Farmář se rozhodl oživit zájem Afroameričanů o zemědělství. Založil pro ně farmu s akademií
Nedávno přijatý balíček pandemické finanční pomoci Američanům obsahuje i pět miliard dolarů pro černošské farmáře. Ti přišli za posledních sto let o 90 procent půdy. Čelili během té doby systémové diskriminaci různých podob. Například neměli přístup k silně dotované půdě a nedostávali půjčky tak jako bělošští farmáři. O pozemky pak přicházeli často na jejich úkor. I přes problémy se ale někteří snaží vztah Afroameričanů k farmaření oživit.
Kamal Bell pojmenoval svou farmu u Durhamu v Severní Karolíně Sankofa, což odkazuje k dávné rodinné historii v západní Africe a k tamní tradici pěstování jídla, než jeho předci skončili v otroctví v Americe.
Zemědělský obor má Kamal sice vystudovaný, ale farmaření samotné je pro něj spíš nástrojem než cílem. Jeho ani ne pětihektarové políčko s tunelovými foliovými skleníky a čtyřiceti včelími úly funguje zároveň jako akademie pro výchovu mladých černošských farmářů.
„Afroameričtí farmáři trpěli systémovým rasismem a přišli o spoustu půdy, kterou milovali a chtěli ji předat synům. Kdybychom farmařili před šedesáti, třiceti, ale ještě i dvaceti lety, tohle místo by vypadalo odlišně. My jsme v jiné pozici, jsme za to vděční a já doufám, že inspirujeme co nejvíc lidí a pomůžeme jim získat co nejvíc půdy. Protože současný stav je i výsledkem diskriminace v oblasti farmářského vzdělávání. Takže je to tenký led, ale snažíme se ten problém řešit, jak jen můžeme,“ říká Kamal.
Překážky s dlouhou tradicí
Kamal Bell si pochvaluje podporu, kterou při svém snažení cítí od různých organizací, stejně jako vztahy s okolními bělošskými farmáři. Zároveň ale říká, že i on se setkal s překážkami, které mají v americkém zemědělství dlouhou tradici. Získat vládní půjčku na pořízení pozemku, to pro něj byl mnohem delší a složitější proces, než je obvyklé u bělošských farmářů.
Návrat segregačních zákonů, nebo snaha o zabezpečení? Volby jako rasové téma v Americe
Číst článek
„Když jsem podal žádost, úředník ministerstva zemědělství – běloch – mi doslova řekl, že to je jedna z nejlepších žádostí, které měl kdy v ruce. A pak mi ji zamítl. Když jsem se odvolal, tak nezvedal telefony, dával mi vágní informace, lhal mi, zkoušel různé triky. Naštěstí jsem znal lidi, kteří se do případu vložili, a nakonec jsem půjčku získal. Ovšem až v březnu, kdy už začíná sezóna. Obvykle ten proces trvá tři měsíce, u mě to zabralo osm měsíců. Měl jsem veškerou kvalifikaci, ale byl jsem černoch, tak mi nevěřil. Tak systém funguje. Jiní mi pak pomohli, ale tenhle úředník získal povýšení,“ vzpomíná.
Motor změny v komunitě
Salát a kapustu, kterým se na Kamalově farmě daří, dodává mimo jiné do takzavných potravinových pouští. „Potravinová poušť je oblast, kde je jídlo pro lidi špatně dostupné, hlavně to zdravé. Obchod nebo trh je daleko, nevede tam chodník, nemají auto, v jejich čtvrti je nebezpečno – všechno může hrát roli. Často jsou to chudé, černošské oblasti, a naše farma na taková místa dodává zdravé, finančně dostupné potraviny. Je to zase systémová věc, politicky to jde změnit pomalu a jíst musí každý. Naše farma je tak motorem změny v naší komunitě,“ vysvětluje.
Váš dům zbouráme, dověděli se z novin. Univerzita i developeři vytlačují z Baltimoru černošské obyvatele
Číst článek
Sám sebe považuje Kamal Bell za Afričana žijícího v Americe. V zemi, se kterou ani několik generací po konci otroctví a platnosti segregačních zákonů stále není ztotožněný. A každou zprávu o fatálním policejním zákroku si bere velmi osobně.
„Žiju v zemi, která terorizuje moje lidi. Ti, co pomohli destabilizovat Afriku, měli hodnoty a vytvořili zákony, které jsou dodnes v platnosti. To musím mít neustále na paměti. Je potřeba, aby černoši víc pronikali do řízení institucí, ale zároveň jen nereprezentovali systém bělošské nadřazenosti. Vidíme černošské sportovce a herce a budí to dojem, že jsou všichni šťastní. Ale to není typická ukázka našeho životního stylu. A chápu, že zvenčí je těžké porozumět tomu, čím si procházíme. Na druhou stranu – vždycky jsme byli odolní a uměli se systémem bojovat. A podívejte se na Sankofu!“ rozhlíží se černošský farmář a učitel Kamal Bell hrdě po svých záhoncích s kapustou a včelích úlech.
