Ústav paměti národa prý zkresluje fakta o Slovenském štátu

S Ústavem pro studium totalitních režimů se letos pojila velká mediální pozornost, hlavně kvůli trojité výměně ředitele. V podobné instituci na Slovensku ale vládne podezřelý klid. Kritici namítají, že tamní ústav nezvykle pozitivně zobrazuje válečný Slovenský štát.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slovensko | Foto: oficiální stránka

Skutečná veřejná diskuse o zúčtování s minulostí ale na Slovensku chybí.

Slovenský Ústav paměti národa je oproti českému ÚSTRu skoro o pět let starší. Zdálo by se, že to je dost času vyjasnit si, k čemu taková instituce vlastně je, a proč ji postkomunistická země potřebuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

O problémech slovenského Ústavu paměti národa připravil reportáž Vojtěch Berger

„Jednoznačně můžu potvrdit, že Česká republika je v tomto procesu mnohem dále. Česká společnost je k této problematice mnohem otevřenější,“ sdělil historik Ladislav Bukovský.

Bukovský pracoval jak v českém, tak ve slovenském ústavu a může tedy porovnávat. Protože se ani s jednou institucí nerozešel v dobrém, mluví otevřeně.

„V České republice je mnohem větší společenský tlak na archiv, aby se dokumenty zpřístupňovaly v mnohem větším rozsahu,“ řekl.

Slovenský Ústav paměti národa vypadal na začátku jako skvělá věc. Vedl ho uznávaný ředitel s disidentskou minulostí Ján Langoš. Ten ale zahynul při autonehodě a ústav hledal nástupce. Nakonec se našel tehdy pouze třicetiletý historik Ivan Petranský.

Kritkům vadí výklad dějin

Jméno není až tak důležité, jako spíš kritika, která se s jeho vedením spojuje. Ústav zkoumá jak období autoritářského Slovenského štátu tak období komunismu. A třeba politickým vězňům vadí, že válečnými událostmi se ústav údajně zabývá mnohem víc než komunistickými zločiny.

„Problém není ani v tom kolik knížek ke kterému tématu vydali, ale spíše v interpretaci událostí, které se staly. Vyšlo mnoho sporných věcí jako kniha o Hlinkově gardě či Hlinkově mládeži, které historici hodnotí velmi kriticky,“ upozornil novinář Marek Vagovič.

Sám ředitel ústavu Ivan Petranský má spoustu protiargumentů na svoji obhajobu: „Věnujeme se například osudu slovenských Židů, jako jediná instituce se věnujeme zpracování databází o arizaci. Myslím si, že náš postoj k tomuto období je jednoznačn.,“

Petranský sám sobě přičítá k dobru, že Ústav vůbec funguje dál, a že ho minulá vláda bývalého komunisty Roberta Fica nezrušila. Samotný Fico třeba ostentativně ignoroval oslavy sametové revoluce a řadě Slováků to nebylo proti mysli.

„Rozdíl je i v tom, že odpor vůči komunismu byl na Slovensku slabší. To je fakt. V Česku byl silnější disent,“ dodal Vagovič.

Slovenský Ústav paměti národa zkrátka není sexy téma, o kterém by se mluvilo u piva. Slovenská historie má přitom taky hodně kostlivců, které stojí za to vyklepat ze skříní.

Vojtěch Berger, Václav Rojík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme