evropané než Američané, byť v USA se z toho udělal trochu mýtus o tom, že Amerika platí za evropskou bezpečnost. To není úplně pravda, protože pro přítomnost v Evropě tu existuje určitý americký zájem,“ říká Hornát, podle kterého americký tlak na Evropu, aby se v bezpečnosti více osamostatnila, potrvá i za Bidena.

Lukeš: Krize změní USA k nepoznání. Je šokující, jak málo lidí věří realitě a kolik jich Trumpovi tleská

Číst článek

Výměna vedení v Oválné pracovně přitom může dopadnout také na region střední a východní Evropy, na který se Trumpova vláda soustředila mimo jiné i v kontextu geopolitického soupeření s Čínou

„Myslím, že za Bidenovy administrativy půjdou transatlantické vztahy hlavně přes Německo, Francii a Brusel. Za Donalda Trumpa se americký zájem odvracel od hlavních pólů uvnitř Evropy, spíš k východní a střední Evropě, u Bidena ale tento region nebude hrát takovou roli,“ poznamenává amerikanista s tím, že zejména Polsko a Maďarsko byly s Trumpovou administrativou ideologicky velmi spjaté, menší zájem Spojených států ale po nástupu Bidena může pocítit i Česko.

„V tomto ohledu to pro střední a východní Evropu nemusí být nejlepší zpráva, náš region ale na druhou stranu potřebuje stabilní a silné NATO a posilovat hospodářské vztahy se Spojenými státy a to Biden přinese. To jsou benefity, které pravděpodobně převáží ty negativní stránky,“ podotýká.

Jiná blízkovýchodní realita

Jisté proměny americké zahraniční politiky po nástupu Bidena očekává také Blízký východ, v čem ale na Trumpa podle televize Al-Džazíra jeho nástupce naváže, bude především stahování amerických jednotek z regionu.

Trump řeší spor o Golanské výšiny šokovou terapií. Bez obou aktérů a sám, tvrdí politolog Barša

Číst článek

Omezování zahraničních vojenských misí bylo jedním z Trumpových slibů v minulé prezidentské kampani a i po nástupu do Bílého domu prezident často hovořil o tom, že je potřeba „nekonečné války“ ukončit. Například v Afghánistánu jsou američtí vojáci už od října 2001, tedy 19 let. Staženi mají být do května příštího roku.

Trumpova politika na Blízkém východě ale znamenala především utužení vztahů s Izraelem, které před dvěma lety vedlo dokonce k přesunu ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma nebo k uznání izraelské svrchovanosti nad Golanskými výšinami. Během svého čtyřletého prezidentství zároveň posílil vztahy se Saúdskou Arábií a naopak zvolil mnohem údernější postup vůči Íránu, který vyvrcholil odchodem USA od íránské jaderné dohody.

Očekává se, že mezinárodní dohodu o kontrole íránského jaderného programu známou pod zkratkou JCPOA se nyní Biden bude snažit obnovit, začne tedy s Íránem vyjednávat. Ředitelka Herzlova centra izraelských studií Univerzity Karlovy Irena Kalhousová ale upozorňuje, že Biden vstupuje do jiné reality Blízkého východu než Barack Obama, v jehož administrativě působil jako viceprezident.

„Zatímco Trump se vymezil proti Obamovi, Biden se pravděpodobně vymezí proti Trumpovi a v něčem naváže na Obamu. Na druhou stranu si ale možná bude vědom toho, že Obamova blízkovýchodní politika celkově byla spíše neúspěšná, je tedy otázkou, co v tomto ohledu změní,“ říká pro iROZHLAS.cz blízkovýchodní analytička.

Trumpův plán je proizraelský, Palestina ale může zůstat sama. Už není téma číslo jedna, říká analytička

Číst článek

Írán podle ní mezitím využil své síly a začal být agresivní nejen v Sýrii, ale také v Iráku a dalších zemích. Na to následně reagovaly některé arabské země v čele se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, které se před nedávnem spojily s Izraelem a vyhlásily společné mírové dohody.

„Biden vstupuje do trochu jiné situace, protože mezitím se na Blízkém východě vytvořily zcela otevřené koalice proti Íránu a není jasné, jak na to Biden zareaguje. V tom je Blízký východ jiný, než když do něj vstupoval Obama. Biden každopádně bude chtít dohodu s Íránem obnovit, ale musí brát v potaz tyto změny i to, že arabský svět a Izrael na to budou reagovat velmi negativně,“ varuje Kalhousová.

Po nástupu Bidena lze očekávat také obrat americké zahraniční politiky v oblasti řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Zatímco Trump razil jednostrannou proizraelskou politiku, Biden půjde spíš ve šlépějích Baracka Obamy, opět tedy zesílí americká kritika Izraele za rozšiřování osad na okupovaných palestinských územích.

„Pokud jde o izraelsko-palestinský konflikt, určitě se dá očekávat to, že bude víc akcentovat návrat ke dvoustátnímu řešení a zdůrazňovat i to, že je třeba brát více v potaz požadavky Palestinců. Na druhou stranu tu je ale určité poučení – Obama Palestincům v mnoha ohledech vyšel vstříc a také je ke smysluplnému jednání nepřinutil. Je tedy otázka, do jaké míry bude chtít Biden politiku Baracka Obamy kopírovat,“ míní Kalhousová.

Klid a mírnější rétorika

Ať už půjde o kterýkoliv ze světových regionů, Bidenův nástup do Bílého domu se na zahraniční politice Spojených států odrazí poměrně zásadním způsobem.

Trump kolem sebe může ještě hodně kopat, očekávám od něj další šílenosti, říká americká novinářka Julia Ioffe

Číst článek

Základním motivem Bidenova plánu je totiž návrat k poválečnému řádu, který byl založen na mnohostranné spolupráci v rámci mezinárodních organizací a dohod. To je možná ten nejzásadnější rozdíl v porovnání s Donaldem Trumpem, který za svého působení naopak prosazoval přístup „America First“, tedy Amerika na prvním místě. Mezinárodní organizace se tak dostávaly spíš do centra kritiky šéfa Bílého domu, který v mezinárodní politice vsázel zejména na dvoustranné dohody.

„Biden zmiňuje i to, že Trumpova administrativa přispěla ke globálnímu úpadku důvěry v demokracii a on bude chtít tuto důvěru obnovit. Už dříve oznámil, že pokud se stane prezidentem, svolá summit světových demokracií, který bude vysílat signál o obnovení globální důvěry v demokracii,“ popisuje Hornát.

Obecně lze podle amerikanisty Univerzity Karlovy předpovědět i ukončení mnohdy vyhrocené rétoriky, kterou Trump v zahraniční politice často nešetřil, a to ani ve vztazích se svými demokratickými spojenci v čele s Evropou.  

Amerika na prvním místě. Trump zničil vazby s Evropou a schvaluje autoritáře, hodnotí expertka

Číst článek

„Rozhodně lze čekat změnu tónu směrem k partnerům, mimo jiné v Asii, to je hlavně Jižní Korea, kde Trump neměl tak dobré vztahy, nebo Japonsko, ale samozřejmě také k Evropské unii. V těchto partnerských vztazích se určitě změní rétorika a nastane větší klid, na druhou stranu ale neočekávám ani zhoršení vztahů s Ruskem a Čínou,“ říká Hornát.

Právě vztahy s Čínskou lidovou republikou se dostaly do samého centra pozornosti Trumpova prezidentství, během kterého se dvě nejsilnější ekonomiky světa propadly do napjaté obchodní války. Jak ale upozorňuje například televize CNBC, vzájemné vyostření obchodních vztahů mezi Washingtonem a Pekingem nezmizí ani po nástupu Bidena.

Také podle Hornáta bude rétorika nového šéfa Bílého domu možná o něco mírnější než za Trumpa, postoje vůči Číně, ale například také Rusku se však zásadně nepromění. „Mezi demokratickými voliči není vyloženě touha po konfrontaci se světovými velmocemi, obecně si proto myslím, že se zklidní americká rétorika na všechny strany, obsah politiky ve smyslu tvrdší linie vůči Číně nebo Rusku ale za Bidena zůstane,“ uzavírá Hornát.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme