Ústav paměti národa prý zkresluje fakta o Slovenském štátu

S Ústavem pro studium totalitních režimů se letos pojila velká mediální pozornost, hlavně kvůli trojité výměně ředitele. V podobné instituci na Slovensku ale vládne podezřelý klid. Kritici namítají, že tamní ústav nezvykle pozitivně zobrazuje válečný Slovenský štát.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slovensko

Slovensko | Foto: oficiální stránka

Skutečná veřejná diskuse o zúčtování s minulostí ale na Slovensku chybí.

Slovenský Ústav paměti národa je oproti českému ÚSTRu skoro o pět let starší. Zdálo by se, že to je dost času vyjasnit si, k čemu taková instituce vlastně je, a proč ji postkomunistická země potřebuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

O problémech slovenského Ústavu paměti národa připravil reportáž Vojtěch Berger

„Jednoznačně můžu potvrdit, že Česká republika je v tomto procesu mnohem dále. Česká společnost je k této problematice mnohem otevřenější,“ sdělil historik Ladislav Bukovský.

Bukovský pracoval jak v českém, tak ve slovenském ústavu a může tedy porovnávat. Protože se ani s jednou institucí nerozešel v dobrém, mluví otevřeně.

„V České republice je mnohem větší společenský tlak na archiv, aby se dokumenty zpřístupňovaly v mnohem větším rozsahu,“ řekl.

Slovenský Ústav paměti národa vypadal na začátku jako skvělá věc. Vedl ho uznávaný ředitel s disidentskou minulostí Ján Langoš. Ten ale zahynul při autonehodě a ústav hledal nástupce. Nakonec se našel tehdy pouze třicetiletý historik Ivan Petranský.

Kritkům vadí výklad dějin

Jméno není až tak důležité, jako spíš kritika, která se s jeho vedením spojuje. Ústav zkoumá jak období autoritářského Slovenského štátu tak období komunismu. A třeba politickým vězňům vadí, že válečnými událostmi se ústav údajně zabývá mnohem víc než komunistickými zločiny.

„Problém není ani v tom kolik knížek ke kterému tématu vydali, ale spíše v interpretaci událostí, které se staly. Vyšlo mnoho sporných věcí jako kniha o Hlinkově gardě či Hlinkově mládeži, které historici hodnotí velmi kriticky,“ upozornil novinář Marek Vagovič.

Sám ředitel ústavu Ivan Petranský má spoustu protiargumentů na svoji obhajobu: „Věnujeme se například osudu slovenských Židů, jako jediná instituce se věnujeme zpracování databází o arizaci. Myslím si, že náš postoj k tomuto období je jednoznačn.,“

Petranský sám sobě přičítá k dobru, že Ústav vůbec funguje dál, a že ho minulá vláda bývalého komunisty Roberta Fica nezrušila. Samotný Fico třeba ostentativně ignoroval oslavy sametové revoluce a řadě Slováků to nebylo proti mysli.

„Rozdíl je i v tom, že odpor vůči komunismu byl na Slovensku slabší. To je fakt. V Česku byl silnější disent,“ dodal Vagovič.

Slovenský Ústav paměti národa zkrátka není sexy téma, o kterém by se mluvilo u piva. Slovenská historie má přitom taky hodně kostlivců, které stojí za to vyklepat ze skříní.

Vojtěch Berger, Václav Rojík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme