Mladí muži Ilan a Yaniv ve věku kolem třicítky na první pohled plní síly, to jsou dva z tisíců lidí, kteří se svými rodinami opustili domovy. Aby snížili riziko na minimum. "Přišli jsme do Tel Avivu, protože tady se můžeme skrýt před nebezpečím, které u nás doma trvá, tedy před kaťušemi, střelami z raketometu. Utekli jsme před válkou, která nám tam začala."

"Viděli jsme a slyšeli, jak kaťuše - střely a bomby přilétají a odlétají, bylo to stále." Zatímco Yaniv, vysoký štíhlý chlap, neskrýval obavy, Ilan, spíš drobnější muž, přiznal, že má smíšené pocity. Na jedné straně s ním cloumal vztek, že Hizballáh útočí a že Ilan musel se ženou odejít z domu.

Ale na druhou stranu: "Jsem šťastný protože Hizballáhu dáváme to, co jsme s ním měli provést už před šesti lety."

Ilan tak reagoval na vojenskou operaci izraelské armády, která nemilosrdně zasahovala údery tam, kde bydleli, pracovali, nebo se objevili důležití vůdcové takzvané Strany boží, jak zní v překladu Hizballáh.

Ilan a Yaniv žijí se svými nejbližšími v Far Šmóna na hranic s Libanonem. A jak se dívají na Libanonce? Jsou všichni stejní? "Ne, samozřejmě, že ne, vidíme rozdíly. Na jedné straně je Hizballáh alespoň pro mne a na druhé ostatní Libanonci."

"A já si myslím, že je tam nechtějí, ale že nemají na výběr. Že kvůli nim trpěli podobně jako my." A kdy se chtějí vrátit? Co nejdříve, jakmile to půjde. Vrátím se k práci a budu si žít svůj život."

Jaromír Janev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít